Zpět na Komunikace o nemoci s dítětem

Eva se synem o epilepsii nejdříve kvůli nízkému věku nemluvila, ale pak bylo potřeba mu to vysvětlit.


Eva

  • Věk dítěte v době rozhovoru: 4 roky
  • Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  1,5 roku
  • Věk rodiče v době rozhovoru:  36 let

Textová verze


T: A mluvila jste s vaším synem o tom, že má epilepsii?

P: On je ještě hodně malý a tohle nevnímal. Dá se říct, že až tak poslední… Teď za 3 měsíce mu bude 7. Dá se říct, že až tak poslední 2 roky je schopný to nějak vnímat. Třeba věděl už, že i v noci, ráno pak vstával a říkal: „Já sem měl záchvat, že?“ Už dokázal popsat, že se něco dělo. Ale takhle jsme mu to vysvětlovali, co se třeba týkalo té operace. Musíte tomu dítěti něco říct, nemůže se probudit a zjistit, že má zavázanou hlavu, že ho tam něco bolí. Tak jsme se mu to snažili vysvětlit. Stejně když se zaváděly ty elektrody, tak jsme mu říkali, že se tam zavedou kamerky, které tam hledají ty červíky, kteří mu způsobují ty záchvaty. Pak ta druhá operace, která vlastně proběhla za týden po té první, to jsme mu řekli, že ty kamerky našly ty červíky. Takže teď je třeba vytáhnout kamerky a vytáhnou červíky.

Další zkušenosti:

Martin B. začal s dcerou o epilepsii více mluvit, až když byla starší.

Irena synovi diagnózu sdělila v jeho deseti letech.

Irča popisuje, jak dceři vysvětlila, co je to epilepsie.

Lenka se synem zkoušela hrát scénky, aby ho naučila, jak se chovat při záchvatu.

Eva se synem o epilepsii nejdříve kvůli nízkému věku nemluvila, ale pak bylo potřeba mu to vysvětlit.

Lucka připravuje syna na omezení vyplývající z epilepsie.

Martin Král popisoval, co dělá, když má dcera záchvat.

Jarek syna učil, aby se nebál mluvit s lékaři.