Neurologické obtíže
V důsledku lymeské borreliózy dochází k postižení nervového systému (neuroborrelióze) až v 30 % případů (pozn. 1). Neuroborrelióza se může rozvinout v časném i pozdním stadiu onemocnění a postihnout mozek, míchu i periferní nervy (pozn. 2). V této části se budeme věnovat konkrétním zkušenostem lidí s neurologickými obtížemi způsobenými borreliózou. Protože je však toto téma poměrně komplikované a často debatované, dovolíme si nejprve věnovat určitý prostor teoretickému úvodu.
První příznaky časné neuroborreliózy se mohou projevit už po 2 týdnech od nakažení (nejčastěji se však objevují za 4–6 týdnů). Typickými projevy časné neuroborreliózy jsou např. obrny sluchově rovnovážných či lícních nervů (pozn.3) nebo tzv. Bannwarthův syndrom, který o sobě dává vědět krutými kořenovými bolestmi v horních a dolních končetinách, případně na hrudi. Tyto bolesti se často zhoršují v noci a nereagují na běžnou léčbu analgetiky. Dalšími projevy mohou být stavy zmatenosti, neklidu či poruchy vědomí. To vše může přerůst až v organický psychosyndrom (který se objevuje i u dalších komplikací typických pro pozdní fázi neuroborreliózy) připomínající psychotickou epizodu, mozkový nádor nebo stavy po užití drog či psychotropních léků (pozn. 4,5).
Pozdní stadium neuroborreliózy se může projevit víceložiskovým postižením nervového systému. Objevují se záněty mozku, míchy i periferních nervů, někdy se může vyskytnout i zánět mozkových blan. Kromě silných bolestí či obrn různých částí těla může dojít na poruchy kognitivních (poznávacích), paměťových a exekutivních (rozhodovacích) funkcí, které jsou popsány v části věnující se psychickým projevům borreliózy. Občas jsou přítomná i smyslová postižení či tzv. mozečkové příznaky (spojené s poruchami rovnováhy a koordinace). Pozdní neuroborrelióza tak může být zaměňována s roztroušenou mozkomíšní sklerózou (pozn.6).
Příznaky neuroborreliózy se mohou projevovat kolísavě. Infekce má také někdy tendenci napadat ty části těla, které jsou nějakým způsobem oslabené nebo byly dříve poškozeny v důsledku jiného onemocnění. Bolesti zad a končetin mohou být v případě lymeské borreliózy dvojího původu. První typ vzniká přímým napadením tkáně (nejčastěji jde o lymeskou artritidu, za jejíž součást se považuje jak zánětlivé onemocnění kloubů, tak i postižení svalů – tyto projevy jsou popsány v tématu Bolesti svalů a kloubů). Stejně tak ale mohou být způsobeny nebo prohloubeny právě v souvislosti s neurologickými projevy.
K diagnostice neuroborreliózy se kromě krevních testů zpravidla používá i lumbální punkce – vyšetření mozkomíšního moku zde přináší nezastupitelné informace. Léčba spočívá primárně v antibiotické terapii. U časných a brzy rozpoznaných forem neuroborreliózy jsou účinná i ústně podávaná antibiotika (lékem první volby je Doxycyklin), u pozdějších forem a záchytů onemocnění se přednostně volí 2–3týdenní terapie infuzně podávanými antibiotiky (nejčastěji Ceftriaxonem nebo krystalickým Penicilinem). Doplňkově se doporučuje i fyzioterapie, psychoterapie a symptomatická léčba bolestivých projevů a psychických obtíží, blahodárný vliv mohou mít i různá režimová opatření a lázeňské pobyty. U více než 70 % nemocných, jimž byla podána širokospektrá antibiotika včas a v dostatečné dávce, je prognóza dobrá a onemocnění se zhojí bez trvalých následků. Známé jsou však i chronické formy nebo případy, kdy ani po adekvátní antibiotické léčbě zdravotní problémy nemizí.
OBSAH STRÁNKY
- Konkrétní projevy neuroborreliózy
- Dopady nemoci a důsledky pro život
- Neurologické obtíže a léčba
- Vysvětlující poznámky k textům
Konkrétní projevy neuroborreliózy
Brnění, třes, záškuby a vystřelující bolesti
Někteří lidé popisovali brnění různých částí těla. Většinou šlo o končetiny, u Jany se přidaly i plosky nohou. Robert pociťoval brnění po celém těle, Marcelu brnělo tělo před spaním. Tomáš Ch. zmiňoval brnění předloktí nebo prstů rukou. Anička cítila brnění obličeje a zátylku, Petře brněl jazyk, Aneta cítila brnění v páteři. Některým lidem infekce vyvolávala třes nebo chvění. Vojtěch to pojmenoval jako „třesavky“, Tomáše N. trápil třes rukou a nohou. Pavel, Petra a Katka hovořili o záškubech svalů různě po těle. K dalším zmiňovaným příznakům patřily pocity řezání, bolesti různých částí těla či vystřelování bolestí do končetin.
Tuhnutí šíje, pocity tlaku, bolesti hlavy, závratě a mdloby
Tuhnutí šíje nebo krku patří k dalším typickým příznakům neuroborreliózy, o kterých vyprávěla i řada lidí, se kterými jsme si povídali. Katka kvůli ztuhlému krku nosila krční límec, Tomáši N. tuhla pouze pravá část šíje, popisoval ale i občasné tuhnutí celého těla. Také u dalších lidí ztuhlost postihovala různé části těla. Tomáš Ch. měl ztuhlou ruku, Vlada cítila silné zatuhnutí pravé ruky, zátylku a páteře. Nemalou část lidí během onemocnění trápily bolesti hlavy nebo migrény. Vlada a Petr E. hovořili o tlaku v hlavě, Petra a Petr D. cítili tlak za očima. Mirka popisovala bolesti hlavy jako „strašlivé“ a bolívaly ji při nich také oči nebo uši. Petr E. pociťoval nevysvětlitelné řezání za očima, které trvalo několik dní v kuse. Máriu kromě jiných příznaků trápilo i motání hlavy a závratě, a nebyla sama. Petra přiznala, že byla vyděšená: nevěděla, co jí je, bolela ji hlava a během závratí se cítila „jako na lodi“. Jiní popisovali pocit „točení světa“. Tomáši P. se motala hlava při zavřených očích, s točením hlavy u něj souvisely i nevolnosti. Petra a Katka přirovnávaly tyto stavy k drogovému zážitku, Tomáš P. a Tomáš N. zase ke kocovině. Pro Anetu bylo motání hlavy neúnosné, závratě se jí zhoršovaly během panických atak, při kterých měla pocit, že zemře. Někteří lidé s onemocněním popisovali slabost nebo i omdlévání. Dáša zkolabovala v práci, Jana omdlela několikrát, Anežka se bála, že omdlí a nepostará se o malého synka.
Příznaky pociťované v kůži: pálení, mravenčení, „jehličky“
Mezi lidmi s onemocněním se objevovaly i potíže neurologického původu, které pocitově souvisí s kůží. Aneta a Anička se potýkaly s mravenčením nohou a rukou. Anežka kromě mravenčení nohou pozorovala i pocity zimy, až pálení končetin. Pálení nebo svědění kůže patřilo k dalším projevům, které lidé prožívali a spojovali s infekcí. Petru začal kromě rukou pálit také jazyk. Anička se neustále škrábala, měla pocit, že jí běhá něco pod kůží.
Snížená citlivost, podezření na roztroušenou sklerózu
Někteří lidé s onemocněním zmiňovali sníženou citlivost končetin. Pavel popisoval, jak přestával cítit, zda něco drží v ruce, nebo ne. Libuše vyprávěla o podlamování kolen, zažívala i pocit jehliček v končetinách a na zádech a po čase dokonce začala napadat na jednu nohu. Bála se, aby to nebyla roztroušená skleróza. Podezření na tuto nemoc přiznali i další lidé – například Mirka, Vlada, Marcela, Jarda nebo Anička. Někteří se této možnosti obávali sami, u jiných o diagnóze RS uvažovali lékaři. Ve většině případů, u nichž existovalo toto podezření, došlo v rámci diagnostiky na lumbální punkci a nezřídka i na magnetickou rezonanci, která u některých ukázala nález svědčící o změnách v mozkové tkáni, k jednoznačnému potvrzení roztroušené sklerózy ale u nikoho z těchto lidí nedošlo.
Kromě charakteristických příznaků, které popisujeme výše, se mezi lidmi s onemocněním zřídka vyskytovaly i další projevy. Patřily mezi ně například bolesti či záněty čelisti, bolesti uzlin, pocit tuhnutí kolem jater nebo „padání“ jednoho koutku.
Dopady nemoci a důsledky pro život
Neurologické obtíže lidem s onemocněním komplikovaly různé aspekty života. Aneta v práci narážela do židlí a stolů. Tomáš P. měl kvůli motání potíže s chůzí, přiznal i pocity vnitřního neklidu a nedostatku trpělivosti (například na děti) kvůli špatnému soustředění a hučení v hlavě. Problémy se soustředěním trápily i Petra E., Katku, Evu, Petru a obecně všechny, kteří bojovali s tzv. mozkovou mlhou. Petra a Aneta se kvůli motání bály jezdit autem. Markovi zase řízení ztěžovala bolest zad. Jana omdlévala a několikrát ji někdo musel odvézt domů, stejně jako Dagmar, která občas zkolabovala přímo na pracovišti. Mirka ve stavu silné bolesti hlavy, nevolnosti a dezorientace netrefila z práce a musela na pomoc přivolat manžela. Tomáš N. kvůli zablokované páteři neustále chodil k ortopedovi. Také další lidé vnímali omezení pohybu kvůli ztuhlé nebo zablokované páteři či krku. Petr D. začal být náchylný na průvan, Mirce vadila přecitlivělost kůže při oblékání a v hlučném prostředí se jí dělalo až špatně od žaludku. Jarda kvůli třesům v těle nezvládal práci a dal proto výpověď. Vlada byla silnými bolestmi hlavy a stupňováním dalších neurologických příznaků (včetně závratí, spastických stavů a ztráty pohyblivosti pravé nohy) omezena jak v pracovním, tak soukromém životě, takže jí s péčí o děti a domácnost pomáhala maminka.
Neurologické obtíže a léčba
Lidé potýkající se s neurologickými obtížemi popisovali, že své zdravotní potíže řešili svépomocí nebo prostřednictvím lékařské péče. Někteří nejprve absolvovali lumbální punkci, která se pro potvrzení napadení nervového systému zpravidla používá. Zatímco u Tiepa nebo Libuše toto vyšetření potvrdilo právě borreliózu, Jarda a Petr E. měli opačnou zkušenost – lékaři na základě výsledků punkce neuroborreliózu neprokázali. V případě, že se při lumbální punkci dospělo k diagnóze lymeská borrelióza, přikročili lékaři často k infuzně podávané léčbě antibiotiky, která mají nejlepší schopnost pronikání do tělesných tekutin a tkání. Někteří, jako třeba Tiep nebo Marie, tuto léčbu absolvovali v rámci hospitalizace – nejčastěji na infekčním oddělení, jiní (například Jiřina, Tomáš M. nebo Libuše) za ní docházeli každý den ambulantně.
S bolestí se někteří snažili vypořádat pomocí volně prodejných i lékařem předepsaných léků na bolest. Zatímco Michalovi běžná analgetika alespoň na čas ulevila, Tomáš N. měl opačnou zkušenost. Bolesti a ztuhlost zad a krku se snažil ztlumit různými podsedáky či opěrkami, vyměnil si i kancelářskou židli, nic z toho ale zásadní úlevu nepřineslo. Stejně jako Katce mu nepomohly ani rehabilitace. Anežce zase masáže nezabraly na ztuhlou šíji. Jiřině prášky na bolest předepsal doktor kvůli neuropatii. Vlada vyzkoušela řadu preparátů a bolestivé stavy konzultovala i v ambulanci pro léčbu chronické bolesti, účinky však byly vždy jen částečné. Vojtěch jako dialyzovaný pacient s řadou dalších zdravotních problémů žádná analgetika brát nemohl, bolesti tedy musel vydržet jen s doplňkovou léčbou, která nezatěžuje ledviny a játra. Michal uváděl, že bolesti zad i další příznaky rychle ustoupily po zahájení standardní antibiotické léčby borreliózy. Po roce se mu bolesti vrátily, ale zopakování obdobné léčby je opět ukončilo. Také někteří další lidé, jako třeba Tomáš M., Petra, Jana nebo Mirka, potvrzovali návrat příznaků po nějakém čase od léčby infekce.
Vedle bolestí a dalších neurologických příznaků způsobených onemocněním se někteří setkali s podobnými obtížemi i v rámci léčby (zvlášť pokud ji absolvovali v razantnější podobě, než je běžné) a měli za to, že je právě léčba vyvolala nebo dočasně prohloubila.
