Zobrazit menu tématu

Spánek ve stáří

Ve stáří často dochází ke zhoršování kvality spánku. I mezi lidmi, se kterými jsme hovořili, se tyto problémy nezřídka vyskytovaly. Vyprávěli nám o tom, co může kvalitu spánku zhoršit, nebo o tom, co jim pomáhá, když nemohou usnout.

Problémy se spánkem neměli všichni. Někteří z nich spali stejně dobře jako dřív. Nicméně, mnoho lidí hovořilo o tom, že je jejich spánek méně kvalitní, než v minulosti. Usínání jim trvalo delší dobu, v noci se často budili a ráno byli vzhůru příliš brzy. Mezi nejčastějšími problémy souvisejícími se spánkem byly noční buzení a problémy s následným usínáním. Někteří lidé se v noci budili kvůli svým zdravotním problémům, jako je bolest, kašel nebo problémy s prostatou a močovými cestami. Po nočním probuzení se někteří lidé dívali na televizi, poslouchali rádio nebo četli, aby později snáze usnuli.

Paní Vlasta popisuje, jak její problémy s usínáním a nočním buzením souvisejí s onemocněním štítné žlázy.

Třeba já dycky to beru tak, že ten každej večer, když usínáte, tak mě to připadne, že to je trénink na umírání. Protože jako špatně se mi někdy usíná, takže musím si vzít nějakou knížku nebo něco. Někdy usnu jako v sedm hodin večer a už se nevzbudím, až ráno. A někdy usínám až o půlnoci třeba nebo v jednu a budím se už v pět, nebo su vyspaná. Jako je to tak individuélní a myslím si, že jako já nemám tu regulaci vůbec té tělesné schránky. Ta štítná žláza, to je vlastně regulátor celýho těla. Takže to je neštěstí, to je fakt jako. A já ráno, když se teda vzbudím, tak to je příšerný. Já si dycky vzpomenu na to, jak říkal, jako, znáte ten film, „Vesničko má středisková“? No, jak říká: „Ale vstaneš, že?“. Takže já se vzbudím. A ještě jako tak, že třeba, když se chci někam vzbudit, jo, tak ještě horší je to, že já neslyším budíka. Takže já jako, pro mě vstávat někde na něco nepřipadá v úvahu, protože já si nemůžu natočit budíka na šest hodin, jo, protože já ho neslyším. Já až su vyspaná, tak se vzbudím. Takže já si musím buď večer usínat furt s příkazem „V šest hodin se vzbudíš, v šest hodin se vzbudíš.“, tak dlouho až usnu a já se v těch šest vzbudím, jo. Nebo „můžeš spát do sedmi, můžeš spát do sedmi.“, ano vzbudím se v sedm nebo o půl osmé, jo. Ale musím to do toho mozku uložit a ten mozek vás v tu hodinu vzbudí, to máte budíka jedině. A když to neudělám, tak pak se vzbudím nebo nevzbudím, protože když si toto neřeknu, kterou hodinu, tak jako třeba se vzbudím o půl druhé, su vyspaná. Jo mezi druhou a třetí hodinou je vlastně kritická doba, kdy vám, to je myslím orgán ledvin, a to jako ty ledviny moje su celkem dost takový jako asi dost vyčerpaný, takže jako mě to budí v tu hodinu, mezi druhou a čtvrtou hodinou mě to budí. Ale jako ráno teda, když fakt třeba v tech sedm hodin nebo já nevím, jak kdy se teda probudím, tak vím, že teda musím vstát. Takže já vstanu, ale říkám si „Tak, to je jak když vstanete z hrobu, doslova z mrtvých jako.“, takže já jako musím v prvé řadě teda, co je jediný tak musím si ohřát vodu a zapít prášek. Ten musím vzít, protože to na vzbuzení nebo nahrazení štítné žláze musí být. Takže to už mám tak, že teda jdu poslepu a vím, kde mám hrnek, kde co zapnu, kde to mám nachystané ten prášek a dobrý, otřepu se, jo. Takže nějak se začínám probouzet, postavím si na čaj, uvařím si čaj a vypiju sklenku horkého čaje bylinkového a jdu si zacvičit. Jo? Lehnu na koberec a mám sestavu, no a su vzbuzená, tak se jdu osprchovat, pak si udělám snídani.

Profil:

• Jméno: Paní Vlasta
• Věk v době natáčení: 78 let
Zobrazit celý profil

Pan Michal se v noci budí kvůli problémům s prostatou, ráno kvůli tomu bývá vyčerpaný.

Poslední dobou nemám sny, mám bezesný noci, protože to mám teďkom ohledně toho, tý nemoci, tak teda tu noc mám takovou roztěkanou. Se probouzím třeba pětkrát za noc, protože su nemocnej, musím si odskočit na toaletu a takhle a zase zaspím a zase su vzhůru, takový. Ráno jsem zničenej, nevyspalej, unavenej, není to ono, není to ono.  No ale musím se s tím naučit žít.

Profil:

• Jméno: Pan Michal
• Věk v době natáčení: 62 let
Zobrazit celý profil

Ten spánek není tak hluboký teďka. Je dobrej, ale, že se třeba dvakrát třikrát probudím prostě kvůli močení jako. Protože to už je, jako to je věkem, jako u chlapů, že jo. To je naprosto normální jako. Když, jestli někdo tvrdí, že to ne, tak kecá. To já vim jako, jo. V tomdletom, k tý sedmdesátce. Není, není to nic drastickýho, jo. Ale prostě nespím 8 hodin třeba v jednom kuse, jo. Takže ono přes to jako to není už tak jako hluboký, ten spánek jako., jo.

Profil:

• Jméno: Pan Radek
• Věk v době natáčení: 67 let
Zobrazit celý profil

V souvislosti s dlouhým usínáním mnoho lidí hovořilo o provázanosti spánku s psychikou. Někteří lidé měli problémy s usínáním kvůli myšlenkám, které se jim honily hlavou před spaním. Několik lidí uvádělo, že jim usínání trvá dlouho jen občas, většinou v návaznosti na náročné životní situace, které prožívají. Pro jiné bylo dlouhé usínání trvalým problémem. Aby myšlenkám zabránili a snáze usínali, poslouchali někteří z nich na dobrou noc televizi nebo rádio.

Panu Ladislavovi A. se někdy hlavou honí myšlenky, kvůli kterým nemůže usnout. Pokud neusne, čte si nebo poslouchá meditační hudbu.

Někdy spim dobře, někdy ne. Ale jinak jako to musim pochopitelně jít se vyčůrat, že jo. Po dvou hodinách asi tak jdu, tak nějak, to už mám jako na značný, vůči tý prostatě, to už je prostě nutný. Vždycky je něco takovýho a většinou usínám… No, když byla jako eště (manželka), tak říká „Prosím tě, to je zajímavý, ty než dáš druhou nohu na postel, tak spíš.“. Takže, to byla taky velikánská výhoda. Když byla (manželka), byl jsem spokojenej, měl jsem všechno, spal jsem. „Jak to děláš?“, na to nezapomenu, jak mi to říkala, „Prosim tě, ty snad tam nedáš druhou nohu a už spíš.“. No a někdy nemůžu usnout. Někdy když na něco přemýšlím, je to výjímečný teda. A někdy nemusim úplně na nic přemejšlet, když se to tak vezme. Neusnu. Takže jako nedělam si nějaký velký násilí. Vemu si knížku a čtu anebo poslouchám meditační hudbu nějakou, tu mám taky rád, to jako beze sporu, ale spíš si čtu anebo něco takovýho. Dělám nějakej výkaz nebo tak, něco takovýho. Jo a mám taky slabost, zapisuju si ve skutečnosti každej den do kalendáře, co jsem dělal, co se stalo. Takže už nejmíň takových, no deset, možná víc, patnáct let, mám zápisy.

Profil:

• Jméno: Pan Ladislav A.
• Věk v době natáčení: 80 let
Zobrazit celý profil

Vstávám kolem pátý hodiny ráno. V noci, abych nepřišel na ňáký takový ty nesmyslný myšlenky, tak mám puštěný rádio, kde běží to regionální vysílání, kde prostě každej kraj ňákou zajímavost. A když se proberu, chvilku poslouchám a usnu. A zase spím hodinu, dvě, tři. Zase se proberu a zase to uslyším, zase mě to uspí, protože jakmile bych začal přemýšlet, tak je noc pryč a rozhodí to úplně celý, to není k tomu, no… A potom prostě sháním, jak naplnit ten den.

Profil:

• Jméno: Pan Vašek
• Věk v době natáčení: 74 let
Zobrazit celý profil

A jak spánek?

Někdy dobrý, někdy nedobrý, no. Když, já to řeknu narovinu. Když si dám silnou kávu, tak nemohu usnout. Nebo se probudím a nemohu usnout. Čili kávu tak nejpozději do těch čtyř odpoledne a… No a pochopitelně těžko se usíná nebo těžko se spí, když je ňáká bolest v rodině nebo starost. No tak to ten spánek je horší. Pokud je vše v pohodě, tak spim taky v pohodě.

Profil:

• Jméno: Pan Láďa
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Lidé také častěji než dřív pociťovali únavu během dne. Někteří z nich si kvůli tomu přes den chodili na chvilku zdřímnout. Panu Vaškovi se naopak usnout přes den nedaří, i když v minulosti mu to problémy nedělalo.

Se zvyšujícím se věkem se paní Maťka snadněji unaví a spává i během dne.

Já prostě si neříkám, že jsem stará. To nějak si nepřipouštím. Já to vím, a nemusím si to pořád připomínat v nějaký situaci. Anebo jsem víc unavená třeba. Dřív jsem nikdy nespala po obědě a teď jako cítím, vypiju si kafíčko, teď mám ráda sladký, tak si vždycky něco k tomu a pak se (natáhnu).

Profil:

• Jméno: Paní Maťka
• Věk v době natáčení: 89 let
Zobrazit celý profil

Pár lidí si chválilo, že mohou v důchodu vstávat, kdy chtějí, a jejich spánek je oproti dřívějšku v tomto ohledu lepší. Na druhou stranu se objevili lidé, kteří se budí stále ve stejnou dobu, jako když do chodili do práce, i když by si raději přispali.

Paní Jiřina se těšila, že v důchodu bude moct spát déle, než když chodila do práce, ale budí se pořád ve stejnou dobu.

Spím a nespím. Jak který, jak kterů noc. Já jsem chodila do práce na dvě směny, ranní, odpolední. Ráno jsem vstávala na ranní, tak od tých čtvrt na pět, po čtvrtej hodině. A to dycky, když ještě jsem chodila do práce, tak jsem si vždycky říkala, až budu doma, jak budu spávat, ne. Protože to bylo dycky tych pět šest hodin, dýl jsem nespala. Z té odpolední jsem dojela, že po té jedenácté hodině, že jsem se dostala na postel třeba o půl dvanácté, o půlnoci. Tak na to jsem se dycky těšila, že jako budu spávat a to, a já su normálně hore, tak jak jsem vstávala do práce.

Že už to máte tak naučený?

Osmnáct roků už su doma jako z práce a pořád to jako tak mám a kolikrát říkám aji podle toho měsíčka, když je v úplňku, tož to se vzbudím hned třikrát za noc. A nejhorší je to, že někdy vůbec jak sa vzbudím, tak vůbec nemožu už usnut, takže ten spánek je takový horší.

Profil:

• Jméno: Paní Jiřina
• Věk v době natáčení: 73 let
Zobrazit celý profil



Copyright © Hovory o zdraví 2014 - 2019, všechna práva vyhrazena.     |       Webdesign studiolkm.cz