Kateřina měla zkušenost s azylovým domem.
Kateřina
- Věk dítěte v době rozhovoru: 4 roky
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 6 týdnů
- Věk rodiče v době rozhovoru: 33 let
Textová verze
P: Situace byla v té době složitá i tím, že mě pán, který mně pronajímal byt, okradl úplně o všecko, i o aktovku dceři do školy. Teď momentálně jsem s malým v azylovém domě, začínám úplně od začátku, nemám vůbec nic a snažím se to nějak zvládnout. Ale vždycky ta pomocná ruka se, v uvozovkách, hodí.
T: Takže teď bydlíte u rodičů, nebo v tom azylovém domě? Jestli sem to dobře pochopila…
P: V azylovém domě s tím, že k rodičům chodím na návštěvu za dcerou, za tou 9letou
T: Vy v tom azylovém domě můžete být maximálně…
P: Maximálně 12 měsíců.
T: Jak to vidíte dál?
P: Já teď momentálně nevím, vzhledem k tomu, že čekám, jestli mi schválí příspěvek na péči. Vůbec si nedokážu představit, jak jít dál. Protože do práce jít nemůžu, musím ho mít pořád na očích. A situace je taková, že člověk fakt neví.
Další zkušenosti:
Eva měla dobrou zkušenost s ranou péčí.
Jiřího syn využíval odlehčovací služby, ale překážkou byla velká vzdálenost od místa bydliště.
Kateřina měla zkušenost s azylovým domem.
Katka hovořila o tom, proč psychologa vyhledala a jak jí pomáhá.
Irena oceňovala, když jí psychologové nabídli podporu. Měla zkušenost i s konstelacemi.
Jarek hovořil o své dobré zkušenosti s terapeutkou s psychosomatickým přístupem.
Martin Král hovořil o tom, proč psychologa nevyhledal.
Míšapodhradí vnímala, že sezení s psychiatričkou nenaplňovalo její očekávání.
Míšapodhradí popsala, jakým způsobem využívají služby neziskové organizace pro lidi s epilepsií.
