A jak je to s mobilem, s televizí, s počítačem?

Vím, že to jsou dobré věci. Ale někdy mě to rozčiluje. Třeba dneska mně najednou zvoní manželka: „Mám o tebe starost, co se stalo? No dvakrát ti volám a ty to nebereš.“. No a ona má starost, je rozčílená, co se stalo. Takže kdyby ten mobil nebyl, je pokoj. No ale vím, že je to dobrá věc, to jako každopádně. Já jsem to buď neslyšel, nebo jsem byl mimo. Takže tak se na to dívám. Potom ty počítače, my jsme prošli školením. Dovedu poslat mail, přijmout mail, já nevím, najít si na internetu něco. Ale nějak zvlášť, když by se tam vyskytla porucha nebo něco, když mně nejde, tak volám synovi. A on si mě ňák, převede mou obrazovku na jeho obrazovku a teď mně řiká, na co mám máčknout a tu chybu odstranit. Ale to bych nebyl já schopen. Takže zase je to dobrá věc, ale musí se jí rozumět, no.

No, tak říkám, věnovat se těm svým koníčkům, když se můžu vyhnout tady tomu znásilňování na ty počítače a tak. Teď vobyčejnej mobil, dostal jsem ho kvůli tomu infarktu, páč to má nějaké vylepšení, ale to má spoustu zase jinejch funkcí, které jsou jiné, než jsem byl zvyklej, tak mě čerti vzali. Něco musím dvakrát zmáčknout, něco jednou zmáčknout a jak si to mám furt pamatovat, jestli to má být tak nebo onak.

No, na tom internetu, taky bych tam jako dovedla strávit, jenomže vidím ten čas. Protože vlastně máme dům, zahradu, ta zahrada mě taky teďkom docela jako, skleník, jako jo, tady to. (…) No, tak si tam vyhledávám věci, který jako, ty novinky nebo tam ty zprávy. Nebo tak všechno si tam. To, co bych, tak si to tam najdu, no. Jako je to výborná věc. To je jako, to skutečně to. Akorát bych řekla, že u těch dětí jako – a u toho staršího chlapce teda, toho vnuka, tak tam teda fakt mám strach, aby to nebyla závislost. Protože ten teda vopravdu dovede. Já, když něco potřebuju, tak mu zavolám, nebo. Tak ten teda dovede najít a jako. Ale, myslim si, že i si tam ty hry jako (hraje). To je tam nebezpečný, podle mě.

No a trénink jako takhle intelektuální to se snažím, no tak snažím se občas, aby tu, aby tu po mě něco zůstalo. Dávám to na internet občas, jo a tam tam to tam si to lidi čtou a je to dobrý.

Jak jsem řekla, pokud je člověk v zaměstnání mezi lidmi tak je to no, něco jiného. A tak to jako už na stáří zůstává sám, že, tak kdo s kým, čím ti mladí, moc co. Pokud jsou to jak tito známí (smích) tak říkám: „ S vámi já o dvacet roků ožiju eště. Ano.“ a jak odjedou říkám: „O je, to mně bude zase smutno. Zas budu sama.“ A jako takto. Tak zavolají, jak se mám, co dělám a tak. Jak říkám, ožiju, jak tam někoho uslyším.
Nebo pošlou tu smsku a nebo něco. Ano. No já to sice nemůžu přečíst, ale jsem jim říkala, protože to je tmavé na tmavém a teď, když teda už ty oči mám tak špatné, tak zavolají. To zavolají, a to přijmu, pravda, mně popřejí. 

Já mám spoustu zálib jako, já čtu, luštím křížovky, sudoku, na počítači dělám, mám Facebook, mám Twitter, prostě snažím se opravdu všecko jako. (…) Já se snažím jako, když něco nevím, tak já sem si. Teda napřed jsem ten počítač nechtěla jako, když mě ho dcera už kdy dopředu chtěla kůpit, tak já sem to nechtěla, no a potom sem začala chodit na univerzitu, že, takže jako sem si řekla, že to teda zkusím. A já si dokážu jako všecko už teďka najít na internetu, aj recepty na zavařování třeba, na háčkování je tam, origami jsou tam jako, prostě co potřebuju, když nemám. Jako já mám teda různé příručky, časopisy beru, kupuju si časopis, (…) no a co nenajdu třeba v knížce nebo v příručce, tak hledám na internetu. Sestra se dycky (smích) směje, protože obvykle když ke mně přijde, tak já sedím na internetu. Ale nevyužívám ho na nějaké hry nebo na toto. Opravdu se snažím jako si přejít zprávy a když sů tam nějaké zajímavosti a říkám různé návody.

V čem je (příbuzné) strašně otravuju, to je počítač (smích), práce na počítači a nebýt jich tak bych asi, no. Zrovna teď jsem měla problém. Takže s tim, to mám pocit že, ne, no oni jsou jaksi velice hodní a nikdy se nezatváří třeba nevrle nebo, to musim říct nikdy. Ale říkám si, když mě slyší dolu po těch schodech, tak že jim naskakuje kopřivka, co zas babička provedla s počítačem (smích). No, na druhé straně je to pro mě takový určitý pocit zadostiučinění, že alespoň něco jsem pochopila a že takhle běžně ho mohu používat a stejně tak je to s mobilem a co ještě máme za vynálezy.

Tohle jsou asi největší vynálezy, mobil a počítač to dělá problémy.

No, ale dělá to problémy, na druhé straně zase to umožňuje komunikaci. Třeba emailová komunikace, myslim mezi starými lidmi, pokud používají počítač a už je jich teďka taky dost, tak to je výborná věc, protože mně například se třese ruka, a když bych měla někomu psát dopis nebo tak, tak bych si to dost rozmyslela. A ten počítač mně moc pomáhá, pokud tam někdo neudělá nějakou fatální chybu, tak to zase mně pomohou. Takže někdy mám práce nad hlavu.

No, já obdivovala, jak rychle jste odpověděla, tím emailem, když jsme si domlouvaly rozhovor.

No, tak to já dodržuju. Třeba přátelé z ciziny na tohleto jsou velice citlivý a jaksi reagovat rychle na email je součástí slušného chování.