Pavel popisoval spolupráci s ranou péčí.
T: Než jsme začali nahrávat, říkal jste, že už k vám z Tamtamu nejezdí. Mohl byste povyprávět, jak spolupráce s ním fungovala?
P: Jasně. V podstatě jsme s Tamtamem spolupracovali tak, že pro nově příchozí do této organizace, což jsme vlastně byli my se synem na úplném začátku, je frekvence návštěv docela vysoká. Byla tady slečna poradkyně, myslím, jednou za 2 týdny, vždy na hodinku a půl s tím, že se synem dělala různá rozvojová cvičení a hrála si s ním. Měl ji moc rád, celou dobu, teď už by si na ni ale pravděpodobně nevzpomněl, protože malé děti poměrně rychle zapomínají. Různá rozvojová cvičení dělala, byla tady i pro nás, co se týká těch otázek. Veškeré dotazy, co jsme měli, nám opravdu poctivě zodpověděla, hledala nám informace a ptala se i zkušenějších kolegyň, protože by mladá. Ale opravdu perfektní, skvělá podpora, i pro nás psychická podpora. Měla už s tím docela dost zkušeností a mohla říct, co jak bylo třeba u jiných dětí atd.
Takže tak jsme začínali, že u nás byla opravdu co 2 týdny na hodinu a půl. Taky různé hračky nosila pro syna, které jsme si mohli i půjčovat na delší dobu. Potom, jak se syn vyvíjel dobře, s tím, že jsme od ní několikrát slyšeli, že má ten vývoj opravdu raketový, za což jsme moc rádi, že se opravdu hodně rychle a dobře vyvíjí a teď už se vyvinul tak, že slyší vlastně normálně a mluví taky v podstatě přiměřeně svému věku jako zdravé dítě. A takže frekvence jejích návštěv se rozvolňovala, byla tu pak jednou za měsíc, potom jednou za měsíc a půl a nakonec jednou za 2 měsíce. Mezitím jsme absolvovali několik víkendových pobytů s Tamtamem, to bylo taky moc fajn.