Manžel Barbory je Portugalec, dcera se učila od narození dva jazyky a využila logopedii ve dvou státech.

---

Barbora

• Věk v době rozhovoru: 34 let(Barbora), 2 roky (dcera)
• Věk dítěte v době diagnostikování: od narození
• Sluchová ztráta dítěte: střední
• Kompenzační pomůcka: sluchadla

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Na logopedii jsme byli i v Portugalsku. Když tam jezdíme, tak jsme dceři zařídili logopedii i tam, protože portugalština, což nám doporučila tady paní logopedka, má zase jiné zákonitosti v určitých slovech. Například dlouhé slovo v češtině můžeme slabikovat, ale v portugalštině se neslabikuje, takže nás tam upozornili na různé rozdíly. Logopedie tam ale funguje na bázi soukromé péče. Zatímco tady jsme od dětské doktorky dostali hned žádanku, logopedickou péči nám hradí pojišťovna a vlastně každý, kdo potřebuje, u nás chodí na logopedii, tam je tato služba jakoby navíc, soukromý sektor. Není to tady tak běžné jako tady.

T: Něco jako když se tu hledá psycholog, že…

P: Tam je logopedie dohromady s psychologií. Dokonce, když jsme v Portugalsku sháněli právě logopedku, sháněla nám ji teta a zjistili jsme, že je oboje dohromady, psychologie a logopedie. A není úplně běžné tam chodit.                                    T: T: A samotná návštěva vypadá podobně?  

P: Ano. Nejdřív paní logopedka něco řešila s manželem a pak to bylo podobné. Víc si hráli s fyzickými hračkami, logopedka měla míň kartiček, ale dcera je v portugalštině trochu pozadu ve vývoji řeči, takže možná to bylo přizpůsobené úměrně tomu. Byli jsme tam týden, kdy jsme chodili od pondělí do pátku každý den na logopedii. Teď jsme tam měli být zase, ale zrušili jsme to, protože se nikam nelítá.

T: A taky jste dostali domů nějaké cvičení? 

P: Ano, hodně. My to bereme tak, že českou logopedii řeším já a portugalskou řeší manžel, takže manžel dostal hodně úkolů, co má s dcerou dělat, jak si hrát. To, myslím, bylo hodně prospěšné, protože já s dcerou tady chodím na kroužky a něco stále někde čtu, chodí k nám teta z Tamtamu a docházíme na logopedii, takže nějaké rady, navigace, jak dceru rozvíjet, které hry s ní víc dělat, další nápady, toho já mám hodně, ale manžel je takový, že si ode mě nechce nechat moc poradit, co by měl dělat, protože ví samozřejmě spoustu věcí dobře, líp. Ale když mu pak paní logopedka v Portugalsku, která na to má diplom, řekla, že by s dcerou mohl dělat to či ono, přišel domů a dělali s dcerou všechno tak, jak to dostal zadané.