Zobrazit menu tématu

Vzkazy starším lidem

Lidé vyjadřovali svým vrstevníkům podporu. Povzbuzovali je, aby neztráceli naději a k životu přistupovali optimisticky, i když mohou mít různé problémy.  Paní Marie G. jim přála, aby měli v srdci víru. Jiní lidé mluvili o tom, že je důležité, aby se radovali z maličkostí, nevzdávali se a nepřestávali žít naplno, alespoň tak, jak to jde s ohledem na jejich zdravotní problémy. Pan Václav to výstižně shrnul přáním: „Aby brali život jaký je, když je šílený počasí, tak si říct, ono bude zase hezky.“ Jejich hlavním přáním bylo: „Aby dožili v klidu a v pohodě.“.

Pan Michal vzkazuje vrstevníkům, aby k životu přistupovali s optimismem.

Co byste odkázal svým vrstevníkům? Starším lidem?

Aby to brali s humorem a s nadhledem, jak to dělám já. A dávat si optimismus a věřit ne v Boha, ale že to dokážu, že jsem to dokázal a jedu dál a jedu dál. Cesta je dlouhá, pořád, jedu dál. Takhle to říkám každýmu. Jedu dál. A ať si toho berou, ať si to vezmou třeba k srdci, ale hodně lidí ne, hodně lidí právě zůstane sedět anebo ležet a to je špatný, musíme jít dál dokaď to jde. Takovej mám optimismus.

Profil:

• Jméno: Pan Michal
• Věk v době natáčení: 62 let
Zobrazit celý profil

Pan Pavel vzkazuje vrstevníkům, aby ve svém životě neztráceli naději a nepropadali skepsi.

Jaký byste odkázal vzkaz starým lidem, vrstevníkům?

Já nevím, jestli nejsem příliš velký optimista. Aby prostě neztráceli naději. Aby brali věci spíš z toho lepšího pohledu, ať nepropadají skepsi. To je nejděsnější, když starý člověk – je tam počasí škaredé, zrovna se dobře nevyspal, zrovna ho něco bolí a ještě k tomu přidá to a sčítá si ty mínusy a pak z toho mu vyjde takový balík těch mínusů, že ho nebaví skoro žít. Tak prostě ten optimismus a věci, které přijdou a které nejsou příjemné, nejsou dobré, tak se snažím je upozadit a ať mě tak netrápí. A dívat se na svět, a nechci říct růžovýma brýlema, ale s optimismem.

Profil:

• Jméno: Pan Pavel
• Věk v době natáčení: 73 let
Zobrazit celý profil

Lidem v podobné životní etapě přáli zdraví a povzbuzovali je, aby nemoc dokázali statečně snášet. Někteří lidé mluvili o tom, že i když je člověk nemocný, je dobré se udržovat v kondici. Paní Eva radila, že i když se člověk nemůže moc hýbat, může si alespoň dýchat, aby mu bylo lépe. Podle pana Zbyňka je v takové chvíli možné věnovat se duševní aktivitě a psychickému růstu. Aktivitu lidé nedoporučovali svým vrstevníkům pouze ze zdravotního hlediska, ale považovali ji za důležitou také pro to, aby člověk prožíval smysluplně dny, které tady ještě může strávit.

Pan Karel A. říká, že člověk může být ve stáří spokojený, když je aktivní a má společnost.

Tak si myslim, že i to stáří může bejt příjemný. Když má společnost. Já nevim, jsou i partneři, takže prostě zase. To stáří se dá prožít úplně úžasně, že jo. Ale to jde vo tu aktivitu, že jo. Tragédie je to prostě přijít domů, nebo ani nikam nejít. Pustit si televizi, koupit si lahváče. Nedej Bože flašku rumu. Tak to je konečná všechno, že jo. Takže tady asi, tudy cesta nevede v tomdletom stáří. Ale jako poznal jsem, nebo říkali to – i to, co se týká, lékaři a všichni to říkaj. Prostě něco dělat. Furt. Buďto manuálně, tak jako manuálně dělám dost. I v tý práci prostě musím, takže prostě tady to je si myslím já, aktivní stáří.

Profil:

• Jméno: Pan Karel A.
• Věk v době natáčení: 68 let
Zobrazit celý profil

Pan Pavel A. doporučuje vrstevníkům nějakou činnost, místo fyzické aktivity se člověk může věnovat třeba studiu.

Aktivitu, aktivitu. Jakmile člověk zůstane jenom ležet na kanapi anebo v posteli tak je konec. Je nutno něco dělat, nemusí to být fyzická práce, že jo. Může dělat výzkum, může studovat univerzitu třetího věku, něco, jo? Já si myslím, že jak jsem cestoval po hodně zemích včetně spojených států a hodně zemí Evropy, že to mně pomáhalo. A styk s mladými lidmi, a můžu říct, že je to vždycky pochopení. Já jsem byl jenom dva krát slovně napaden, ale těch přednášek byly stovky.

Profil:

• Jméno: Pan Pavel A.
• Věk v době natáčení: 93 let
Zobrazit celý profil

Aktivitu lidé doporučovali také jako zdroj kontaktu s druhými lidmi. Díky činnostem s přáteli nebo v rámci různých sdružení může člověk předcházet osamění. Paní Alena doporučovala třeba návštěvu klubu seniorů, kde se lidé mohou setkat se svými vrstevníky. Pan Zbyněk a pan Bořivoj mluvili o tom, že je důležité neuzavírat se před světem.

Paní Alena by starším lidem doporučila, aby nezůstávali sami a navštívili třeba klub pro seniory.

Co byste svým vrstevníkům pověděla nebo straším lidem ještě?

To je těžký, protože někdo je opuštěnej, má děti a ty za ním nepřijdou, tak to bych jim, no, spíš bych jim přála, aby nebyli opuštěni, aby jejich děti někdy za nima přišli, zeptali se, co chtěj, jak se jim daří a tak. No, a když už teda nepřijdou, tak aby nezůstávali sami, aby prostě někam, no to je těžký, vyrazili. Já vím, když je pak člověk sám, kde má co, koho hledat. Ale třeba tady u nás je klub seniorů, kam chodí teda hrozně lidí a každej si tam najde někoho k sobě, hrajou tam karty, choděj na výlety, do divadla, jo. Takže to, to bych asi, prostě ať jdou mezi lidi, když už ta jejich rodina třeba až tak nefunguje, tak to.

Profil:

• Jméno: Paní Alena
• Věk v době natáčení: 65 let
Zobrazit celý profil

Někteří lidé chtěli svým vrstevníkům vzkázat, aby se měli rádi, uměli odpouštět a byli na sebe hodní. Podle jednoho muže je lepší se vyhnout hádkám, mluvil o tom, že starému člověku tady zbývá už málo času a byla by škoda si ho znepříjemňovat a ztrpčovat si poslední chvilky. Pokud se člověk pohádá, měl by se podle něj rychle usmířit. Paní Marie G. mluvila také o tom, že by senioři měli tolerovat mladší lidi a uvědomit si, že sami někdy nebyli jiní.

Paní Maťka říká, že by její vrstevníci mohli být tolerantnější k mladším lidem.

Že když člověk bude pořád: „Jé, já do tý tramvaje nevylezu, a co když přijede tadleta tramvaj a to, a jestli mi někdo pomůže.“. A tak je to, myslím, blbý je říct, neproduktivní. Kdyžto já vidím, že lidi jsou ke mně ochotni, a že když vylezu do tý tramvaje a že mně pustěj sedět a nepláču nad tím, že si nemůžu sednout a tak. Tak asi takhle. Já si myslím, že třeba v tramvaji si vzpomenu na nějakej příklad – a že tam nějakej starej člověk třeba hudruje nad tím mladým a tak já říkám: „A proč,“, jako vevnitř si říkám: „tak proč nejseš tolerantní, proč teda na toho mladýho, no tak, protože je takovej, no. Nedá se nic dělat a takhle ho spíš poštveš.“. Ale to si říkám jako vevnitř, nehádám se s lidma, nebo to. A vnímám to špatně, když vidím ty důchodce a takový, že jsou zatrpklí a že, tak to vnímám špatně.

Profil:

• Jméno: Paní Maťka
• Věk v době natáčení: 89 let
Zobrazit celý profil

Paní Marie G. mluví o tom, že je dobré nechat mladé, aby si na některé věci přišli sami.

Co byste vzkázala starým lidem?

Aby ty mladé tak nechali v klidu a čekali, oni sami musijů, nejde všecko násilím. Musijů sami. Jak to, jak my nemáme rádi násilí, říkám vzpomeň si ty na sebe takys‘ to. To říkám manželovi vždycky, když něco děcka. Ty vzpomeň si na sebe. Jak si byl rád, když ti něco porůčali. Jak jsi byl rád. Akorát jsi to nešel udělat. Musíš opatrno. To by se, tak se a on na to dojde sám. 

Profil:

• Jméno: Paní Marie G.
• Věk v době natáčení: 81 let
Zobrazit celý profil


 



Copyright © Hovory o zdraví 2014 - 2019, všechna práva vyhrazena.     |       Webdesign studiolkm.cz