Zpět na Komunikace o nemoci s dítětem

Martin B. začal s dcerou o epilepsii více mluvit, až když byla starší.


Martin

  • Věk dítěte v době rozhovoru: 13 let
  • Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  2,5 roku
  • Věk rodiče v době rozhovoru:  56 let

Textová verze


P: Já už si to přesně nepamatuju, ona byla hlavně poměrně malá, bylo jí dva a půl roku, takže to stejně nějak asi by úplně nechápala. Nehledě na to, že odmalička byla nějakým způsobem zvyklá na to, co se dělo nebo nedělo. Takže akorát si vysvětluju, že budu muset jíst prášky a takovéhle věci, s tím nějak neměla problém. Občas na to trošku nadávala, ale jinak to vzala jako takovou… Pro ni to asi nebyla až tak úplně podstatná informace, protože pro ni se víceméně nic nezměnilo, bylo jí tak, jak jí bylo, chovala se tak, jak se chovala, a tak dále a tak dále. A samozřejmě jiná situace by byla, kdyby tomu dítěti bylo pět šest, ale bylo jí řádově dva a půl. Takže to dítě ve dvou a půl letech by stejně z toho pochopilo 5 %, kdyby se to vysvětlovalo nějakou větší formou.

T: A potom ohledně té operace…

P: Ohledně té operace už se jí to vysvětlovalo, že by jí to mohlo nějak výrazněji pomoct, aby ten problém neměla, nějak tak. Ona je celkem v pohodě, je to takové pohodové dítě, tak to nějak víceméně vzala.

Další zkušenosti:

Martin B. začal s dcerou o epilepsii více mluvit, až když byla starší.

Irena synovi diagnózu sdělila v jeho deseti letech.

Irča popisuje, jak dceři vysvětlila, co je to epilepsie.

Lenka se synem zkoušela hrát scénky, aby ho naučila, jak se chovat při záchvatu.

Eva se synem o epilepsii nejdříve kvůli nízkému věku nemluvila, ale pak bylo potřeba mu to vysvětlit.

Lucka připravuje syna na omezení vyplývající z epilepsie.

Martin Král popisoval, co dělá, když má dcera záchvat.

Jarek syna učil, aby se nebál mluvit s lékaři.