09_05_01libusisezivotnistyl(1)

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/09_05_01libusisezivotnistyl1.mp4

Pokračovat ve čtení

Naďa se seznamovala i během probíhající léčby.
Mně to nepřišlo jakoby, nepřišlo mně to zas tak hrozné. Bylo zajímavé, že já i během toho, když jsem byla holohlavá, tak jsem třeba přes internet z toho i něco měla, pár vztahů se z toho vyklubalo, že jsem se přes internet, přes seznamky, seznámila. A to jdete vlastně na slepé rande, dalo by se říct. Prostě si domluvíte rande. A já jsem teda i s tou holou hlavu klidně šla, jsem to neřešila. Já říkám, buď to ten člověk zvládne, nebo ne. Protože tohle je něco, s čím budete žít do konce života. I když už teď na to nevypadám a teď už se mě to, dalo by se říct, netýká, tak je to něco, co vás potkalo, a je to vaše součást už do konce života, tohle, co člověk prožije. Mně nepřišlo, že já bych se měla za něco stydět. A přišlo mně to, že ten dotyčný buď se s tím smíří rovnou, nebo prostě to nepůjde. Protože člověk s tím žije přece jenom, i když už je vyléčený, všechno, tak je to něco, co se stalo. A tak si myslím, že to nejde vymazat. Takže mně to z tohohle hlediska přišlo jedno. Sice jsem s jedním myslím asi 6 týdnů chodila. A vypadalo to, pak se teda se mnou rozešel, ale nebylo to jakoby kvůli tomu. Takže dá se i najít, si myslím. Nebo takhle, já jsem k tomu přistupovala. Nevím, jak hodně to bylo tomu člověku příjemné, když jsme třeba byli na kafi. A já samozřejmě v přechodu. Ještě i ty chemoterapie něco udělaly. A člověk jako najednou dostal nával. Prostě vedro, člověk se potí. A to opravdu nesnesete nic na hlavě, i když jste holohlavá. Já jsem nosila jenom takové čepičky, nenosila jsem paruky. Ale třeba jsem, když jsem měla ten nával, tak jsem si ji musela sundat. A vadí ti to. Jsem třeba u stolu v kavárně, takže na nás mohli koukat lidi. A já tam holohlavá, jsem si sundala tu čepičku. Ale seděla jsem tam klidně i holohlavá na tom první rande. Takže se nedivím, že třeba nebylo žádné druhé, ale mohlo být. Nezdálo se, že by to bylo to, co by jim vyloženě vadilo. A i z tohohle hlediska nám to třeba stačí. Člověk očekává, že to lidi řeší okolo, a oni to třeba vůbec neřeší.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/09_04_21nadaseseznamovalai.mp4

Pokračovat ve čtení

Pro Míšu je těžké najít partnera, kterého nemoc nevystraší. .
Asi ovlivnilo, protože já už teďka nedokážu, jak bych to řekla. Nejsem tolerantní k nějaké přetvářce, nebo když někdo lže. Já mam na to nějaký šestý smysl, já prostě poznám, když mi někdo lže nebo když někdo se nějak tváří, a myslí to jinak. Hodně jsem některé lidi ze svého života vypustila a mám s tím problém i v partnerském životě, že nemůžu pořád najít k sobě toho partnera, který za prvé ustojí to, že jsem byla nemocná a že třeba ještě můžu někdy onemocnět – protože ta hrozba tady pořád je, i když si ji člověk nepřipouští –, a který by byl takový – já nevím, jak bych to řekla –, který nelže. Nebo když si proděláte takovou nemoc, máte nad sebou tu vidinu, že můžete umřít, tak vás to asi ve většině případů hrozně posílí, takže ten člověk je strašně silný. Navíc já jsem ještě byla silná před tím, a teď jsem jakoby silnější v tom, že prostě si dokážu všecko zvládnout sama, spoléhám se sama na sebe, i když mnohdy bych se nejradši spoléhala na jiné. Ale jako je to tak.