Začátek onemocnění
Jak jejich onemocnění začalo, si mnozí lidé s borreliózou uvědomovali až zpětně. Jen část si vybavila, kdy podle nich s největší pravděpodobností došlo k nakažení a propuknutí onemocnění. U některých se hned na počátku objevila typická skvrna na kůži (erythema migrans nebo též migrující erythém), která byla někdy doprovázena chřipkovými příznaky nebo se tyto objevily samostatně. Jiní pacienti tuto akutní fázi téměř nezaznamenali nebo ji považovali jen za bezvýznamnou virózu a pozorovali až další příznaky pokročilejší fáze onemocnění nebo chronické potíže. Část lidí, se kterými jsme si povídali, vůbec žádné typické počáteční příznaky borreliózy neměla nebo si je nevybavuje. Jako začátek svého onemocnění někteří popisovali až změny zdravotního stavu, které vedly k pátrání po příčině těchto obtíží měsíce, nebo dokonce roky po pravděpodobném nakažení.
Všechny tyto scénáře odpovídají možným variantám počátečních projevů lymeské borreliózy popsaným v odborné literatuře.
Vyskytují se případy s typickými příznaky časné fáze onemocnění, jakými jsou migrující erythém (objevuje se u 30–80 % nakažených v rozmezí 2–30 dnů po přisátí klíštěte) a nespecifické, chřipce podobné příznaky (únava, zvýšená teplota či horečka, bolesti hlavy, svalů a kloubů, zvětšené uzliny), i případy, kdy tyto příznaky zcela chybí a onemocnění se projeví až příznaky pokročilejších fází (pozn.1).
OBSAH STRÁNKY
- Přenašeč
- Erythema migrans
- Chřipce podobné příznaky
- První příznaky v podobě dalších potíží
- Falešná vysvětlení
- Spouštěč onemocnění
- Vysvětlující poznámky k textům
Přenašeč
Onemocnění lymeskou borreliózou začíná přenesením bakterií (Borrelia burgdorferi sensu lato) do kůže prostřednictvím klíštěte. Přestože se stále vedou diskuze a realizují výzkumy zabývající se možností nakažení člověka od jiného přenašeče (např. různého krev sajícího hmyzu, jako jsou komáři, muchničky apod.), prokázán byl zatím právě jen přenos od klíšťat, a sice od všech jejich vývojových stadií (od larev přes nymfy k dospělcům). Borrelie se sice vyskytují i u jiných potenciálních přenašečů, ale výzkumy naznačují, že důvodem, proč k přenosu borreliózy na člověka dochází právě prostřednictvím klíšťat, je podstatně delší doba jejich sání. Hovoří se o tom, že k přenosu od infikovaného klíštěte může dojít nejdříve po cca 24 hodinách od jeho přisátí (pozn.2). Zhruba polovina pacientů s prokázanou lymeskou borreliózou si však žádné přisátí klíštěte nevybavuje. Důvodem může být skutečnost, že larvy a nymfy, které onemocnění přenášejí stejně jako dospělí jedinci, jsou tak drobné a nevýrazné, že je možné je snadno přehlédnout, oholit apod.
Mezi lidmi, se kterými jsme si o borrelióze povídali, byli takoví, kteří zažili mnoho přisátí klíštěte, aniž by měli jakékoliv potíže. Několik lidí dokázalo přesně stanovit, kdy k nakažení od klíštěte pravděpodobně došlo. Někteří z nich vyprávěli, že měli klíště přisáté více hodin, například do druhého dne, jiní však klíště odstranili krátce po přisátí. Další hovořili o tom, že si myslí, že se lze lymeskou borreliózou nakazit i od jiného hmyzu, například od komára. Marii kousl pavouk, není si však jistá, jestli mohlo dojít k nakažení právě tehdy. Velká část lidí s borreliózou ale vůbec netuší, kdy k nákaze došlo, a nevybavují si, že by někdy měli klíště nebo prodělali jiné problematické kousnutí hmyzem. Například Tiep byl přesvědčen, že nikdy klíště neměl.
Erythema migrans
U některých lidí byla prvním příznakem borreliózy typická skvrna – migrující erythém (též erythema migrans). Objevil se v časovém odstupu několika dnů až týdnů od přisátí klíštěte, někdy dokonce aniž by si člověk nějaké kousnutí hmyzem vybavoval. U části pacientů se erythema migrans neobjevila.
Typický vzhled erythému byl popisován jako červená skvrna či flek na kůži (2 cm a větší), tmavěji ohraničený, který se postupně zvětšoval a bledl od středu. Zůstával zřetelný delší dobu, někteří uváděli až dva měsíce. Tvar erythému byl někdy ovlivněn tím, kde na těle se nacházel, a nemusel být úplně typický. Někteří lidé uváděli, že při vystavení těla teplu (např. ve sprše nebo při sportu) byla skvrna zřetelnější. Ilona si všimla bodnutí hmyzu, ale erythém se jí pak udělal jinde na těle. Někteří lidé s borreliózou se setkali i s jiným kožním projevem. Mohlo se jednat o netypický erythém nebo také o jinou kožní reakci.
Chřipce podobné příznaky
Několik dnů až týdnů od nakažení se mohly projevit příznaky podobné chřipce. Někdy se objevily současně s erythémem, jindy nezávisle na něm. Tyto příznaky byly různě závažné a velká část lidí si je s borreliózou spojila až zpětně. Projevy se mohly podobat vleklému nachlazení bez rýmy a kašle nebo běžné viróze. Libuše takové projevy vůbec neměla. Někteří lidé popisovali, že jim bylo „divně“ nebo měli pocit, že „na ně něco leze“. Část lidí se setkala se zvýšenou teplotou nebo horečkou, únavou, bolestí svalů a kloubů jako při chřipce, nevolností nebo zvracením, nadměrným pocením nebo zimnicí. Alena cítila i bolest v krku, Petra si všimla pocení a zimnice. Chřipkové příznaky se u některých objevily jednorázově a odezněly, jindy šlo o vleklé projevy, které se cyklicky vracely nebo plynule přešly do další fáze onemocnění, takže to působilo, jako kdyby až do celkového uzdravení nikdy úplně nezmizely. Mirka, která s borreliózou stále bojuje, popisovala tuto fázi onemocnění jako „divnou chřipku, ze které se už vlastně nikdy nedostala“.
První příznaky v podobě dalších potíží
Další potíže se mohly objevit delší dobu (týdny až měsíce) po přisátí klíštěte, výskytu erythému nebo projevech podobných chřipce. Jak již bylo řečeno, někteří lidé tyto průvodní jevy časné borreliózy neměli nebo nezaznamenali. Proto první známky toho, že s nimi něco není v pořádku, pozorovali v některých případech dokonce i více let od pravděpodobného nakažení. U těch, kteří nedospěli k řešení borreliózy už na základě erythému, se pak průběh onemocnění většinou postupně zhoršoval, až nemocné dovedl k vyhledání lékařské pomoci a následnému (leckdy ovšem dlouho trvajícímu a spletitému) hledání a stanovení diagnózy. Zhoršování projevů bylo někdy postupné, jindy se projevy cyklicky vracely po obdobích relativního klidu. Libuši se příznaky opakovaly přibližně jednou ročně.
Jednotlivé příznaky a potíže spojené s borreliózou jsou podrobně popsány v tématu Projevy onemocnění. Část lidí pociťovala už od počátku velkou únavu a vyčerpání. Zuzka a Mário popisovali, že nejprve si všimli právě nadměrné únavy a teprve po delší době se připojily další příznaky. Někteří lidé mezi prvními projevy pociťovali bolest, zejména bolest hlavy, zad a kloubů (kolen, loktů) či svalů. Tomáš P. nejprve zpozoroval bolest ucha. Další si jako prvních všimli nepříjemných pocitů spojených s bušením srdce a stavem připomínajícím mdloby nebo neurologických obtíží: tuhnutí šíje, brnění v končetinách, závratí či potíží s rovnováhou. U jiných se hned zpočátku projevily psychické potíže jako dezorientace, vnitřní neklid, kolísání nálad nebo ztížená schopnost soustředění.
Falešná vysvětlení
Většinu nemocných nejprve nenapadlo, že jejich problémy způsobuje právě borrelióza. Pokud se u nich objevila na kůži skvrna (erythema migrans), mysleli si často, že jde o běžný otlak nebo alergickou reakci, a nepřisuzovali jí důležitost. Příznaky jako zvýšená teplota, malátnost, bolest svalů a kloubů byly zpočátku přičítány běžnému nachlazení nebo chřipce. I další příznaky byly někdy bagatelizovány, a to jak samotnými pacienty, tak i lékaři. Pokles energie a psychické dopady nemoci byly v mnoha případech přisuzovány stresu, přepracovanosti, vyčerpání, vyhoření, psychickým potížím nebo depresi. Někteří pacienti se obávali, že by mohli mít roztroušenou sklerózu nebo revmatickou artritidu. Některé ženy přičítaly potíže hormonálním změnám – Dagmar menopauze, Petra změnám po porodu a kojení.
Spouštěč onemocnění
Někteří pacienti hovořili o tom, že nemoci předcházelo něco, co mohlo přispět k selhání imunity a propuknutí onemocnění. Mezi tyto spouštěče řadili fyzické nebo pracovní vypětí, stres, životní změny nebo jiné zdravotní potíže a onemocnění. Několik účastníků výzkumu hovořilo o závažných problémech v rodině nebo o úmrtí někoho blízkého. V tomto náročném životním období začali u sebe pozorovat zdravotní potíže, které postupně vedly k diagnóze lymeská borrelióza. Právě nadměrný stres byl podle některých spouštěčem propuknutí onemocnění. Ne všichni lidé s borreliózou však podobný spouštěč zpozorovali.
