Zpět na Komunikace o nemoci s dítětem

Lucka připravuje syna na omezení vyplývající z epilepsie.


Lucka

  • Věk dítěte v době rozhovoru: 5 let
  • Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 3 roky
  • Věk rodiče v době rozhovoru:  36 let

Textová verze


P: Od začátku jsme se s partnerem dohodli, že ho budeme připravovat na to, že bude po celý život epileptik, že bude muset brát léky, že to pro něho bude znamenat omezení. Hodně dbáme na to, aby věděl, že se nikdy nesmí chodit koupat sám, i když umí plavat. Že nesmí být v bazénu nikdy sám. Na to hodně dbáme. A říkáme mu to vždycky. Když jde jezdit na motorce, na kole, tak vždycky musí mít helmu, dostatečné ochranné pomůcky, tak abychom byli připraveni na to, že spadne. Ač tedy můžeme říct, že máme výhodu v tom, že záchvaty přicházejí ve spánku a – řekněme – předtím přichází ta nevolnost, takže ty záchvaty nejsou okamžité a můžeme se na ně připravit. Pořád doufáme, že ten vývoj bude stejný a bude pořád mít čas se na to připravit právě tím, že bude vědět, když začne zvracet, že by měl být opatrný a měl by si třeba lehnout na zem a připravit se na to, že přijde to bezvědomí.

Další zkušenosti:

Martin B. začal s dcerou o epilepsii více mluvit, až když byla starší.

Irena synovi diagnózu sdělila v jeho deseti letech.

Irča popisuje, jak dceři vysvětlila, co je to epilepsie.

Lenka se synem zkoušela hrát scénky, aby ho naučila, jak se chovat při záchvatu.

Eva se synem o epilepsii nejdříve kvůli nízkému věku nemluvila, ale pak bylo potřeba mu to vysvětlit.

Lucka připravuje syna na omezení vyplývající z epilepsie.

Martin Král popisoval, co dělá, když má dcera záchvat.

Jarek syna učil, aby se nebál mluvit s lékaři.