Lucie vnímá nařízení o schválení podání léku lékařem v případě záchvatu jako neprospěšné.

---

Lucie

• Věk dítěte v době rozhovoru: 5 let
• Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  8 měsíců
• Věk rodiče v době rozhovoru:  32 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: Jste říkala, že v mateřské škole mají ten diazepam. Jak jste informovali okolí o tom, co dělat v případě záchvatu vaší dcerky?

P: V tom je to hrozně komplikované. Dřív jsme byli domluvení tak, nebo měli to i popsané od lékaře, že v případě nějakého záchvatu, který by dlouho neodezníval nebo, říkám, měl nějaký dramatický průběh, tak podat ten diazepam rektálně. V současné době je to tak, je nějaká nová vyhláška nebo nové nařízení – nevím, jestli celostátně nebo jenom v rámci té školky –, že oni musí prvně volat záchranku, tam se domluvit, až oni je přepojí na lékaře, tak až ten lékař by jim měl říct, jestli ten diazepam podat, nebo ne. Takže teď je to takové blbé v tom, že samozřejmě tam může dojít k nějakému prodlení, těmi průtahy. Dřív, kdyby se něco dělo, tak by vzali diazepam, podali by diazepam. Teď musí ještě volat, musí se dovolat, a oni je musí přepojit na lékaře.

T: Co si o tom myslíte, o tady tom?

P: Myslím si, že to je úplně postavené na hlavu, toto je opatření zachraňující život, které se podává při ohrožení života, a myslím si, že to absolutně není na místě. Samozřejmě, že jsme se s paními učitelkami domlouvali, že opravdu podávat až v krajní nouzi, kdyby ten záchvat byl hodně dlouhý, neodezníval nebo byl nějaký dramatický. Až opravdu v krajní nouzi. My ani nechceme, aby jí podávali léky jen tak bezdůvodně. Ale myslím si, že v případě, že by opravdu to bylo nezbytné, tak tady ta opatření, která akorát protahujou celý ten proces, jsou úplně zbytečná a jsou naopak ne prospěšná, ale neprospěšná.