A tak ať si užívají života svýho a já si budu taky užívat, no (smích). Je to takový. Už to stáří jako je hezký, když je člověk zdravej, to je pravda, i trochu ty finance, když jako je zajištěnej, že jo kdyby nedej bože se něco přihodilo, že si může někoho pozvat a zaplatit jako to jo, ale jinak říkám si takhle a všem i těm mladejm, dokuď jste mladý, užívejte života, protože fakt to stáří už je jenom takovej odpočinek, fakt. Hlavně to zdraví, no.

Co byste vzkázal mladým lidem?

No, aby, já si myslím, že. Aby do značné míry přehodnotili tu, nemůžu najít správné slovo, stupeň těch hodnot životních. Protože ať nepodléhají jenom módním a spíš ještě výstřelkům a tak dále, ale ať opravdu si zvažují, co je dále čeká. A dneska je to, zítra a po nás potopa nebo „dyť to nějak dopadne“.

A co je teda důležité pro toho mladého člověka? Mají to přehodnotit, ale co teda aby, na co nezapomněli, nebo co je důležité?

No, aby nezapomněli, že taky budou v tom vyšším věku a stáří a jak tenkrát se říkalo, jak si usteleš, tak si lehneš. A dneska to je, já dneska si vezmu marihuanu a budu se tohle a budu v euforii a co dneska nějaké injekce pro narkotika a tohle, dyť to je móda, dyť to je běžné. To jsou to. A dneska další, dyť já nemám zaměstnání, já to vyštuduju a stejně nechytnu místo, já nemám, no. Ale to by už právě třeba měli hledat ten směr, ten cíl nějaký, který už aby v tom mladém věku si našli nějaký cíl, ne jenom obecně kariéru, ne jenom. Aby nebyl cíl jenom momentálního požitku, momentálního nějaké vyžití.

Anebo kariéra.

Anebo ta kariéra, ale aby opravdu měli představu o tom, co bude dál.

A co by, pro co by měli žít? Jaký ten cíl by měli mít? Ta kariéra to není, požitek to není, tak co?

Ne. No, tak jednak ten rodinnej život a ten zabezpečit prostřednictvím nejnutnějšího i společenského uplatnění, neznamená udělat hogo fogo kariéru, a pak teprve se o to starat. Začínat už od té, od toho rodinného života ruku v ruce s tím i to, uvažovat to zaměstnání pokud ale se dá, no.

Co byste chtěl vzkázat lidem, které stáří čeká?

No, aby se rozhlídli a sledovali, co se děje. Aby byli připravený na to, co je čeká. Jenže nevím, co je, co ty lidi bude za pět, za deset let, jaká bude situace, jak, co vlastně bude, že jo, no.

Jak by se ještě mohli jinak připravovat?

No tak, samozřejmě, měli by si šetřit ňáký peníze a tohleto a to, ňáký to zázemí mít připravený a to okolí, tohle všechno, že jo, aby. A zase to záleží na těch jejich možnostech a vztazích a to je jako, prostě aby počítali s tím, že to, co vidí, nebo přehlížejí, nebo nechtějí vidět, že je potká taky, no.

Co byste vzkázala nám mladým? Co byste nám vzkázala? Co byste nám vzkázala?

No, aby se snažili tady ten svět udržet trošku v klidu, no. Aby se zbytečně neprali ty národy mezi sebou. Aby byl prostě, i když je to třeba taková fráze, aby byl mír. I třeba nejenom u nás, ale všude ve světě. Jak se vraždí, že. To není, není to dobrý tady takovýhle ty třenice, ale jenomže asi to bude, co svět bude světem stát, budou takovýhle problémy. Ale přála bych těm mladým, aby žili v míru, aby nebyly války, aby měli práci, aby měli co jíst. Takový základní životní věci, no. 

Co byste vzkázala mladým lidem?

Ať mají rádi starý lidi. Voni nejsou zlý. Voni někdy, jak přijde ta. Víte co, to je stejně zajímavý, že už jsme si vo tom aji vykládaly se sestrou, že, jestli má někdo nějakej neduh, jo, za mlada, tak on se tak nějak ztrácí, ale těma létama, ten neduh nebo takovej ten, tak víceméně takový ty špatný věci, začínají trochu vylízat, jo. A to je potom těžko, aby třeba ti mladí se tady s tímhle nějak srovnali, aby ty starý lidi pochopili. Vono asi je to těžký, jo. Vono je to asi fakt těžký, ale musí se to udělat. Musí se to udělat. Je to škoda, protože co naděláte, no. Stáří je stáří a víc s tím nic nenaděláte. Konec.

Doporučuju všem výživu a pohyb, jak říkají prognostici, aspoň 4 kilometry denně, aspoň, to je. A nekouřit a nepít alkohol. To je.

A eště něco je, co byste třeba vzkázal, nějakej vzkaz lidem v podobné situaci?

No, aby se nebáli stáří. Je to, patří to, je to normální perioda života. Bez stáří není smrt, anebo když je smrt a je to před stářím, tak je to tragédie. A mít potomky, páč nesmrtelnost je v našich dětech a vnucích a potomcích, takže ty, co jsou bezdětný, jsou vlastně vodkázaný ke smrtelnosti jejich DNA, jejich genů. To je smutný, ale s tím se musí člověk, i ti se musí s tím vyrovnat.

No, aby, doporučoval bych, aby každý kdo se chystá na stáří a myslí to vážně, kdo si to uvědomuje, že je to přeci jenom, jsou tam jiný podmínky že? Že člověk má hodně času, ale tady je nebezpečí, že bude ten, že bude mít dlouhou chvíli, že si nebude vědět rady s tím časem. Tak doporučoval bych, aby se na to připravovali, že, a prostě, jak vyplnit ten čas a nejenom, nejenom prostě zaplnit, ale aby z toho měli uspokojení, z té činnosti. A nejenom uspokojení ale pokud možno i radost. A v tom směru by, myslím si, pokud to trochu je možný, třebas, aby si vytáhli zpěvník ze školní, aby oprášili hudební nástroj, na který se v mládí učili, aby se zapojili třeba do činnosti toho sboru.