capr_videa

09_01_07navratdopracebylpro

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/09_01_07navratdopracebylpro.mp4

Pokračovat ve čtení

Evík potřebovala práci na zkrácený úvazek, kterou jí zaměstnavatel neumožnil.
Pracovní život se změnil, protože jsem nemohla být v plném nasazení, aspoň ne v nějakém tom prvním období, potřebovala jsem práci na kratší úvazek. V průběhu onemocnění jsem nepracovala, ale když mně skončila, dá se říct, ta doba té nemoci, tak jsem se nemohla vrátit zpátky do zaměstnání, protože mě zaměstnavatel nechtěl přijmout na půl úvazku. A na plný úvazek jsem se necítila. Asi tam byla nějaká ta únava, člověk vždycky se dokáže jakoby zhodnotit. Ještě tam nějaké období prostě potřebovalo být, že se člověk musel trochu šetřit. Takže určitě to ještě nějaký čas chtělo, i když ta operace nebyla náročná a léčba byla v pohodě. Ale zřejmě ten organismus se s tím vším musí nějak i sžít, i když jsem neprošla chemoterapií, jenom tou radioterapií. Ale jednak ta operace je zásah do organismu, ta léčba, i ta radiologická, je náročná pro organismus. Zřejmě ten organismus, než se trošku zregeneruje, tak potřebuje víc jak třeba 1 rok. Ale je to zase individuální. Každý jsme originál a každý to potřebuje nějak jinak. Takže jste byla na nemocenské? Celou dobu? Ano. Invalidní důchod? Ne. Ne. A jak to pak bylo teda s prací? Já jsem pak nastoupila asi na 2 měsíce do práce, a v té době už mi vzniknul nárok na starobní důchod.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/09_01_05evikpotrebovalpraci.mp4

Pokračovat ve čtení

08_05_11najedneexpedicibyl

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/08_05_11najedneexpedicibyl.mp4

Pokračovat ve čtení

Lenka A. nebyla připravená na tak radikální změnu vzhledu.
První řeknu asi tu povrchní část. Protože vzhled. Každé ženě není jedno, jak vypadá. Tak samozřejmě, vypadají vlasy, vypadají řasy, vypadá i obočí, na to jsem třeba nebyla připravená. Jsem si říkala: „Vypadají vlasy, to je v pohodě.“ Nějak jsem to neřešila v té době, pro mě bylo primární vyřešit léčbu toho onemocnění, nastudovat si všechny informace a nějak se v tom prostředí začít pohybovat. Takže vlasy, to jsem si říkala, že to patří k tomu. Ale ty řasy a obočí… Když jsem potom stála před zrcadlem, když už jsem je neměla, nepoznávala jsem se. Změní to úplně obličej, vůbec celé to onemocnění vás změní, protože berete kortikoidy, takže já jsem měla takový oteklý obličej. A pak samozřejmě ta operace prsu. Přišla jsem o prso, ale čekala jsem, že budu mít horší emoční projevy potom. Nebo že budu na to víc citlivější. Ale není to tak. Zase si myslím, že hodně k tomu dopomohl manžel, když řekl, že to pro něho není důležitá věc – nějaká prsa. Že už jsem odkojila, že už vlastně ty prsa nepotřebuju. Samozřejmě, vadí mně ta nesouměrnost, vadí mi podívat se na sebe do zrcadla. Ale nepřipadám si nějak zohyzděná, nebo prostě to beru tak, jak to je, že to má nějaký důvod. Někdo si nechá tetování přes celé tělo, má to pro něho důvod. Tak já prostě jsem jiná a přispěla jsem ke svému zdraví, takže tak to beru.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/08_05_09lenkyasedotkla.mp4

Pokračovat ve čtení