Robert věděl, že nesmí zůstat nečinný.
P: Člověk cítil, že se propadá, a věděl, že se nic neřeší, že nikde nic neběží. Že by věděl, že někde za třeba měsíc přijde a oni ho z toho dostanou. Prostě člověk byl úplně hozený takhle, nikoho to nezajímalo, a věděl, že si musí pomoct sám…
Tady, když to vezmu tak trochu psychicky, důležité u toho je nezůstat nečinný, důležité je vzít ten meč a jít do té války, nebo vzít ten srp, prostě cokoliv, a jít bojovat. Protože kdo se zastaví, zůstane nečinný, tak to… Musíte něco dělat, už i pro ten svůj pocit, že se něco děje. Že je nějaká změna, že třeba toto – ta naděje – mi zafunguje. Když ne toto, tak zkusím to, to, to, třeba něco se chytne a u té borreliózy…
Aleš na základě vlastní zkušenostipopisoval, že včas rozpoznaná a léčená borrelióza není nic hrozného.
Máriovi pomáhala zvládnout nemoc maminka – vzala ho na testy a starala se o něho, když musel ležet. Vedle toho mu svědčily i návštěvy kamaráda, které mu pomáhaly přijít na jiné myšlenky.
Tomáš N. zkoušel meditace, které podle něho člověka z borreliózy samozřejmě nevyléčí, ale pomohou s celkovým zklidněním.