Petrovi E. nejvíce pomáhalo, dokud cítil naději na úspěšnou léčbu.
T: A z hlediska nějaké té psychické podpory, co by mohlo pomoct, kromě teda nějakého fóra, kde jsou lidi s podobnými problémy – ale tam jste říkal, že už to časem trošku spíš deptá –, umíte si představit něco, co tady v té situaci bez naděje a takového tápání…?
P: Nejvíc psychicky pomáhá, když zkoušíte teda nějakou tu léčbu a doufáte, že to pomůže. Když od toho čekáte nějakou naději, že to bude fungovat. Jediné, co fakt psychicky pomůže, tak že tady bude někdo, kdo se to bude pokoušet léčit, jakkoliv, kdo se tomu bude věnovat. Teďka tady kromě pana jednoho doktora imunologa nikdo není – a on ten pan doktor je na jednu stranu opora, ale je to tam taky strašně drahé, nákladné. A je to komunikace taky přes e-mail, je taky taková hodně jednoduchá, že odepíše jen hodně stručně. A mohli by se tomu doktoři věnovat. Ještě kdyby měli ti doktoři na to víc času.
Aleš na základě vlastní zkušenostipopisoval, že včas rozpoznaná a léčená borrelióza není nic hrozného.
Máriovi pomáhala zvládnout nemoc maminka – vzala ho na testy a starala se o něho, když musel ležet. Vedle toho mu svědčily i návštěvy kamaráda, které mu pomáhaly přijít na jiné myšlenky.
Tomáš N. zkoušel meditace, které podle něho člověka z borreliózy samozřejmě nevyléčí, ale pomohou s celkovým zklidněním.