Petra nechala synovi vyrobit náramek s důležitými informacemi, který nosí na ruce.
P: Používá takový náramek, který jsme mu nechali udělat, kde má napsáno, že má epilepsii, anglicky teda, a k tomu telefonní čísla na mě a na manžela. Takže to má za úkol. On někdy trošku, jak právě s tím přibývajícím věkem těch samostatných aktivit přibývalo, i těch, kdy u toho jsme méně, tak si to pořád neuvědomoval, jak moc je důležité, aby to u sebe měl. Občas se mu stalo, že to u sebe neměl. Až teď mám pocit, že už si na to konečně zvykl a že ví, že to má nosit, že to je důležité. A že pro ty lidi, když mu budou měřit tep, tak si všimnou. Říkám: „Vždyť je to náramek, který hezky vypadá, dneska všichni nosí ty gumové, ono to vypadá podobně. Akorát tady má štítek, na kterém je to napsané.“ Říkám: „Nemáš to na čele, toho si někdo všimne.“ Takže to nosí.