Hana popisovala, jak probíhala její spolupráce s SPC.
Hana
- Věk v době rozhovoru: 34 let (Hana), 8 let (syn)
- Věk dítěte v době diagnostikování: ve 4 letech
- Sluchová ztráta dítěte: těžká
- Kompenzační pomůcka: sluchadla
Textová verze
T: Do SPC vás odeslali ze školky?
P: Ano, jednak chtěli do školky nějaké pomůcky, které by se mohly vyřídit, takže potřebovali doporučení, a potom hlavně kvůli školní docházce.
T: A jakým způsobem s SPCéčkem spolupracujete?
P: Tehdy jsme tam byli na vyšetření, které bylo docela dlouhé, byli jsme tam asi půl dne, vyšetření se synem dělala i paní psycholožka, nevím, jak se tomu říká, asi vyšetření školní zralosti. Na základě toho pak vydala stanovisko, že syn ještě není na školní vzdělávání připravený, což jsem ani nepředpokládala, že by šel do školy v 6 letech, jak se běžně chodí. Potom jsme do SPC začali docházet na logopedii, kam chodíme dodnes. Scházeli jsme se vždy po určité době a prošli spolu, co syn už umí a neumí. Paní učitelka ve školce se synem taky pracovala, měla vystudovanou logopedii, a tak s ním procvičovala to, co bylo nutné, takže probíhala i spolupráce SPC a školky. Nyní docházíme do SPC jednou za měsíc a syn tam stále chodí na logopedii. Tímto způsobem tedy probíhá naše spolupráce. Pracovnice SPC řešila také záležitosti syna ohledně ZŠ, ještě před jeho nástupem do školy, s panem ředitelem, výchovnou poradkyní, se speciální pedagožkou, kdy v podstatě synovi nastavila individuální vzdělávací plán, takže spolupráce probíhá i nyní, během synovi docházky na ZŠ, kdy pracovnice z SPCéčka komunikuje se školou, občas tam dochází na kontrolu, je v kontaktu s paní učitelkou, která má možnost se jí na cokoliv zeptat, takže tam probíhá zpětná vazba.
T: Asistenta pedagoga syn má?
P: Ano, má.
T: Jak to probíhalo? Kdo s tím nápadem přišel a jak to funguje?
P: V podstatě nám pracovnice SPC řekla hned, že syn bude určitě potřebovat asistenta, a pak to řešila i se školou. Podala návrh, že syn potřebuje asistenta, doporučila jim také nějaké školní pomůcky jako třeba tablet a sepsala doporučení, kde uvedla vše, co syn k výuce potřebuje a co je pro něj vhodné a v podstatě mu do návrhu napsala i asistenta, kterého by měl mít.
Další zkušenosti:
Podle Mirky byly kompenzační pomůcky a logopedie základem pro to, aby děti fungovaly v kolektivu a v životě.
Lindin syn měl tři logopedky současně.
Petra si neuměla představit, co bude půlroční dítě dělat na logopedii.
Manžel Barbory je Portugalec, dcera se učila od narození dva jazyky a využila logopedii ve dvou státech.
Lucie byla ke službě rané péče nejprve skeptická.
Pro Petru byla raná péče zdrojem informací.
Pavel popisoval spolupráci s ranou péčí.
Hana popisovala, jak probíhala její spolupráce s SPC.
Pracovnice speciálně pedagogického centra pomohla Evě v komunikaci se školou a v dalších oblastech.
Davidova dcera navštívila preventivně psychologa.
Linda vyhledala psychologa, aby věděla, jak synovi pomoci.
Michaela byla překvapená, kolik organizací pro lidi se sluchovým postižením existuje.
Pavla se nakonec rozhodla využít stacionář, kde měla dcera všestrannou péči.
Rostislav vyzdvihoval spolupráci s logopedkami a pobyt, který pořádaly.
Podle Ondřeje bylo důležité, aby se oba rodiče účastnili pobytů pro rodiny dětí se sluchovým postižením.
