Jedním z velmi častých projevů lymeské borreliózy je únava, která může provázet onemocnění v kterémkoliv stadiu. V nějaké souvislosti o ní mluvili skoro všichni ti, se kterými jsme si o borrelióze povídali. V této části lidé popisují konkrétní projevy únavy a vyčerpání i jejich důsledky pro soukromý a pracovní život. Nechybí ani informace o tom, co jim stavy únavy pomáhalo nebo naopak nepomáhalo překonávat.
OBSAH STRÁNKY
Společným tématem u lidí, kteří zažívali únavu během onemocnění lymeskou borreliózou, byla její mimořádná intenzita. Někteří popisovali únavu jako obrovskou, neskutečnou, nekonečnou nebo nepředstavitelnou. Dagmar si připadala, jako by vyskládala 2 náklaďáky uhlí, Anička zase přirovnávala svůj stav k absolvování 50kilometrového běhu a cvičení v posilovně. Vyčerpání se u Petra D. projevovalo třeba i tak, že po 300 metrech chůze potřeboval odpočívat. Únavou a vyčerpáním dokonce někteří lidé omdleli nebo se u nich opakovaně objevovaly stavy, kdy se cítili, jako by měli každou chvílí omdlít, což pro ně bylo velmi stresující. Aneta, Tomáš N., Mária a Petra se z toho důvodu báli sednout za volant, Anežka zas popisovala, že se bála chodit ven sama s několikaměsíčním synem. Představa, že by najednou vyčerpáním omdlela, ji naplňovala hrůzou z toho, co by v takovém případě bylo s dítětem.
Někteří lidé v průběhu nemoci pozorovali zhoršení svého fyzického výkonu a kondice, které popisovali jako fyzickou únavu či snadnou unavitelnost. V některých případech se energie vytrácela postupně, jindy šlo o náhlé vyčerpání. Petr D. si všiml, že mu začíná ubývat síla a výkon, také Alena mluvila o stupňování únavy. Lada naopak popisovala rychlý nástup veliké únavy, který prožívala, jako by na ni „najednou někdo hodil deku“. U některých nemocných byla právě veliká únava prvním signálem, že se s jejich organismem něco děje.
Přestože se o problémech se spánkem v souvislosti s borreliózou mluví velmi často, nelze říct, že by takové příznaky tuto nemoc provázely vždy. Na spánek lidí s borreliózou měly velký vliv právě i stavy únavy a vyčerpání. Někteří hovořili o velké ospalosti a spavosti. Marek po příchodu z práce domů spával až do rána a stejně to měl v určité fázi léčby i Petr D. Anetě nestačilo spát ani 12 až 13 hodin přes noc, proto spávala i přes den, spánek pro ni navíc znamenal vysvobození a únik od reality. Eva vyprávěla, že v době, kdy u ní zdravotní problémy vrcholily, potřebovala kromě nočního spánku i pořádnou porci spánku odpoledního. Jiní zpovídaní naopak mluvili o potížích se spánkem. Mirka měla problém usínat, Anežka přes obrovskou únavu, kterou trpěla přes den, v noci vůbec nemohla spát. Někteří se v noci často budili nebo i přes dostatečný, či dokonce mimořádně dlouhý noční spánek cítili ráno velkou únavu nebo pocit nevyspání. Vlada nespavost řešila prášky na spaní, které jí pomohly trochu srovnat spánkový cyklus. Někteří lidé trpící onemocněním potvrdili, že problém se spánkem, usínáním ani nočním buzením neměli.
Kromě fyzického stavu lidí nemocných s borreliózou měla únava vliv i na jejich psychiku – ať už šlo o prožívání, nebo kognitivní (poznávací) funkce jako soustředění, paměť nebo pozornost. Eva mluvila o tom, že byla bez nálady, Tomáš M. přiznal nevrlost a zamračenost. Někteří lidé popisovali vnitřní neklid, podrážděnost, pocit permanentního psychického vypětí a vyčerpání nebo depresivní stavy. Tomáš P. se v souvislosti s únavou nemohl soustředit na práci a na děti, se kterými měl i méně trpělivosti. Řada lidí, kteří mluvili o psychické vyčerpanosti a pocitu nervového vypětí, si stěžovala i na nesoustředěnost, zhoršenou paměť a schopnost vybavování si informací, tváří, odborných termínů nebo i „jen“ běžných slov.
V souvislosti s úbytkem fyzické síly, ospalostí nebo problémy se spánkem někteří lidé mluvili o dalších projevech, které také spojovali s únavou. Petra zmiňovala, že ji neposlouchaly nohy. Svalovou únavu nebo únavovou bolest svalů popisovali i další lidé. Někteří pak hovořili o bolesti nebo motání hlavy, přecitlivělosti na světlo a obecně na jakékoliv vzruchy. Mário zažíval bolesti hlavy trvající i týden v kuse, které se snažil tlumit spánkem. Mezi další přidružené projevy patřil i pocit vyčerpání provázející pocení, horečky nebo třas. Anežku při velké únavě bolívalo u srdce a měla pocit, že dostane infarkt.
Únava, o které vyprávěli někteří lidé s borreliózou, měla dopady na jejich každodenní rodinný život. Některým bral spoustu času spánek, kterého potřebovali mnohem více než dřív. Dagmar po návratu z práce musela odpočívat, také Anežka nebo Eva odpoledne spávaly. Někteří, jako třeba Aneta nebo Tomáš P., prospali skoro celý den, jiní, jako Marek, Petr D. nebo Anička, zase spali od návratu z práce až do rána. Anička bývala tak unavená, že jí dělalo problém i oblékání. Tomáš P. měl kvůli únavě problém věnovat se dětem. Tomáš M. popisoval, jak mu obrovské vyčerpání komplikovalo veškeré vztahy, když kvůli němu nebyl schopen dostát plánům a domluvám. Někteří se setkali i s tím, že je jejich blízcí považovali za lenochy nebo hypochondry a nevěřili, že tyto stavy skutečně nelze překonat vůlí (více v části Vztahy).
Někteří lidé, kteří prodělali borreliózu, pocítili negativní vliv únavy ve sféře pracovního života. Marek přiznal, že na něm byla v práci únava vidět a že si někdy uprostřed pracovního dne musel ve vedlejší kanceláři zdřímnout, aby vůbec mohl pokračovat dál. Navíc měl problémy se soustředěním i pamětí. Podobně si během pracovní doby potřebovala odpočinout i Dagmar. Jana vnímala, že ji noční směny oproti kolegům mnohem víc vyčerpávají, a i v další práci, kde už noční směny neměla, fungovala jen s vypětím všech sil. Tomáš M. se cítil tak vyčerpaný, že začal v práci přespávat, aby si ušetřil každodenní 50kilometrové cesty tam a zpět a byla šance, že pracovní den vůbec nějak zvládne (více v části Pracovní život, škola).
V souvislosti s únavou museli někteří lidé omezit nebo vypustit aktivity, které dělali před onemocněním. Anežce únava vzala koníčky, dříve chodila sportovat nebo na masáže. Také další lidé, jako například Petr D., Marek, Mária, Anička a Tomáš M., museli přestat se sportem. Stavy únavy a vyčerpání řadě těch, se kterými jsme si povídali, navíc omezovaly nebo znemožňovaly společenský a noční život, nebo dokonce veškeré kontakty (více v části Volný čas).
Lidé, kteří se během onemocnění potýkali s únavou, mluvili také o jejím překonávání. Někteří vnímali, že musí únavu překonat kvůli práci, zabezpečení domácnosti nebo péči o děti. Jiní se naopak snažili překonat sami sebe a navzdory únavě třeba sportovat. Mária na radu otce začala běhat, ale další dny jí bylo ještě hůře než předtím. Marek a Tomáš Ch. před onemocněním hodně sportovali, borrelióza u nich ale dočasně způsobila nechuť k pohybu. Mirka se rozhodla neplýtvat svou energií a lépe ji zaměřovat spíše k tomu, co jí samotné dělá dobře, než aby se snažila vždy všem zavděčit. Eva se snažila relaxaci doplňovat vhodnou stravou a jógou. Některým lidem pomohly od únavy různé doplňky nebo bylinky. Michaela brala hořčík, Anička užívala výtažky z hub, další lidé mluvili o prospěšnosti detoxikace. Řada jiných lidí naopak různé doplňky a dietní postupy vyzkoušela bez pocitu jakéhokoliv zlepšení. Více lidí se také shodlo, že pocítili nutnost vyčerpané tělo zbytečně nezatěžovat, což je dovedlo k zdravějšímu způsobu života.
Tomáše M. a Márii se únava a další problémy v několikatýdenních cyklech střídaly se stavy stabilizace. I další lidé vyprávěli o dobrých a špatných obdobích. Na únavu a vyčerpání mělo vliv také aktuální stadium léčby a podávané léky. Iloně předepsaná antibiotika pomohla. Tomáš M. nebo Petra se při braní antibiotik cítili lépe než po jejich vysazení. Jiřina byla naopak po antibiotikách unavená pořád, léky jí ale pomohly od jiných příznaků. Anička si první dva týdny braní antibiotik připadala úplně „vyšťavená“, pak se ale únava zlepšila. Zuzana vnímala problémy s únavou ještě půl roku po léčbě a Markova únava přetrvávala i po opakovaných léčbách a odezněla až s výraznějším časovým odstupem.