Zobrazit menu tématu

Zdravotní stav

Většina lidí uváděla, že trpí mnohočetnými zdravotními problémy. Většinou šlo o chronická onemocnění, jakými jsou vysoký krevní tlak, problémy s prostatou, onemocnění zraku či sluchu, diabetes a další. Někteří trpěli srdečním onemocněním, v minulosti prodělali infarkt nebo mozkovou mrtvici, jiným bylo diagnostikováno nádorové onemocnění. Mezi svými zdravotními problémy uváděli senioři také problémy s pamětí (více zde). Nejčastější byla onemocnění kloubů a kostí, jako je artritida nebo osteoporóza. Senioři také často mluvili o bolestech v kolenou a zádech. Níže se dozvíte, jak zdravotní potíže ovlivňovaly jejich život.

I když někteří senioři měli i závažnější zdravotní problémy, cítili se poměrně dobře a neměli pocit, že jsou nemocní. Lidé také často uváděli, že jsou na tom v porovnání se svými vrstevníky lépe.

Paní Leopolda musela kvůli svým zdravotním problémům podstoupit již pět operací, přesto má pocit, že je na tom lépe než její vrstevníci.

Pět operací, co sem šla do důchodu. Předtím sem byla zdravá (smích), jenom co jsem šla do důchodu, tak jsem měla 5 operací.

Já si vzpomínám se srdcem.

Jo, to mám tady tu baterku a ledvinu jednu mně museli vzít, ta byla špatná. A s štítnou žlázou, to taky bylo špatně, já jsem měla hnisavou štítnou žlázu, tak tu museli mi taky vzít. A žlučník a. No potom dělohu taky jsem měla problémy, tak taky.

Teda, tak to se nakupilo všechno potom s tím důchodem.

No a na to jedno oko skoro nevidím, to jsem měla taky bule takové v tom levém oku a to právě mám, teď je to ale půl roku, operované taky – na šedý zákal. Takže teď vidím jako lepší, no.

To jste měla starosti taky se zdravím. A když si porovnáte svoje zdraví se zdravím vrstevníků, ostatních lidí. Tak co myslíte, jak jste na tom?

No, skoro lepší než některé. Jsou mladší a jsou hůř. Ležíjou a nemůžou chodit vůbec, jsou třeba o 5, 6 roků mladší.

Profil:

• Jméno: Paní Leopolda
• Věk v době natáčení: 89 let
Zobrazit celý profil

Pan Jan B. překonal rakovinu a potýká se s dalšími zdravotními problémy, přesto si připadá jako čtyřicátník.

Jak je to se zdravím?

Se zdravím? To tak ideální není, že jo. Protože jsem měl ten zhoubnej nádor, ale to je pryč. Jinak jsem diabetik od padesáti let. Mám alergii, to je smrtelně nebezpečný, protože to kdybych nebral ty prášky, tak už jsem se několikrát dusil, museli mě odvézt do nemocnice. Ale to tak beru prostě, to beru jako no. Teď mám kolísavej tlak, tomu říkají kolísavá hypertenze. Od dvaceti let, že mi jde jednou nahoru, jednou dolů, a furt jsem tady no. To mi tam u nás v domě, kde jsem bydlel, teď bydlím tři roky už na novým bytě, tak mě tam píchl jeden z domu do krku nožem a já, když jsem byl ve špitále, tak jsem měl tlak, už teďka přesně nevím, mám to napsaný, asi už smrtelnej, protože mi řekli, že už normálně bych neměl žít a já jsem žil. Takže sice jsem jako byl, ale prostě jsem žil.

Když se porovnáte s vrstevníky, jak jste na tom se zdravím?

S vrstevníky. No to máte těžký, jak s kterými. Já tomu rozumím, no, ale jak kdo. Některý mi už umřeli, polovička. A někteří jsou na tom možná třeba líp a někteří hůř no. Ale já se cítím tak dobře, že si myslím, že je mi třicet čtyřicet. Jsem mezi těma mladejma lidma, to je důležitý.

Profil:

• Jméno: Pan Jan B.
• Věk v době natáčení: 69 let
Zobrazit celý profil

Senioři na své zdravotní problémy reagovali různými způsoby. V některých lidech vyvolávaly rozčilení, strach, obavy nebo depresi. Kromě starostí souvisejících s jejich diagnózou se také obávali, že budou přítěží pro blízké, kteří by se o ně starali, kdyby se jejich stav zhoršil. Své problémy si někteří nechávali pro sebe, protože nechtěli přidělávat starosti druhým. Někomu však naopak pomáhalo, když se mohli svým blízkým svěřit a své emoce a myšlenky ventilovat. Někteří lidé se snažili nepřipouštět si starosti se zdravím k tělu.

No tak, starost, starost. Já si těch starostí moc nechcu připouštět, i když samozřejmě mi dělal starost ten, to překvapení z toho infarktu a trochu následné ty projevy, kde člověk už není takový, že jsem si vyběhl skoro bez jakýchkoliv problémů. Teď musím, co za každých sto metrech trošku v tom výstupu odpočívat, vidím, že ta fyzička už není taková, že se člověk pořád tak trochu pozoruje, protože důvod toho infarktu byl určitý nerytmus té srdeční činnosti. Tak to je určitá starost, ale jinak říkám si nechcu připouštět nějaké starosti. Co? Stojí to za to? Teď na posledních několik let, nebo kdyby aji ta desítka let, tak co si to budeme kazit starostma.

Tak co byste ještě k tomu pověděli, se zdravím.

Přiměřené věku a ještě si myslím, že je dobré, nechcu ho zakřiknout. V jednaosmdesáti co si můžu přát více, že? Říkám už jsem to povídal, šlape mně to, chutná mně to, rozhejbu se, ty zuby mě vypadávaj, ale to se nedá zastavit. Takže já to beru úplně, že mně ta příroda dopřála docela solidního stavu.

Profil:

• Jméno: Pan Arnošt
• Věk v době natáčení: 81 let
Zobrazit celý profil

Když paní Marie F. zjistila, že má nádorové onemocnění, prožívala strach. Do budoucna jí dělá starosti, aby zůstala soběstačná.

No tak měla jsem hodně strach. Nejdřív on ten pan primář, když mně to teda našli, tak přišel a řekl: ,,Ha už to máme, máte metastáze“. Ale ono to nevystihuje úplně. Metastáze to už je (pauza) a tady toto je vícečetný, ten myelom jako.

Rakovina je to.

No, ale jako. Není to jako třeba, to je více ložisek. Kdežto ty metastáze si představuju, že to zachvacuje potom orgány a všechno. Tak to mě nikdo neřekl, jak to je teda, ale řekli mně, že mám ten vícečetnej a že to není totéž jako ty metastáze. No tak nejdřív jsem měla strach hodně, jako že zrovna na nás to takhle padne a co budu dělat a byla jsem asi čtrnáct dní nebo jak dlouho v tý nemocnici a tam mě to připadalo docela úděsný. (…) Tak jsem hrozně chtěla bejt doma, aji můj muž tvrdí, že, když jsme dva, tak to pořád jde. Tak ani nevím, co je lepší. Jestli abych byla, abych umřela já nebo von. Jako docela by mně vyhovovalo že (pauza), aby zůstal von dýl. Protože si nedokážu moc představit bejt nemocná a ještě sama. No a co bych pak dělala to nevím, když bych se sama potom neobsloužila.

Profil:

• Jméno: Pan Marie F.
• Věk v době natáčení: 71 let
Zobrazit celý profil

Paní Marta je kvůli svým zdravotním problémům naštvaná a ztrácí chuť se věnovat aktivitám, které ji v minulosti bavily. 

Už mě všechno přestalo bavit. A možná, že to ještě zase všechno přejde, ale momentálně, že mám tyhle bolesti a špatně spím a jiný problémy, o kterých člověk ani nechce mluvit, který vám obtěžujou, tak mně to prostě vadí, no.

Co vám dělá tak jako největší potíže z těch zdravotních problémů, o kterých jste mluvila?

Pohybově. Pohybově. Nohy, kyčle. A teď, jak sem párkrát upadla, tak mám naražený ramena, takže já třeba, například nepověsím si do šatníku věci ze sebe. To pověsím na skříň a manžel mně to věší, protože jsem vyřízená. A začne se mi klepat ruka a už prostě. A v tom právě nejsem samostatná, no.

A co máte teda za nemoci?

Já nevím. Doktoři mají na to výrazy takový. Já nevím, co bych vám řekla, protože doktorsky to neřeknu a je to nepohyblivost, no. Řekne vám stařecká nepohyblivost. To je jediný, co na to můžu říct. (…) Sem pořád rozčilená nebo naštvaná. Že jsem v takovýmdle stavu.

Profil:

• Jméno: Paní Marta
• Věk v době natáčení: 80 let
Zobrazit celý profil

Pan Michal v sobě starosti nechce dusit a raději je ventiluje. I při svém zdravotním stavu se chce věnovat spíše pozitivním věcem a nenechat se zatěžovat problémy druhých lidí.

Mám rád život a rád se směju a mám rád humor a takhle to přenáším na lidi. Lidi co jsem tady, tak mě všichni znají. Kdykoliv se s každým potkám, tak se hnedka lidi smějou, protože já jsem takovej veselej člověk. A beru to teďkom ještě víc po tý nemoci, tak si z toho musím vyventilovat všecko. Nenechávám to v sobě, abych to v sobě dusil, ale musí to jít ven. Takhle mi to doporučili aji doktoři a všichni a já se snažím takhle to dělat a podle toho se tak aji cítím.

A čo vám robí starosti napriklad v tom období teraz ?

Starosti, ty si moc nepřipouštím, protože mi to nedělá dobře. Protože se vynervuju a to mi nedělá dobře, teď jak jsem nemocnej teďkom. To si nepřipouštím, nebo se snažím to nepřipouštět. Jenom samý dobrý věci, pozitivní, to jsem řekl aji svý rodině, děckám: „Nic špatnýho, mi neříkejte, jenom dobrý věci mi říkejte, to mě obveselí a rozčilovat se nesmím, protože mi to zdravotní stav nedovoluje a nepřipouštím si to. Neříkejte mi to.“ Vždycky říkám: „to jsou vaše problémy a já su teďka nemocnej, tak já musím být jinač motivovanej na ten můj život“.

Profil:

• Jméno: Pan Michal
• Věk v době natáčení: 62 let
Zobrazit celý profil

O některých zdravotních problémech bylo pro dotazované velice těžké hovořit, obzvláště pokud v nich vyvolávaly pocity studu. Jedním z tabuizovaných témat byla inkontinence (nedobrovolný únik moči). Podle paní Marie C. je potřeba o tomto zdravotním problému, který postihuje hlavně ženy ve vyšším věku, více hovořit. Větší otevřenost může pacientkám pomoci vyhledat včas efektivní pomoc.

Paní Marie C.  trpěla inkontinencí, nyní se snaží mezi známými propagovat, že se tyto problémy dají efektivně léčit.

Tak s mým zdravím je to, já jsem pod lékařskou kontrolou pořád, vysoký tlak. Jo, když vám naměřijou 205 na 180, tak to asi není dobrý, no. A pořád přemýšlíte, proč je vám zle. Až pak sousedka mně řekne: „to je tlakem, to já sem měla taky“. Tak se potom divili. No, ale co maj ti mužský problémy jak s čůráním, jak se tomu řekne.

Prostata.  

No s prostatou. O tom se mluví pořád v televizi. Ale, že ženský maj problémy s inkontinencí, to jenom občas vidíte nějakou reklamu na vložky, což je teda strašná blbost, protože vložky ty vám vod toho nepomůžou, jo. Že jsem se zbytečně dva roky trápila, že jsem byla z toho nešťastná, nemohla nikam jít, to, až sem se svěřila doktorce támhle na ženským, kam mě poslali, že jsem se lámala, tak říká: „no tak to se hnedkon podíváme“. A já jsem byla do měsíce na operaci a zaklepat do dřeva. A všude to propaguju a když jsem jí říkala: „no to je hrozný“, a ona říká: „Tak jestliže o někom víte, tak okamžitě nám ju semka pošlete.“ To si musijů ženský hlásit samy. Však, ale nikde se o tom nemluví. Jenom pořád o mužskejch. Takže s tím jsem si teda zlepšila náladu jak nikdo. Teď je člověk bez problému. Tak já teďkon jenom mám prášky na ten vysoký tlak.

Profil:

• Jméno: Paní Marie C.
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Velká část seniorů mívá bolesti. Ty se nejčastěji týkaly kolen, zad nebo obecně pohybového aparátu. U některých seniorů se bolesti objevovaly po námaze, u jiných však byly přítomny téměř neustále a znesnadňovaly jim pohybovou aktivitu nebo spánek. Lidé hovořili o tom, že se proti bolestem snaží bojovat různými způsoby. Pokud to bylo možné, snažili se bolesti rozchodit, zmírnit protahováním nebo se věnovat aktivitě, při které na ně nemuseli myslet. Někteří čekali, až bolest odezní, a až při velmi silné bolesti si brali léky nebo postižené místo mazali mastičkou.  I s bolestí se lidé snažili o plnohodnotný život.

Pan Vašek hovoří o tom, že bolest z posedávání je pro něj horší, než z přehnané aktivity. Pokud bolest sama nepřejde, bojuje s ní protahováním, případně mastí nebo práškem. 

Proč je pro stárnutí důležitá aktivita?

To je velice jednoduchý, já když jeden den proležím nebo prosedím někde, tak mě bude tělo bolet daleko víc, než když to někde přeženu s aktivitou, a bude mě to bolet daleko protivnějc a hůř, než když je to bolest z námahy. Takže prostě ňáký to povalování a posedávání, to je to nejhorší, co mě může potkat.

Potýkáte se při těch pohybových aktivitách s nějakými problémy?

No tak samozřejmě, jestli občas něco zabolí, nebo něco se přežene.

Co s tím děláte?

No, co s tím dělám.S tím se nedá dělat nic moc. Musí se počkat, až to odezní, anebo nějaký to mazání, jestli pomůže, nebo ak nějak. Někdy jsou to třeba špatně zvolený boty, i když vypadají navenek, ale ta noha se v tom dobře necítí. A samozřejmě při tej práci taky, jo, pokud je to činnost, kterou člověk běžně nedělá a musí jí udělat a jsou to různý pohyby. Anebo třeba na střeše, když něco dělám, tak se tam musím ňák zkroutit, abych nespadl, a tak samozřejmě potom večír o tom vím, že jsem něco, zbytečně ne, ale nadměrně namáhal, a že to tělo si to řekne.

Takže pak ňákej odpočinek potom nebo se pak?

Někdy se to dá trošku, i když říkám, že necvičím, ale někdy se to dá opravdu protahováním vylepšit. A když je nejhůř, tak je ňákej ten prášek proti bolesti a ono to odezní. Pokud to není něco závažnějšího, jako jsou záda, kdy to trvá několik dní.

Profil:

• Jméno: Pan Vašek
• Věk v době natáčení: 74 let
Zobrazit celý profil

Jak se cítíte po zdravotní stránce?

No tak, jak se cítím? Tak já se cítím pořád normálně. Asi jsem zdědila trošku, protože moje mamka měla kloubový revma celý život. Já teda nemám kloubový revma, já mám revma lupénkový v kostech. Na mně to není vidět, ale možná je to o to horší, jako že mně to trápí, takže mně to sem tam bolí. Ale já si toho moc nevšímám. Tak jezdím každej rok do lázní, to mně pomáhá. A tak člověk už má třeba trochu tu artrózu nebo já nevím. Ale bych řekla, já jsem atletila jako mladá a člověk, když dělá ňákej ten sport a dělá ho pořádně, ne úplně vrcholově, aby se odrovnal v mladí, tak pořád to v člověkovi je, že umí bojovat. Nebo že se nebojí. Tak myslím si, že to je můj případ. Jakože člověk bojuje. A já o tom nepřemýšlím – když mě něco bolí, tak mě to bolí, za chvilku to přejde. A že bych seděla, nebo když mě něco v lese píchne třeba v kyčli nebo někde, nebo v koleně, tak já přidám a ono to za chvilu přejde. Tak je to. Někdo, kdo je třeba vážně nemocnej, tak si může říct: „To jsou kecy!“, jo? Ale já se tím udržuju, prostě to musím překonat. Nemůžu, když mě někde píchne, si sednout: „Á, tady mě píchá.“. No tak k čemu to je, jo? To mě bude píchat čím dál víc. A je fakt, že třeba když jdu, a vyjdu, tak jdu hůř, jako když se vracím. Prostě to rozchodím. Tak, tak já to beru, to je taková moje filosofie.

Profil:

• Jméno: Paní Denny
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Pan Václav má silné bolesti, se kterými se snaží bojovat silnou vůlí. Naději mu dává blížící se operace.

Ty bolesti, ty vás psychicky i fyzicky srážejí silně dolů. A musí k tomu bejt opravdu silná vůle, aby člověk dokázal bojovat a nepoddávat se tomu, poněvadž někdy jsou ty bolesti těžko snesitelný. U mě se konkrétně jedná o kolena. V jednom kolenu mám endoprotézu, ovšem špatně zoperovanou, neboť tam mám ohromný bolesti, a v druhém koleni, tam je artróza čtvrtýho stupně. Ale nechci jen znova endoprotézu, chci pouze vyndat meniskus vnitřní. To mám všecko ze svý sportovní činnosti.
Já pro to, abych udělal pár kroků, musím použít hodně silný vůle, protože každej můj pohyb, obzvláště když jdu do schodů, nebo ze schodů, tak je silná bolest. A proto já teď věřím, upnul jsem se na tu budoucnost, která přijde během dvou měsíců, že mě budou operovat, nebo že mně najdou příčinu mý bolesti v tom operovaným koleně. Ale člověk musí být optimista, velkej optimista.

Profil:

• Jméno: Pan Václav
• Věk v době natáčení: 85 let
Zobrazit celý profil

Pan Bohuslav bolesti nemívá a přisuzuje to preventivní pohybové aktivitě, kterou denně vykonává. Říká, že nejlepším lékem je pohyb.

Necítím vůbec žádné bolesti, páteř, nemám žádné. Teda mám, nemoci mám, i z mládí, měl jsem komplikovaný úraz ve dvanácti létech, rozdrcenýkotník. Následky jsem v tomhle směru nesl celý život. Ale kupodivu, nebo je to v podstatě logické, teď v 84 letech, mám menší potíže s tím kotníkem, než jsem měl ve 25 letech, kdy jsem studoval. A žádná věda, žádný zázrak, podstata tohodle výsledku je v tom, že už desítky let denně cvičím. Jednu hodinu ráno cvičím. Od jógy, se kterou jsem se seznámil, když mi bylo asi čtyřicet pět, kdy jsem chodil jedno období do kurzu jógy, kde cvičitelem byl, mladý instruktor, po matce Ind, takže měl k té józe citový přístup. Tyhlety prvky, které jsem se tam naučil, ty uplatňuju v tom pravidelném cvičení. Samozřejmě v průběhu života to moje cvičení si upravuji podle toho, jaké mám problémy zdravotní. Třeba vloni na podzim jsem zjistil, že mi slyšitelně loupe v levém koleni. Totižto tu levou dolní končetinu jsem celý život enormně přetěžoval, v důsledku toho úrazu, o kterém jsem hovořil, takže došlo tam k nějakým problémům a jsem přesvědčenej, že nejlepším, vůbec nejlepším lékem každého člověka je pohyb, samozřejmě úměrný tomu neduhu, který by se tím měl léčit a i úměrný věku, ale pravidelný. Prostě každý den, anebo třeba i několikrát za den provádět.

Profil:

• Jméno: Pan Bohuslav
• Věk v době natáčení: 74 let
Zobrazit celý profil

Zdravotní problémy senioři často vnímali jako důsledek stárnutí, mluvili ale také o vrozených a dědičných chorobách nebo důsledcích přetěžování svého těla (např. při těžké práci nebo sportu). Na některých onemocněních měla svůj podíl náročná životní situace.

Onemocnění pana Michala bylo možná odpovědí na několik náročných životních situací, které mu předcházely.

Takže už jak dlouho jste rozvedeni anebo?

Asi tak pět nebo šest roků. Přesně to nevím, ale už to bude takových šest roků.

A ona už není blízký člověk pro vás?

Ne. Já jsem to řekl aji dětem, ona mně moc, to mně moc ublížilo a pošpinila mě a moji rodinu. A právě tím, jsem řekl děckám aji na rovinu, že jejich maminka: „Vy si ju važte, jo,“ nějak je neodrazuju od ní. „Važte si ji, ctěte si jí, jo, ale pro mě je vaše maminka tabu“, nechci ji ani vidět, protože mi moc ublížila. Za tu moji práci a píli a takhle se mně odvděčila. Takovej je život. To je takovej život. Přišlo to na mě všecko tak honem. Já než jsem onemocněl, tak na mě přišly takový, čtyri nebo pět tvrdých ran do života a do srdce. Poprvé, ta první rána, to bylo, když jsem přišel o práci, měl jsem dobrou práci, to mě trošku zkroutilo. Potom jsem se rozvedl, potom mně umřela maminka a nakonec jsem onemocněl, a to mě dorazilo právě.

A možná, že ta nemoc byla odpověď na to.

Ano. To se nakupilo ve mně, to se všecko nakupilo. Já jsem se s tím sice snažil porvat, ale to moje tělo, organizmus už přestal proti tomu bojovat a neunesl to zkrátka. Já jsem to nedával nijak najevo, ale přišlo ta moja nemoc jako blesk z čistýho nebe. To bylo ono právě.

Profil:

• Jméno: Pan Michal
• Věk v době natáčení: 62 let
Zobrazit celý profil

Na své zdravotní problémy lidé často užívali léky nebo doplňky stravy. Nejčastěji šlo o léky na vysoký tlak, ředění krve, zvýšený cholesterol nebo cukrovku. Kromě toho užívali léky proti bolesti. Pan Václav musel kvůli silným bolestem dostávat opiáty a injekční léčbu. Někteří senioři uváděli, že by bez léků nebyli schopni vykonávat běžné aktivity (např. jít kvůli bolestem na nákup). Někteří lidé před léky upřednostňovali bylinnou léčbu. Užívali bylinkové čaje nebo masti. Dobré zkušenosti měli např. s konopnou mastí. Lidé také kupovali doplňky stravy, které nejsou vázané na lékařský předpis, patřily mezi ně kloubní výživy, vitamíny nebo minerály jako hořčík nebo železo.

Paní Denny začala brát léky na vysoký tlak a teprve později zjistila, že je už nesmí vysadit.

Byla jsem na operaci s očima oběma, takže jím ten protein, že. No, na játra užívám ostropestřec. Hořčík musím, že? A vápno, to mně předepisuje paní doktorka. Tak tímhle bych řekla, že jaksi dbám o to zdraví. Ještě když jsem byla účetní, tak já jsu takovej ten typ „tlak tři sta z místa“, jo, okamžitě. No tak se mně trošku zvedl ten horní tlak, tak mně paní doktorka předepsala prášky. Já jsem je pak chtěla vysadit: „Ale to už nemůžete, jak se léčíte na vysokej, tak to už pak musíte brát pořád.“. Tak to jsem byla naštvaná. Tak to beru. Každej den prášek na ten vysokej tlak. No a ty ostatní prášky jednou za týden, co mám na ty jiný věci, tak to není žádnej problém, abych to brala.

Profil:

• Jméno: Paní Denny
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Pan Michal v minulosti podstoupil chemoterapii, na kterou reagoval nevolností a třesem a z ozařování mu zůstaly urologické problémy. Na své zdravotní problémy nyní užívá 6 léků denně, ale jeho stav je stabilizovaný.

Jaké léky pravidelně berete?

No, Jéžiš Marja, těch mám támhle plný kredenc. Beru léky na urologii, protože jak mě ozařovali, tak mě brnkli aj močový měchýř, tak to mě nutí teďkom čůrat. Anebo jsem z toho dostal revma, těžko se pohybuju, všecko mě bolí, klouby. Nohy mám furt studený, to už se mi neprokrvuje, protože jsem dostával takový dávky, že když jsem dostával ty chemoterapie tak to bylo, říkám, je to svinstvo, no je to svinstvo. To mě přivezla sanitka a třepal jsem se jak ratlík vždycky, protože to do toho člověka naperou, ty dávky. A bylo to hrozný, nebo na zvracení se mi z toho dělalo. Někdo to snáší třeba dobře, ale nevím třeba jsem měkčí, ale oni říkají, že to působí na každého člověka jináč. No a co ještě tam beru za léky? Potom chodím ještě na proktologii, ke čtyřem nebo pěti doktorům (chodím), potom chodím na tu revmatologii, potom chodím ještě na… No, prášků beru dost teda. Denně takových šest. Ale musím to brát. To říkám, já jsem v životě léky nebral, já se snažím jenom samý čajíčky dělat a takovýhle. Vy si dáváte třeba kafe, já ne, mně to nedělá dobře, já su rád, že se vyspím, kafe by mě podpořilo a nespal bych, že jo. Tak já čaj, anebo limonády a takový jenom piju. Ale jinak je to. Jsem rád, že to je takhle aji doktoři říkají, že je to lepší, lepšit se to nebude, ale udržíme to v tomhle stádiu.

Profil:

• Jméno: Pan Michal
• Věk v době natáčení: 62 let
Zobrazit celý profil

Část participantů již musela podstoupit různé operace. Několik z nich absolvovalo zákroky, při kterých jim byl operován zrak nebo klouby, aby mohli znovu optimálně fungovat. Pan Ladislav zatím odmítl operaci kolene, vlastní chtěl mít co nejdéle.

Pan Zbyněk si dnes pod pojmem stáří vybaví vitálního člověka, dříve tomu bylo jinak.

Co vám dělá největší obtíže zdravotní?

No, když pominu to srdce, to na mě ňák tak nepůsobí. Já beru léky, chodím na prohlídky, no a ty fibrilace, že tam jsou, to EKG ukáže, takže já o tom vím, ale ňák mě to nezatěžuje. Ale kolena, ty cítím. Při chůzi, nebo když mám vstanout, tak to, trošku mě zabolí. Takže tam vím, že to v pořádku není.

Takže kolena?

Už jsem odmítl. Pan doktor mi nabízel výměnu pravého kolena. A zatím jsem to dvakrát odmítl, že jsem si řikal, dokuď mám svoje, je to lépe, než když by tam byl ňáký kov. Takže zatím jsem nešel na operaci.

Profil:

• Jméno: Pan Láďa
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Pan Bohuslav i jeho žena podstoupili kvůli šedému zákalu implantaci umělých čoček a s výsledkem jsou velice spokojení.

No tak, nějaké ty neduhy, možná že bych i na další přišel, třeba šedý zákal. My jsme před 3 lety byli. Žena měla takové potíže větší, ale už i já. Že už čtení, už s brýlemi. Tak jsme byli na, nechali se vyšetřit na klinice a vzápětí vlastně jsme, se tam objednali na operaci. Teď je prostě taková možnost ty nové čočky. Vymění se prostě při tý operaci během několika minut čočka za umělohmotnou, na kterou snad ten zákal taky přijde za nějaký čas, ale dá se pak už i z tý umělé hmoty odstranit ultrazvukem. No tak tohleto jsme si nechali udělat. Neměli jsme nějak moc referencí, no ale řekli jsme si – při tom hovoru s tím lékařem jsme nabyli přesvědčení, že to je jediný rozumný řešení. Takže máme už 3 roky nové čočky, a čteme v podstatě, i když mám brýle na čtení a na dálku, čteme bez brýlí. No je to úžasný. Nemůžem si to vynachválit. Zatím.

Profil:

• Jméno: Pan Bohuslav
• Věk v době natáčení: 84 let
Zobrazit celý profil

Někteří lidé se neobešli bez kompenzačních pomůcek nebo zdravotnických přístrojů, které jim pomáhaly nahradit narušené tělesné funkce. Tyto pomůcky pomáhaly nemocným seniorům optimálně fungovat v každodenním životě. Příkladem mohou být hole, elektrické vozíky, chodítka nebo naslouchátka. Někteří senioři zažívali při používání kompenzačních pomůcek problémy. Lidé zmiňovali, že např. jejich naslouchátka zesilují veškeré zvuky z okolí, včetně technických, což působí rušivě.

Panu Janovi pomáhají naslouchátka, nerad je však používá, když je na rušném místě nebo třeba v dopravním prostředku, protože zesílí všechen hluk.

Neslyším. Takhle můžu s váma hovořit, ale když začnou mluvit 3, 4 lidi, jsem vedle. Nemůžu do debaty, protože oni něco řeknou a oni o voře a já o koře, že. Takže když se člověk nechce ztrapnit tak poslouchá, co může no. Já mám naslouchátka na to, je to dobrý, ale jen, když budeme takhle spolu dva. Ale jak je tam víc (zvuků), když jsem si to vzal třeba do autobusu, tak to, když jsem jel v tanku, tak to bylo stejný. Protože to nevyčlení lidskej hlas a ztlumí ostatní, to všechno prostě zesílí, všechny ty kravály. Já mám naslouchátka na obě uši, protože manželka měla taky jedno. Tak já jsem si nechal udělat vložku, protože to nepasuje, že, ale i když mám obě dvě sluchátka, tak to je hrozný teda.

Profil:

• Jméno: Pan Jan
• Věk v době natáčení: 88 let
Zobrazit celý profil

Paní Jiřina A. má velké problémy s pohybovým aparátem, k pohybu jí pomáhá elektrický vozíček a také chodítko, které používá s pomocí zdravotní sestry. 

Když se řekne stáří, co mě napadne jako – fáze života.  A to to je zajímavý, když bych tu otázku, když byste mě tu otázku položil v deseti nebo ve třiceti nebo v padesáti nebo teď v tuhle chvíli tak dycky odpovím jinak. Když byste se mě ptal v osmnácti, tak vidím starce, staříka, babičku, jak čte pohádky. A když to posuzuju dneska, tak dneska ze svýho pohledu vidím stáří jako fázi života, kdy jsem v plný aktivitě. Přál, představoval bych si, že už budu jako odpočívat,  že budu využívat volný čas, mnohdy je to jinak, protože se nedostaví nakonec ani  odpočinek ani ten volný čas, takže potom záleží na tom jak ten každej jedinec je začleněnej do tý společnosti, jaký má představy a jaký má potřeby a jak naplňuje svůj volný čas, jak svý aktivity a tak no. No, tak nevím, jestli jsem odpověděl, ale asi tak, no.
Takže vždycky bych odpověděl jinak. V každým tom věku bych odpověděl jinak. Dneska si představuju pod pojmem stáří vitálního člověka. Úplně je to jinak.

Profil:

• Jméno: Pan Jiřina A.
• Věk v době natáčení: 91 let
Zobrazit celý profil



Copyright © Hovory o zdraví 2014 - 2019, všechna práva vyhrazena.     |       Webdesign studiolkm.cz