Eva měla dobrou zkušenost s ranou péčí.
T: Jakou jste dostali pomoc nebo podporu od okolí, ať už od rodiny, nebo od přátel?
P: Pro nás ze začátku byla největší pomoc, když jsme se se synem dostali do rané péče. Musím říct, že tam nám paní hodně takhle pomohla. V podstatě i nám jako rodičům. Psychicky, dá se říct. Nebylo to jenom o těch lékařích, o té nemocnici, ale trošku něco jiného. A vlastně zjistíte tam pak, že se s tím potýká více lidí. Umožňují ve větší míře setkávání takhle těch rodičů postižených dětí. Takže pro nás to byl asi největší přínos pro syna – ta raná péče.
T: A jste v kontaktu ještě s nějakými jinými organizacemi, které se věnují této diagnóze?
P: Ne.