Jaroslava zjistila, že borrelióza není něco, co by se dalo úplně ovlivnit vůlí.
Jaroslava
- Věk v době rozhovoru: 62 let
- Věk v době diagnostikování: 57 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Já jsem si myslela, víte co, já jsem od malička takový bojovník, že vždycky, když je nějaký problém, tak ten problém vyřeším. Takže jsem si myslela: Jo, mám borreliózu, ale já mám dobrou imunitu, já si s tím poradím, jako jsem si poradila v životě se vším. A najednou jsem zjišťovala, že tohle asi není něco, co bych úplně zvládla tím, že to chci, nebo tím, že, nevím, nemám tu správnou strategii, abych si s tímhle poradila.
Další zkušenosti:
Aleš na základě vlastní zkušenostipopisoval, že včas rozpoznaná a léčená borrelióza není nic hrozného.
Jaroslava zjistila, že borrelióza není něco, co by se dalo úplně ovlivnit vůlí.
Robert věděl, že nesmí zůstat nečinný.
Petrovi E. nejvíce pomáhalo, dokud cítil naději na úspěšnou léčbu.
Máriovi pomáhala zvládnout nemoc maminka – vzala ho na testy a starala se o něho, když musel ležet. Vedle toho mu svědčily i návštěvy kamaráda, které mu pomáhaly přijít na jiné myšlenky.
Ladě pomáhalo připomínat si úspěchy a cítit podporu okolí.
Tomáše P. uklidňovala chůze a poslouchání audioknih.
Petra někdy uvažovala i o tom, že si vezme život.
Janě pomohlo, že se se situací smířila a „vzdala to“.
Tomáš N. zkoušel meditace, které podle něho člověka z borreliózy samozřejmě nevyléčí, ale pomohou s celkovým zklidněním.
Ladě její víra v průběhu nemoci pomáhala. Když však trpěla velikou únavou a zároveň nespavostí, vzpomněla si na citát z Bible, který ji spíš zneklidňoval.
Anežka se po určité duchovní krizi k Bohu vrátila.
Tomáš N. začal díky borrelióze žít zdravěji a přehodnotil životní priority.
