Psychiatrická léčba a psychoterapie
Pokud onemocnění a jeho léčba probíhají bez komplikací, většina lidí v souvislosti s nakažením lymeskou borreliózou psychologickou ani psychiatrickou péči nepotřebuje.
V některých případech, kdy dojde v souvislosti s onemocněním k postižení nervového systému, se však mohou určité psychické projevy vyskytnout jako přímý důsledek probíhající infekce (pozn.1). (více o tom lze nalézt v tématech: Neurologické obtíže a Psychické projevy). A jindy se potřeba určité podpory v podobě psychoterapie a/nebo adekvátní medikace (nejčastěji jde o antidepresiva a léky pomáhající překonat návaly úzkosti či potíže se spánkem) může objevit v souvislosti s druhotnými dopady nemoci na psychiku člověka.
Následující téma shrnuje zkušenosti lidí, kteří se s psychiatrickou léčbou či psychoterapií během svého onemocnění setkali (nebo jim bylo doporučeno, aby je vyhledali), a zaměřuje se nejprve na důvody, proč se k psychologům či psychiatrům vydali (nebo naopak nevydali), a posléze i na zkušenosti, které s tímto typem odborné pomoci udělali.
OBSAH STRÁNKY
- Proč lidé s borreliózou vyhledali psychiatrickou péči nebo psychologa
- Zkušenosti s psychiatrickou a psychologickou péčí
- Vysvětlující poznámky k textům
Proč lidé s borreliózou vyhledali psychiatrickou péči nebo psychologa
Někteří lidé vyhledali psychologa nebo psychiatra už před léčbou borreliózy nebo v jejím průběhu kvůli jiným problémům či těžkostem. Jiní však navštívili odborníka v souvislosti se svým onemocněním a kvůli potížím, které jim nemoc přinesla.
Vyrovnávání s nemocí
Jedním z důvodů vyhledání péče v oblasti duševního zdraví bylo subjektivně náročné prožívání onemocnění. Někteří lidé cítili, že potřebují podporu k zvládnutí určitých symptomů, nejistoty, celkové zranitelnosti či nejrůznějších změn souvisejících s nemocí. Někdy se stávalo, že onemocnění propuklo právě v okamžiku, kdy lidé procházeli obtížným životním období a stresem, proto hledali podporu u odborníků. Katka chtěla vyhledat psychoterapeuta, když toho bylo na ni moc. Uvědomila si, že by potřebovala někoho, kdo ji vyslechne, pomůže jí situaci zvládnout a ukáže jí, jak se může sama uklidnit a podpořit.
Podpora léčby
V některých případech si lidé uvědomovali, že při léčbě hraje důležitou roli právě i psychika. Proto vyhledali odbornou podporu pro zlepšení duševní pohody. Chtěli si osvojit mechanismy pro zvládání stresu, aby dokázali borrelióze lépe čelit. Podle Petra D., Vláady nebo Tomáše M. by psychoterapie měla být součástí komplexního přístupu k léčbě komplikovanějšího průběhu této nemoci. Někdy také lékaři navrhovali antidepresiva nebo doporučovali návštěvu psychiatra, když běžná léčba delší dobu nepomáhala. Lada vysvětlovala, že pokud se borreliózu nedaří uspokojivě vyřešit přeléčením antibiotiky, nemají praktičtí lékaři kromě léků proti bolesti a antidepresiv co jiného nabídnout.
Potřeba odborné péče kvůli psychickým projevům borreliózy
Důležitým důvodem pro vyhledání odborné pomoci jsou psychické příznaky, které může borrelióza v některých případech mít (viz téma Projevy onemocnění). Kvůli těmto potížím lidé sami vyhledali odbornou pomoc nebo jim ji jiní lékaři neboči někdo z jejich okolí doporučilo. Někdy tyto projevy vedly k tomu, že lidé na základě vyšetření obdrželi i psychiatrickou diagnózu. Občas tak není zcela jasné, jestli jsou subjektivně prožívané potíže důsledkem infekce borrelií, nebo důsledkem duševního onemocnění. Na rychlé, či dokonce automatické přijímání druhého výkladu jsou však většinou lidé léčící se s borreliózou mimořádně citliví a považují ho za zraňující. Proto je třeba řešit tyto otázky s velkou mírou empatie a taktu i poctivé snahy dobrat se správné odpovědi ohledně skutečné příčiny potíží a adekvátní léčby.
Neschopenka a invalidní důchod
Někteří lidé upozorňovali na to, že je velmi obtížné získat potvrzení dlouhodobé pracovní neschopnosti pro dávky nemocenského pojištění z důvodu onemocnění borreliózou. V některých případech navíc lékaři nesdíleli jejich názor, že zdravotní problémy jsou způsobeny právě touto nemocí. Podobnou zkušenost měli i lidé, kteří kvůli dlouhodobým zdravotním potížím chtěli získat nárok na invalidní důchod. Proto se stávalo, že lidé vyhledali psychologa nebo psychiatra, aby získali potvrzení o psychických potížích a snáze tak dostali neschopenku nebo podklad pro posouzení invalidity.
Žádanka na psychiatrii jako poslední pokus lékaře
Většina lidí, u kterých bylo obtížné stanovit diagnózu (více viz Stanovení diagnózy) nebo jejich léčba nebyla úspěšná, zažila, že je jejich lékař odeslal na psychiatrické vyšetření. Více než čtvrtina účastníků našeho výzkumu tak měla zkušenost s tím, že psycholog nebo psychiatr hrají pro jiné lékaře roli poslední volby, pokud se nedaří onemocnění pojmenovat nebo je úspěšně léčit. U části lidí, kterých se to týkalo, to narušilo důvěru v lékaře. Odeslání k psychiatrovi vnímali jako projev nekompetence nebo zlehčování jejich potíží. Měli pocit, že jim lékař nevěří a myslí si, že nemoc jen předstírají, případně si ji sugerují nebo jsou „blázni“. Často pak došlo k odmítnutí psychiatrické péče, nebo dokonce k ukončení spolupráce s lékařem, který tuto možnost nabídl. Opakovaně se tak ukazuje, že míra stigmatizace duševních onemocnění je v České republice dosud velmi vysoká a často vede k automatickému odmítání odborné pomoci v oblasti duševního zdraví.
Zkušenosti s psychiatrickou a psychologickou péčí
Lidé s borreliózou měli různé zkušenosti s péčí v oblasti duševního zdraví. Někteří navštěvovali pouze jednoho specialistu, ať už to byl psychiatr, nebo psycholog, jiní, například Tomáš M. nebo Jana, docházeli k psychologovi i psychiatrovi. Někteří měli zkušenost také s psychoterapeutickými skupinami, pobytem v psychiatrické léčebně nebo dalšími možnostmi pomoci, hraničícími s alternativními přístupy.
Psychiatr
Někteří lidé s borreliózou psychiatra odmítali, další absolvovali jen jednu návštěvu. Jiní však k psychiatrovi docházeli pravidelně. Zkušenosti s psychiatrickou péčí byly různé. Jana vyprávěla o několika specialistech, které dlouhodoběji navštěvovala a od kterých dostávala jednu psychiatrickou diagnózu za druhou, léčena však byla ve všech případech neúspěšně. Lidé s borreliózou byli obvykle nespokojeni s psychiatrickou péčí, pokud se omezila na pouhé předepsání psychofarmak. Ocenili naopak nehodnotící přístup a otevřenost lékaře k možnosti, že borrelióza může jejich potíže způsobovat, nebo se na nich alespoň podílet.
Hospitalizace v psychiatrické léčebně
Lidé, se kterými jsme mluvili, upozorňovali na časté hospitalizace lidí s borreliózou v psychiatrických nemocnicích, o kterých slyšeli nebo četli na diskuzních fórech a ve skupinách na sociálních sítích sdružujících lidi s lymeskou borreliózou. Podle nich jsou příznaky borreliózy často mylně zaměňovány za projevy duševního onemocnění (pozn.2). I lidé trpící neuropsychologickými projevy nebo psychickými dopady borreliózy někdy v rozhovorech zapochybovali, jestli pro ně nakonec psychiatrická léčebna nebude poslední možnou volbou. Z vyznění jejich vyprávění však vyplývalo, že to nezvažují jako reálnou možnost, ke které by dobrovolně dospěli, ale spíš jako vyjádření svých největších obav a nejčernějších scénářů nebo jako určitou metaforu zobrazující míru zoufalství, do kterého v pociťované bezmoci a bezradnosti občas upadali. Katka se v tomto duchu například vyjádřila, že měla obavy jít k psychiatrovi, aby „ji nezavřeli“. Petr E. pobyt na psychiatrii neúspěšně absolvoval. Samotná hospitalizace ani dlouhodobě užívané léky (antidepresiva ani antipsychotika) mu podle jeho slov nijak nepomohly. Jarda tuto možnost rovnou odmítl.
Antidepresiva
Mnoho lidí s borreliózou se setkalo s tím, že jim obvodní lékař nebo psychiatr předepsal antidepresiva. Pro řadu z nich byla tato možnost nepříjemná nebo přímo nepřijatelná a rovnou antidepresiva odmítli, případně předstírali, že je berou. Někteří je vysadili před ukončením léčby, protože nevěřili, že by jim pomohla. Anežce lékař vysvětloval, že se jedná o běžné léky. Když si člověk zlomí ruku, jde na chirurgii, stejně tak, když ho bolí duše, dostane antidepresiva. Přesto je Anežka nechtěla brát, protože v životě už zvládla obtížnější situace bez nich. Některým lidem s borreliózou antidepresiva nepomohla, jiní dokonce mluvili o tom, že pozorovali zhoršení svého psychického stavu. Marcela uváděla, že po lécích žádné zlepšení nezaznamenala, zato byla ještě mnohem více unavená a spavá, takže jí běžný provoz dělal ještě větší problémy. Vlada zaznamenala mírné zlepšení a věří, že některým lidem antidepresiva mohou s určitými problémy provázejícími borreliózu pomoci, je však přesvědčena, že by to měl být doplněk léčby pacientů s touto diagnózou, nikoliv její základ.
Psycholog a psychoterapeutické skupiny
Někteří lidé s borreliózou navštívili také psychologa, ať už šlo o klinického psychologa, psychoterapeuta, nebo psychologa v centru krizové intervence. Dobrou zkušenost měli někteří lidé s borreliózou s psychoterapeutickými skupinami. Tomáš M. navštěvoval stacionář zaměřený na podporu lidí s poruchou paměti, aby zmírnil dopad borreliózy na svou psychiku. Ocenil tamní komunitu, využil i muzikoterapii a arteterapii.
Alternativní přístupy
Někteří lidé s borreliózou využívali i možnosti, které jsou na pomezí psychologie a alternativních přístupů, jako například různé způsoby meditace, psychosomatické rehabilitace, východních učení kombinujících duševno s cvičením a prací s dechem.
Od těchto přístupů si slibovali určité vyladění, relaxaci, posílení psychiky nebo její větší propojení s tělem. Často tyto aktivity vnímali jako součást zdravého životního stylu, o kterém byli přesvědčeni, že podpoří jejich boj s borreliózou, nebo jako doplňkovou léčbu.
