Anežka se po určité duchovní krizi k Bohu vrátila.
Anežka
- Věk v době rozhovoru: 39 let
- Věk v době diagnostikování: 37 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Myslím si, že ta psychika dělá hodně, psychika dělá hodně. Ale u mě víra je nejvíc. Takže doporučuju všem vrhnout se na víru a modlit se nejenom za sebe, za své uzdravení, ale i za ty lékaře, které potkáte. Protože já jsem se modlila hodně za tu paní doktorku, a nejenom, mám to i v jiných situacích vyzkoušené, že když se modlíte za to, co jde těžko… Mám to i tak.. Syn chodí na tábory a tam bylo: „Co jde těžko, promodli, Anežko.“ A já jsem si na to hodně po tom boji vzpomněla, že opravdu jsme to promodlili. A že i ta doktorka, to, že udělala ty testy – oni to neradi dělají a vždycky se to tak nějak všecko…
T: A řešila jste to nějak s někým z církve, třeba v rámci zpovědí, bavila jste se o tom s pastorem?
P: My chodíme do protestantské církve. Ale určitě jsem měla svědectví před církví – chodíme po kázání, můžeme říct nějaké svědectví ke kázání nebo v životě. A vím, že právě v církvi je jeden klučina, jeden muž, který má rodinu a strašně ho ta borrelióza položila. Myslím, že pracuje s počítači, a ti lidé nevydrží koukat do počítače, nevydrží se soustředit, nevydrží přemýšlet a vás to úplně vyřadí z provozu. A já jsem teda mockrát chtěla s ním mluvit, ještě jsem se k tomu nedostala. Teď jsem říkala právě pastorovi, ať nás nějak spojí, že by se chtěl přidat do projektu. Ale říkala jsem lidem spoustu příběhů od té doby. Ono to tak nějak i navazuje, že jsem vlastně v tu dobu, co se malý narodil, se vrátila. Protože jsem po smrti manžela měla takovou krizi v té víře – jak se to mohlo stát a dopustit, takové ty otázky. Co každý vždycky hned obviňoval, když se něco nepovede. Ale já jsem byla věřící vždycky, od malička vychovávána ve víře. A ono je to pak – jste vychovávána, pak se s tím musíte potkat, potkáte se s dobrem, se zlem a musíte si vybrat. Protože vy nemůžete být na straně dobra nebo zla, musíte si vybrat. A já když jsem se vrátila k Bohu, tak jsem tady těch příběhů a těch situací zažila několik. Borrelióza je jenom jeden střípek z toho, co mně se stalo za ty dva roky. A ta reakce těch lidí je samozřejmě pozitivní, oni jsou šťastní za každé uzdravení, za každou pomoc. A vždycky to na každém člověku, co pomohlo… Někdo řekne: „Mně pomohla bylinka, mně pomohla víra v to uzdravení, mně pomohla víra v Boha.“ Nevím, co mně pomohlo, ale samozřejmě děkuju za to, že jsou všechny štětky soukenické od Pána Boha na loukách.
Další zkušenosti:
Aleš na základě vlastní zkušenostipopisoval, že včas rozpoznaná a léčená borrelióza není nic hrozného.
Jaroslava zjistila, že borrelióza není něco, co by se dalo úplně ovlivnit vůlí.
Robert věděl, že nesmí zůstat nečinný.
Petrovi E. nejvíce pomáhalo, dokud cítil naději na úspěšnou léčbu.
Máriovi pomáhala zvládnout nemoc maminka – vzala ho na testy a starala se o něho, když musel ležet. Vedle toho mu svědčily i návštěvy kamaráda, které mu pomáhaly přijít na jiné myšlenky.
Ladě pomáhalo připomínat si úspěchy a cítit podporu okolí.
Tomáše P. uklidňovala chůze a poslouchání audioknih.
Petra někdy uvažovala i o tom, že si vezme život.
Janě pomohlo, že se se situací smířila a „vzdala to“.
Tomáš N. zkoušel meditace, které podle něho člověka z borreliózy samozřejmě nevyléčí, ale pomohou s celkovým zklidněním.
Ladě její víra v průběhu nemoci pomáhala. Když však trpěla velikou únavou a zároveň nespavostí, vzpomněla si na citát z Bible, který ji spíš zneklidňoval.
Anežka se po určité duchovní krizi k Bohu vrátila.
Tomáš N. začal díky borrelióze žít zdravěji a přehodnotil životní priority.
