Volný čas
Lymeská borrelióza má širokou škálu projevů. I v důsledku toho může aktivity těch, kteří jí onemocní, zasáhnout odlišnými způsoby a intenzitou. Tato část se věnuje zkušenostem s omezením volného času během nemoci i po ní a dopadům na volnočasové aktivity lidí s borreliózou. Poslední oddíl je pak věnován tomu, jak prodělání onemocnění ovlivňuje pohled na jeho prevenci a ochranu před možnou nákazou, k níž dochází při pobytu v přírodě, který je u většiny lidí spojený právě s trávením volného času.
OBSAH STRÁNKY
- Omezení v oblasti fyzických aktivit
- Omezení v dalších oblastech trávení volného času
- Pocity spojené s omezeními v trávení volného času
- Postoje k omezením týkajícím se volného času
- Naplňování volného času během nemoci
- Důsledky nemoci pro volný čas
- Strach z nákazy, prevence
Omezení v oblasti fyzických aktivit
Společným tématem více lidí, s nimiž jsme si o borrelióze povídali, bylo s nemocí související nucené omezení fyzických aktivit. Řada z nich cítila větší únavu, ztrátu kondice a síly. Právě snížení výkonu bylo u Márie nebo Aleny prvním znamením, že jsou nemocné. Objevovaly se také bolesti svalů a kloubů, ztuhlost šíje či jiné bolesti a problémy související s pohybem. Mária, která hrávala závodně fotbal, hovořila o ztrátě koordinace a rovnováhy, Tiepa zase trápilo motání hlavy při pohybu. Všechny, kteří byli před onemocněním fyzicky aktivní, pohyb patřil k jejich radostem, nebo dokonce sportovali závodně, tyto zdravotní problémy velmi limitovaly. Více lidí uvádělo, že kvůli fyzickým obtížím museli se sportováním a pohybovými aktivitami úplně skončit nebo je hodně omezit, ať už se jednalo o jízdu na kole, lyžování, plavání, kolektivní sporty, turistiku, či tanec. Jaroslava dříve hrála softball, jezdila na kole, lyžovala a chodila hodně na hory, borrelióza ji ale vyřadila z okruhu fyzicky aktivních přátel. Podobně mluvila i Jiřina, která navíc kvůli nemoci přestala stačit na svou zahradu.
Omezení v dalších oblastech trávení volného času
Omezení volnočasových aktivit se netýkalo zdaleka jenom pohybu. Někteří lidé mluvili o ztrátě zájmu, chuti nebo sil věnovat se nejrůznějším dalším oblíbeným činnostem. Petr E. a někteří další lidé zmiňovali tzv. mozkovou mlhu, která měla devastující vliv na soustředění, paměť a další kognitivní funkce, takže znemožňovala třeba i četbu, poslech hudby nebo sledování filmů. Lidé, kteří měli s tímto stavem zkušenosti, popisovali, že citelně narušuje i veškerou motivaci a schopnost si cokoliv skutečně užít. Změny režimu a životosprávy během léčby měly u řady lidí za následek omezení nebo úplné vynechání pití alkoholu a společenských akcí. Kromě vyřazení ze společenského života bylo Katce líto, že nemůže například spát pod širákem nebo se bezstarostně vydat do přírody. Vlada zase nemohla kvůli úporným bolestem hlavy a silným závratím většinou ani zajít do divadla nebo „na kafe“. Některé volnočasové aktivity poznamenala i zhoršená finanční situace dlouhodobě nemocných. Lada vzpomínala, že si při nedostatku peněz a snaze šetřit na léčbu musela nechat ujít třeba kino s kolegy – i to byl totiž v tu chvíli zbytečný výdaj, který musela oželet.
Pocity spojené s omezeními v trávení volného času
Omezení oblíbených aktivit vyvolávalo v lidech nemocných s borreliózou různé pocity. Někteří mluvili o velkém náporu na psychiku nebo lítosti a smutku při vědomí, co všechno by rádi dělali, a nemohou. Sportovně založenému Máriovi vadilo hlavně to, že kvůli ukončení sportu přišel o možnost odreagovat se a vše vypustit. Pracovně hodně vytíženému Tiepovi byl zase nepříjemný pohled na sportující a bavící se spoluhráče, když on sportovat nemohl. Někteří lidé vytěsňovali pocity, že nemůžou dělat oblíbené věci, a snažili se myslet na něco jiného nebo utíkat do samoty a klidu.
Postoje k omezením týkajícím se volného času
Lidé, se kterými jsme si povídali, zaujímali vůči omezením, která jim borrelióza přinesla, různé postoje. Nejvíce záleželo na tom, zda se s onemocněním potýkali relativně krátkou dobu, nebo byli nucení nemoc či její následky přijmout jako dlouhodobější stav. Ti, pro které byla borrelióza pouze přechodnou záležitostí, řešili především to, jak se co nejrychleji vrátit do kondice a k běžnému životu. Dlouhodoběji nemocní čelili ještě větší výzvě: museli se snažit vypořádat s tím, že se k některým aktivitám pravděpodobně jen tak nevrátí, a mají-li žít spokojeně, musí překonat lítost a najít potěšení a seberealizaci v něčem jiném. O takové situaci vyprávěli například Tomáš M., Mirka nebo Jaroslava, kteří se nejdříve snažili ze všech sil překonat onemocnění, postupem času se ale smířili s tím, že některé věci už v životě nejspíš dělat nikdy nebudou, a rozhodli se realizovat v jiných, které i přes fyzická omezení zvládnou. Vlada zdůrazňovala, že dlouhodobě nemocný člověk nesmí propadnout sebelítosti, musí se naučit bojovat s příznaky a zůstat i jim navzdory pokud možno aktivní.
Průběh onemocnění – ať už se jednalo o projevy, nebo léčbu – vedl u některých lidí ke změně životního stylu. Jana podle svých slov začala žít zdravě. Někteří lidé s borreliózou začali více odpočívat a věnovat se klidovým aktivitám a relaxaci, Tomáši N. nebo Michaele v tom pomáhala sauna. Některé lidi vedla nemoc k tomu, že zvolnili celkové životní tempo, začali více poslouchat své tělo a šetřit se. Jiní naopak začali v rámci možností sportovat.
Někteří lidé zdůrazňovali, že je nutné zaujmout aktivní postoj vůči nemoci. Například Robert si ve volném čase sám vyráběl bylinné přípravky pro léčbu. Petr E. pěstoval bylinky vhodné k léčbě borreliózy na vlastní zahradě a zásobil jimi kromě sebe i nemocné, se kterými byl v kontaktu přes sociální sítě. On i další, jako třeba Petr D, Alena, Lada, Vlada, Tomáš N nebo Tomáš P, začali díky vlastním zkušenostem s borreliózou nemoc více studovat a svými aktivitami pomáhat lidem s podobnými problémy.
Naplňování volného času během nemoci
Někteří lidé s borreliózou se i přes zdravotní omezení snažili v průběhu onemocnění věnovat volnočasovým aktivitám. Společnou tendencí bylo zařazování činností majících blahodárné účinky na tělo i duši. Řada lidí vyzdvihovala důležitost pohybových aktivit, a to i v případě, kdy je nemoc značně limituje a je nutné se spokojit se zlomkem toho, co člověk zvládal dřív. Jaroslava zdůrazňovala, že pokud se člověk nehýbe, ubývá mu svalová hmota. Podle Tomáše N. pohyb aktivuje lymfatický systém a léčivo se pak lépe vstřebává. Zároveň však dodával, že se pohyb nesmí přehánět, aby se organismus naopak neoslabil. Rekreační sportovci jako Petr D., Tomáš M., Anička nebo Tomáš N., ale i závodní sportovkyně Mária a Alena se vraceli k pohybu tak, že začali nejprve minimální dávky zátěže pomalu zvyšovat. Další lidé uváděli příznivé účinky pohybu a sportu na jejich psychiku. Janě pomáhaly sporty lépe se soustředit. Některým lidem trpícím onemocněním přinášely radost a odreagování různé kulturní zájmy, činnost na zahrádce nebo starost o domácí zvíře. Podle Marcely mazlíček donutí člověka něco dělat a pomáhá i psychicky.
Důsledky nemoci pro volný čas
Prodělání borreliózy může mít různé následky. Často jsou tyto následky dočasné a po období rekonvalescence se vyléčení postupně vrací do původní kondice, jako tomu bylo třeba u Zuzky, Tomáše Ch., Aleše, Michala, Anežky nebo Marušky. Objevují se však i případy, kdy po prodělané borrelióze různé zdravotní problémy a komplikace přetrvávají. Nemoc – zejména její chronická forma – vedla u některých lidí během onemocnění nebo i po něm k výraznému snížení výkonu. Někteří mluvili o tom, že v průběhu dlouhodobé léčby nemoci zažívali střídání období stabilizace a útlumu. Petr D. zmínil, že byl kvůli borrelióze náchylnější na prochladnutí, Petr E. se nemohl zbavit stavu nazývaného „mozková mlha“ a všeho, co s ním souvisí. Tomáš N. si musel dávat pozor na přetěžování. Někteří lidé popisovali postupný návrat do fyzického stavu, ve kterém byli před onemocněním. Podle Mária byl návrat ke sportování těžký, ale v jeho případě se podařil. Další lidé pak v momentě rozhovoru ještě touto cestou neprošli, ale doufali, že se po prodělání nemoci časem budou moci opět věnovat oblíbeným činnostem. Jiní se naopak snažili přijmout, že některé věci už nebudou jako dříve, a hledali (i nacházeli) prostor pro seberealizaci a zdroj radosti v nových aktivitách, ve kterých omezení nebyli.
Strach z nákazy, prevence
S tématem volného času nepřímo souvisí i otázky týkající se prevence a možného strachu z další nákazy lymeskou borreliózou. K přenosu tohoto onemocnění dochází po přisátí klíštěte během pobytu v přírodě, který většina lidí realizuje právě v rámci volného času. Prodělání nemoci zároveň ani v případě přetrvávajících protilátek proti další nákaze nechrání. Zajímalo nás tedy, zda u lidí, kteří si borreliózou prošli, vedla tato zkušenost k nějakým změnám ohledně jejich venkovních aktivit a pobytu v přírodě nebo k větší ochraně v jejich průběhu. Někteří uváděli, že se na jejich chování nic zásadněji nezměnilo. Marek zmínil, že se s rodinou po návratu z přírody asi ani teď nějak víc neprohlížejí. Řada dalších lidí naopak přiznávala, že právě jejich vlastní zkušenost vedla k důraznější prevenci u nich samotných i jejich rodiny a okolí, ač to třeba přímo jejich aktivity a chuť pobývat v přírodě zásadněji neovlivnilo.
Z hlediska zmiňované prevence začala být většina dotazovaných opatrnější vůči klíšťatům. Více dbali na používání repelentů u sebe i u svých blízkých. Tomáš Ch. nebo Jaroslava zkoušeli také přírodní přípravky a snažili se kontrolovat nejen své blízké, ale i domácí zvířata. Bedřich naopak zjišťoval, jestli přípravky pro zvířata fungují i na lidech. Jako další preventivní opatření někteří uváděli dlouhé rukávy a nohavice při cestě do přírody nebo snahu chodit v lese spíš po cestách a vyhýbat se nepřehlednému terénu. Někteří se dokonce začali vyhýbat lesním nebo travnatým porostům. Často se ve vyprávění o prevenci objevoval důraz na větší kontrolu po příchodu z lesa a důkladné vzájemné prohlédnutí celého těla, a to u dospělých i u dětí. Právě zvýšená ostražitost v případě dětí zaznívala skoro od všech rodičů, kteří s námi mluvili o vlastních zkušenostech s nemocí.
Někteří lidé zažívali pocity strachu, nebo dokonce zděšení, pokud u sebe nebo u svých dětí našli přisáté klíště. Jarda se při zjištění úplně vylekal. Tiep a Ilona si po přisátí klíštěte nechali udělat krevní testy. U více lidí vedlo prodělání borreliózy k celkově větší obavě z klíšťat. Tomáš Ch. si zaznamenával všechna přisátá klíšťata. Mário měl od prodělání nemoci větší strach z veškerého bodavého hmyzu. Anna mluvila o strachu chodit do lesa a Petr D. znal někoho, kdo po prodělání borreliózy už nikdy do lesa nevkročil.
V souvislosti s možností ochrany proti následkům přisátí klíštěte někteří uváděli i očkování proti encefalitidě a s nadějí očekávali další zprávy o vývoji vakcíny proti lymeské borrelióze, o které v roce 2020 informovala média.
