Finance

Finance

Finance

V rámci našich rozhovorů jsme s participanty diskutovali na téma jejich financí. Mluvili o tom, jak jsou nebo nejsou spokojení se svou finanční situací, o možnostech přivýdělku nebo důležitosti úspor. Jedním z témat bylo také to, jak se jejich finanční situace změnila odchodem do důchodu.

Někteří participanti byli se svými příjmy v důchodu spokojeni. Důvodem bylo nejčastěji to, že velmi snížili své nároky na život oproti dřívějšku. Nemuseli si kupovat nové oblečení, to, co k životu potřebovali, si většinou pořídili dříve, a tak byly jejich náklady menší. Dalo by se říci, že klíčem ke spokojenosti pro ně byla skromnost a posun od materiálních hodnot k jiným, jako jsou láska nebo zdraví.

Pan Karel již nemá potřebu utrácet nebo chodit do hospody, důchod mu tedy stačí.

Jak je to s vaší ekonomickou situací? Prožíváte jak svoji finanční situaci?

V rámci. Já si myslím, že nemám problémy.

A změnilo se to nějak teď v tomto období?

Ne, ne. My jsme, my jsme rodina taková více méně nenáročná, já nemám potřebu utrácet, nemám potřebu chodit do hospody, nemám potřebu. To, co potřebuju, tak si koupím, takže že bych, že bychom finančně strádali ne, to ne.

Ani ve stáří se vám nějak.

Ne.
Nepohoršilo?

Ne, ne. Samozřejmě, že důchod šel níž, ale říkám, nemám potřebu, abych něco kupoval enormně. A to co potřebuju, to si zakoupím a opravdu ta finanční otázka mě v současné době netíží.

Profil:

• Jméno: Pan Karel
• Věk v době natáčení: 67 let
Zobrazit celý profil

Paní Marie H. moc neutrácí a je spokojená, říká, že majetek není tak důležitý jako mezilidské vztahy. 

Ekonomická situace. Jak jste na tom?

Já jsem spokojená. Já jsem spokojená. Já dycky řikám, že soudný důchodce může být opravdu. Tak, nevím, jak je to ve městech, když platí nájem, jako. Tak určitě to slyším i takle, když třeba jsem se dostala takle s těma lidma, kteří, tak, ale já jako v domě, jako jo? Teda. Zvlášť když, jsme se teda dělili jako vo to napůl, jo. Vo topení a elektriku a všechno. Tak já jako. Já si myslím, že mladý rodiny jsou na tom hůř jak důchodci. Oblečení už mám, něco vobčas pořídím, nějaký ty boty. Jako tím, že si teda vypěstujeme hodně tu zeleninu a tady toto, jo. Já su spokojená.
Furt je to vo vztazích, neni to vo majetku. Naopak, ten člověka svazuje. Kolikrát si řikám: „I ta zahrada a ten barák, dyť mně to v mým rozletu brzdí“.

Profil:

• Jméno: Paní Marie H.
• Věk v době natáčení: 65 let
Zobrazit celý profil

Nižší výdaje měli někteří lidé také díky tomu, že již nemuseli splácet nájem nebo půjčky na bydlení. Podstatnou změnou bylo také to, že měli děti již dospělé, a tak je nemuseli finančně podporovat. Někteří lidé šetřili peníze tím, že pěstovali vlastní zeleninu a chovali vlastní domácí zvířata.

Paní Marie G. říká, že si mnoho jídla vypěstují nebo vyrobí doma a důchod jí tedy stačí.

Už jste něco říkala, jak je to materiálně, finančně? Jak jste na tom?

Tož máme důchod, ale my nejak neutrácáme. Tož žijeme tolik, co máme, no. Říkám, teďka budem dávat tu střechu. Musíme dat, a musíme si to zaplatit sami. Žádný nám to nezaplatí, no ale my bysme ani nechtěli. Na co. Pokud my si šetříme, máme, abysme měli každý na pohřeb. To furt musíme, abysme měli na. A my jak dyž máme tu kozu, máme, tož máme mlíko, sýry máme. A my eště do nedávna, to tak dva tři roky, jsme měli prase každý rok. Zabíjali jsme. A co jsme tady husy, kuřata, my totiž ale nekupujem, kuřecí maso my nejíme. My nejíme kuřecí maso, jako kupované. My kuře nekupíme. My pouze svoje domácí. My si, já si aji gločku (kvočnu) mám, nasadím si. Loni jsem měla, předloni kuřata. Neco dyž tak si kuřata přikupím. A máme deset dvacet tych kuřat potom velikých, nebo brojlerové kuřata si přikupíme, vykrmíme, nasadím cukýny. Kupíme obilí, šrotu a my aji jsme měli dost vinohradu.

Profil:

• Jméno: Paní Marie G.
• Věk v době natáčení: 81 let
Zobrazit celý profil

Někteří participanti si v důchodu ještě přivydělávali, několik mladších seniorů dokonce pracovalo na plný úvazek. Pracovali proto, že nechtěli být závislí pouze na malém důchodu, práce je bavila, nebo se ještě necítili natolik staří. Díky práci v mladším kolektivu se pan Radek necítil tak starý. Lidé si přivydělávali také pronájmem pokojů ve vlastním domě, učením v kroužcích pro děti nebo prodejem vajíček sousedům a známým. Podle některých participantů není lehké si práci v penzi najít. Podle paní Františky by to sice nemuselo být tak těžké, jenže její zdravotní problémy jí už nedovolovaly zapojovat se do pracovního procesu. Paní Marie si přivydělávala ještě 5 let po tom, co byla v důchodu. Přestala, když byl její manžel nemocný a musela se o něj postarat.

Pan Karel A. opravuje auta a práce ho stále baví, neví také, co by měl bez práce dělat.

Ideální je odchod do důchodu v 60. Jak to bylo, že jo. Pevný zdraví, mít dobrej důchod, užívat si. Takhle to bohužel, že jo, jako nejde, to jako s tím důchodem. Bude s tim problém jako už takle, že jo.

No a vy dejme tomu že jste už důchodce, ale stále pracujete. A do kdy byste chtěl pracovat?

No, tak sem si říkal, ještě možná tak rok. Dva možná.

A umíte si představit, co bude potom?

No, to už jako bude asi problém. Protože jsem furt todle, že jako. Zas jsem – asi ty síly taky nebudou, že jo, v tom. A to jako si řikám, co asi budu dělat. Jo, protože dybych měl, že jo, nějakou společnost nebo něco, tak zas to je vo něčem jinym, že jo. Za mladejma zas až taky jezdit nechci, aby řekli, že tam votravuju. Jo, takže to jako nevim.

Přemýšlíte o tom nebo radši ne?

No, dvakrát nad tím nepřemejšlím, že jo kdy tam. Jednou to nastane. Zase takle, já za jedno, ne, že bych se chtěl vychloubat, ale jenom jsem prostě dělal dosti v práci. Nejsou dneska, že jo, řemeslníci nejsou vůbec, nikdo nechce do řemesla. A tam to, co prostě dělám já, tak tam je potřeba, aby tam přišel hotovej člověk. A ty tady bohužel 20 let nejsou. Vypadli všichni řemeslníci. Na druhou stranu, šéf jako dělá do veteránů. No, a já prostě jsem v motokáře, dělám to. Takže mu vopravuju veterány, motory, že jo, starý motorky a takovydle. A což mě jako baví, von je rád. Takže proto jsem i v tý práci jo, protože von, když tam nebudu, tak von, mu to nebude mět kdo dělat.

Tak možno že, to nebude taký odchod, že ze dne na den přestanete, ale že si snížíte úvazek anebo tak, že budete na poloviční.

Ne, o tom nechce ani slyšet, jako šéf, že jo, že bych skončil vůbec, to.

Ale dá se to i tak dohodnout, že prostě už se chodí jen na pár hodin v týdnu anebo tak.

Ne, jasny. To ty jako někerý.

Jako takový expert, konzultant.

To jako taky některý, když potkám kamarády, nebo já nevim, máme sraz ze školy. No, tak taky se ptají, proč dělám nebo to. Řikám, dělám, protože zase co bych dělal, jo, to je jedna věc. Nehledě na to, že jako peníze taky dobrý, že jo. A jsem to, což mi jako, že jsem furt mezi těma lidma, jo. Dělám vod šesti do dvou. Do práce to mám 500 metrů.

A asi vás to i baví, ne?

No, baví samozřejmě. Kdyby mě to nebavilo, tak tam nejsem, jo. Protože dneska zase, asi si myslim, že moc takovejch lidí není, který řeknou: „Mě baví práce, chodím do práce rád, jo.“ Když to tak poslouchám, takže asi tolik lidí není. No.

Profil:

• Jméno: Pan Karel A.
• Věk v době natáčení: 68 let
Zobrazit celý profil

Někteří lidé považovali za důležité vytvořit si během života finanční rezervy a spořit si na stáří. Naspořené peníze jim velmi pomohly se zvládnutím finanční situace po odchodu do důchodu. Někteří peníze investovali do fondů nebo je měli na vkladní knížce. Pan Jan B. ztratil mnoho peněz, protože se stal obětí investičního podvodu, investice by tedy měly být uvážlivé. Když jsme se s lidmi bavili o tom, co by vzkázali dalším generacím, nutnost odkládání si peněz na stáří zmiňoval nejeden člověk (viz Vzkazy mladším generacím).

Paní Martě A. ulehčilo odchod do důchodu to, že s manželem měli úspory, je pro ni důležité mít jistotu, že kdyby se něco stalo, bude to mít z čeho zaplatit.

Nó tak něco jsme měli našetřenýho, že jo, tak nějaký peníze jsme měli. Pak jsem dostala ten vdovský důchod no, takže já jsem ještě rok dělala, takže jsem něco eště taky našetřila, no a tak to šlo, no. Pak něco taky musely děti, že jo, na to dát. A tak jsme to tak nějak dali dohromady, ten barák, no. Takže. Jinak, není to nějaký valný, ale jde to, no. Mohlo by to být lepší. To víte, ty důchody dneska.

Ale zvládnete nějak vyžít prostě.

Jo, to jo, jde to, no. Ještě něco člověku zbyde, takže vždycky, když to tak zase dám do baráku a takže na nějaký juchuchu ani bych neměla. Nebo na dovolenou nebo to. No, moh by člověk na dovolenou, ale pak zase nemůžete nic, nebo kdyby se něco stalo tady, že jo. No jo, no. Ty, přece ta energie je drahá pořád, no. Ta je nejdražší, no. Plyn a elektřina.

Profil:

• Jméno: Paní Marta A.
• Věk v době natáčení: 78 let
Zobrazit celý profil

Někteří lidé v důchodu pocítili výraznou změnu ve svých příjmech. Museli se naučit hospodařit s mnohem menším finančním obnosem. Některým lidem penze nestačila na základní potřeby. Pan Miloš by z důchodu finančně neutáhl byt, ve kterém celý život žil, domluvil se svými syny, kteří mu s jeho financováním pomáhají.

Pan Miloš po odchodu do důchodu zaznamenal obrovský skok dolů, co se týká financí.

A pomáhají vám teda (ti synové) i z toho materiálního hlediska, z finančního?

No, hlavně ten starší syn. Ten mladší má sedmiletý dítě, že jo, z druhýho manželství, ten má dost vlastních starostí. Kdežto ten starší syn, tak ten kupodivu mě podporuje víc. Dokonce dělá jako v rámci pracující důchodce, jako je anesteziolog, dělá, pracuje nad úvazek a jistě z těch vydělanejch peněz mně pomáhá i finančně udržovat tedleten byt, i když jako důchodce, já mám vdovskej důchod 15 000 a celej ten důchod dám na byt. V tom je můj problém, protože jako starej člověk se nechci vykořenit z bytu a synové tedy souhlasí, abych v tom bytě dožil. A vim, že to je obrovská zátěž, protože jako senior beru, druhýho typu, bych řek, zdravotního zátěže, beru 4000 navíc, vedle těch patnácti, a to celý pak praskne buď na důchod, anebo na tu pomocnou režii života denního.

Takže se necítíte až tak dobře materiálně a finančně zabezpečený kvůli tomu?

To byla první věc, když sem šel do důchodu v šedesáti letech, tak první věc byla pád finanční dolů. Jako primář jsem bral za komunismu relativně vysokej plat, přes 4 000 měsíčně, a to byl velkej plat tenkrát, a když se začal brát důchod, necelejch 2 000, tak vo 60 procent dolů, tak to byl pád, a to jsem začal počítat teprve peníze. Ale teďko je to, bych řek, v rámci kapitalismu eště horší, protože ten důchod sice je, stoupá v rámci valorizace, ale nestačí na tu životní režii, tak jako když jsme byli hlavně ve dvou, když jsme byli s manželkou, ta měla eště větší důchod než já, tak nebyl žádnej problém, ale jako jedinec ve stáří ten problém je.

Profil:

• Jméno: Pan Miloš
• Věk v době natáčení: 90 let
Zobrazit celý profil

Snáze se lidem s financemi hospodařilo ve dvou. Ti, kteří ztratili své partnery, často mluvili o tom, že je znát, že žijí pouze z jednoho důchodu. Pro některé to znamenalo se více uskromnit. Pan Josef jezdil dříve s manželkou na dovolenou, sám na dovolenou už nenašetří. Paní Eva říkala, že i když mají s manželem malé důchody, společně svou finanční situaci zvládají. Obávala se, že kdyby zůstal jen jeden z nich, bylo by pro něj náročné s penězi vyjít.

Pan Josef mluví o tom, že s manželkou neměli finanční problémy a mohli i cestovat, po tom, co zemřela, je to horší.

A jaká jsou vaše očekávání do budoucnosti, jak si ji představujete třeba v optimistické variantě, jak by vypadala ta budoucnost?

No, ono, všechno se vodvíjí, ať to zní teda blbě, ale je to vod financí. Pokud jsme byly s manželkou dva, oba dva teda v penzi, tak jaksi, dá se říct, že jsme neměli problémy toho finančního rázu, a vůbec tak ňák žili jsme skromnějc, a leccos jsme si dopřáli, že jsme se teda podívali a tak dále. No, v současný době jaksi jsem najednou odkázanej teda na tu jednu penzi. Je to tak tak. A od toho se jakoby všechno vodvíjí. Protože, člověk si nemůže jaksi dopřát, co by naplňovalo jeho tužby nebo vůbec. Se ženou jsme takhle hodně cestovali, myslím tím tady u nás po republice, v zahraničí jsme byli dvakrát, třikrát, ale že jsme tak procestovali tady kolem no a vono v současný době si vyjet i třeba jenom na víkend, já nevím, tadydlec někde, že by se někde bylo na hotelu nebo todlecto, tak jaksi. I když jsou výhodný takovýdle ty víkendový pobyty, myslím tím cenově. A v příjemnejch lokalitách, pěknejch, že člověk by se rád tam podíval, ale pak si řekne: „Pět tisíc je pět tisíc.“, že jo. No a zkrátka na tom se všechno zvrtne, no a vono, já nevím, pokud je zázemí a pokud je kam se a na koho jaksi vobrátit s tou prosbou, když by teda ta nouze jako nastala nejvyšší, že by pomoh, tak jako to jde, no. Pokud teda to není, tak je to pak horší a jsou ty situace, kdy docela dokážu pochopit lidi, kteří maj teda finanční větší problémy než mám já, jo. Že vopravdu teda musej s každou korunou šetřit a opravdu teda jestli si koupěj, ja nevim, normální máslo nebo pomazánkový máslo, nebo jestli ho vůbec koupit, jsou v těch situacích. Že jakoby, zatím jsem se do takový situace nedostal, ale jsem tak jako, já nevím, na rozhraní, no.

Profil:

• Jméno: Pan Josef
• Věk v době natáčení: 67 let
Zobrazit celý profil

Někteří lidé se svou finanční situací nebyli spokojeni a nedostatek peněz znatelně ovlivňoval jejich život. Kvůli nedostatku peněz si nemohli dovolit drahé léky nebo potřebnou zdravotní péči (pomoc ošetřovatelky apod.). I přes svou situaci někteří z nich občas finančně podporovali svoje příbuzné. Dva participanti snili o tom, že vyhrají v loterii. Pan Ján měl finanční potíže, a ačkoli sám nesázel, představoval si, jak vyhraje miliony. Část výhry by daroval chudým lidem, aby se měli konečně dobře.

Paní Anna nyní musí čekat na příspěvek, aby mohla zůstat na pečovatelském oddělení.

Teďka očekávám momentálně, aby mi přidali těch 800, abych moh-. Ne, nemyslím o to, že bych je potřebovala. Já jsem nabízela, že už jsem tak nemožná. Nemůžu si uvařit, to si nemůžu udělat. Nedošáhnu tam do skříně. Nemůžu zvednout ruku. Protože ty sedací nervy mě, nemůžu se napnout. Já tam nemám nahoře nic, protože tu ruku nezvednu. A tak jsem říkala, dejte mě už do toho pečovatelskýho, já mám na to, že si těch 800, co mám od toho státu eště dostat připlatím k tomu. Co jsem si nechala, co jsem celej ten si spořila mimo, důchod. To prý nejde. Bez toho příspěvku těch 800 nemůžu tady jako v pečovatelským oddělení zůstat.

Profil:

• Jméno: Paní Anna
• Věk v době natáčení: 88 let
Zobrazit celý profil

Pro některé lidi nebyla změna příjmů v důchodu tak výrazná. Byli zvyklí celý život hlídat, kolik utrácejí. Pan Radek šetřil, protože měl v hlavě pořád nastavené staré ceny. Za jeho mládí stál lístek do kina 4 koruny, kdežto teď stojí 150.  Pan Bořivoj říkal, že výhodou důchodu je, že má člověk oproti mládí jistotu pravidelného příjmu.

Paní Jiřina říká, že jí z důchodu moc nezbývá, už od dětství, z poválečné doby ale byla zvyklá šetřit.

Jak se cítíte být materiálně a finančně zabezpečena? Jak se to změnilo třeba s odchodem do důchodu.

No, to už je to horší, no. Ale to já nemožu tak nějak zasej porovnat, protože tehdy, když já jsem odcházela do důchodu, nebo když jsem chodila do práce, tak my jsme tehdy nějaké veliké výdělky neměli, my jsme měli jako spíš ty menší, když sa to tak vezme. No a v dnešní době, no chybí tych peněz, to je pravda jako no tož, ale když člověk nebyl nikdy zvyklý na moc, takže, no ale chybiju, chybí, protože v dnešní době ten důchod taky není zas, nemám tak moc veliký, takže ono, když si poplatím to inkaso a to co potřebuju, a to takže už mě moc nezbyde, že už musím opravdu jako.

Počítat.

Počítat a přemýšlat a už, já říkám tak, že ono já jsem ještě za ty roky, co žuju, že jsem nemohla nikdy řect, hen to se mi líbí já si to koupím, já jsem na to nikdy neměla, protože v dětství bez tatínka jsem byla. A to byli také nejhorší roky osmačtyřicátý rok. Sedmačtyřicátým jsem začala chodit do škole, to začalo v osmačtyřicátý rok, to jsem moc nevnímala, to jsme nevěděli jako děcka, co to je, že. To jsme byly malé, ve třiapadesátém roku došla měna, tak to už vím, že maminka tenkrát plakala, v jednapadesátým mě umřel tatínek, takže to bylo takové špatné, v třiapadesátém došla jako ta měna a to už bylo nejhorší, a takže pořád jsme měli méně než ti druzí. Takže já su od teho pomalu zvyklá, že se nedostává, že se musí na všecko našetřit a všecko jako popřemýšlat, jestli člověk može nebo nemože a tak je to. Takže to nemožu tak nějak a v dnešní době taky no. A to je, opravdu je to už aji s tým jídlem takové horší na to nakupování, protože spíš, když jako jsem byla ještě mladá jako, tak se nezdražovalo, že. To bylo pořád, ceny byly stejné, takže aji když měl člověk méň peněz, tak pořád, každý, po každý měsíc jako utratil za to jídlo stejně, dneska je to každý den jinač, takže je to takové opravdu špatné, no.

Profil:

• Jméno: Paní Jiřina
• Věk v době natáčení: 73 let
Zobrazit celý profil

Někteří lidé mluvili o tom, že si v rodině finančně vypomáhají. V několika případech děti finančně podporovaly svoje rodiče, jejichž finanční situace nebyla uspokojivá. Podle pana Jána se tak děti odvděčují za péči, kterou jim věnoval, když byly malé. Někteří senioři naopak podporovali svoje děti nebo vnoučata, někdy finančním obnosem k narozeninám, podporou v nouzi, jindy např. spolufinancováním přestavby domu.

Panu Jánovi někdy nezbývá na živobytí, pomáhají mu jeho děti.

Kolikrát mi nezbývá na živobytí. Nezbývá mi na živobytí, a tak mi pomáhá syn, no. A mi dá nějakou korunu tam, abych měl na prášky, dcera mi dává, (dcera) mi dává nějaký penízky, někdy mi dává (druhá dcera), když má, že, dcerka. Syn mi dává peníze, že, (syn), to dal mi teďka, přispěl mi peníze, takže říkám, ani. To mám za tu výchovu, co jsem ho vychoval, co jsem vychoval, tak oni taky aji mi pomáhaj, já sem jim taky pomáhal, když byli malí, jsem je nenechal. Ani já, ani babička. Ale oni mi na starý kolena taky nesmijou nechat, protože já už nemám nikeho, jenom ty děcka mám. Já na nich čekal, jak nevim co, ale opravdu bych potřeboval při sebe někeho, kdyby – aby mi pomáhal denně, víte, abych mohl jaksi si odpočinút, já a babička, takovým způsobem. To člověk potřebuje jít pro prášky, že, nutně potřebujem prášky. Teď potřebuju někdy jít, já nevim, honem na – když byly ty hicy takový, tak potřebovali jsme na ty sodovky a tak dál, nemohli jsme jít. Babička neunese a já na slunko nemožu, protože se mi točí hlava a otoky sú, že. Tak takový je to stáří, že nejlepší je, když je člověk mladý, tak si sám všecko udělá, že. A starý člověk jenom myslí, co bude dneska, co bude zítra a ještě kor bez peněz, to je moc špatný.

Profil:

• Jméno: Pan Ján
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Někteří lidé měli pocit, že jsou senioři ve společnosti kvůli důchodům v nevýhodném postavení. Pár z nich mělo pocit, že jsou společnosti na obtíž, protože jim stát musí vyplácet penzi. Podle pana Ladislava mohou mít mladí lidé kvůli tomu k seniorům špatný vztah.

Pan Láďa má pocit, že mladí lidé mohou mít dojem, že jsou senioři společnosti z finančního hlediska na obtíž.

Spíš si myslím, že jsme té společnosti na obtíž. Protože, když slyším, kolik miliard jde na důchodce, tak to musí v těch mladých lidech působit odpuzujícím dojmem. Čili mně se nelíbí tady ty vyjadřování o důchodcích, protože oni neřeknou, kolik ti důchodci už na daních, na to důchodové pojištění dali. A co ti důchodci té společnosti přinesli. A to se týká, jak těch důchodců, co byli přede mnou i co budou po mně. Takže ta společnost, si myslím, že důchodcům není nákloněna.  A úmyslně si myslím, že to dělají sdělovací prostředky.

Profil:

• Jméno: Pan Láďa
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Někteří lidé vnímali rozdíly mezi tím, jak s financemi zachází mladší generace a jak starší. Oni sami většinou šetřili a snažili se vyhýbat půjčkám, i když někteří měli menší dluhy související např. s přestavbou bytu. U svých dětí a vnoučat pozorovali tendenci více utrácet, plýtvat, případně se zadlužit.

Paní Kateřina ví, že se dřív hodně šetřilo a nelíbí se jí, že je teď všechno jinak, nechce se kvůli tomu ale hádat.

Nesů všecko jenom dobré věci, aji v těch rodinách jsou nějaké, všude není to tak ideální, že člověk by měl nějaké názory jiné, víte? My jsme staří lidé, my ještě všecko – vím, jak se šetřilo, jak se jedlo a včil to je všecko jinak, ale já jim do teho, já to vím, že se mi to nelíbí, ale já jim do toho nemluvím, ne, a proto mám klid. Nehádám se.

Profil:

• Jméno: Paní Kateřina
• Věk v době natáčení: 76 let
Zobrazit celý profil