Martin Král popisoval, co dělá, když má dcera záchvat.
P: Já jí říkal: „Ádi, to je ale záchvat, viď, zase.“ „To bylo zase, co?“ Nebo: „To už bude dobré.“ Takovéhle věci. Ona je má teda prakticky celý život. Nebo celý… Co ona si může pamatovat. Takže je na to připravená. Myslím si, že ví, o co jde. Pokaždé ale je jí to určitě nepříjemné a bohužel jsou takové ty, kdy je vidět, že se asi bojí. Nebo jsou tam takové ty někdy, že to není úplně ono. Ano, mluvím o tom s ní, třeba po tom záchvatu. On konec záchvatu je takový patrný. Během toho záchvatu asi nepolyká, nebo hůř polyká nebo něco takového. Takže na konci záchvatu se jakoby promne, nebo já nevím, polkne správně, ošije se tak, jako by se probouzela. Popisuje tak ten noční záchvat, nebo tenhle ten. A to je jasné, že už je konec a že už je to dobré. Tak já řeknu: „To bylo, viď, zase, co? No tak to už půjdeme spát.“ A jde se spát. Takže to je tohleto. Když ho má přes den, tak buď to si ji bereme k sobě, nebo se někam položí a čeká se, až ten záchvat skončí. Jak s ní o tom mluvíme? Takhle, no.