capr_videa

Pro kolegy Ivany P. bylo její onemocnění šokem.
Spousta z nich je takových hodně přecitlivělých, protože měli lehčí život než já, protože já jsem už taková zocelená za ten celý život. Řekla bych, že to víc asi zamávalo s těmi kolegy. Že ti byli z toho hodně špatní, protože třeba fakt ti kolegové, mám jich jednak hodně a myslím si, že jich mám i hodně z nich dobrých. Tak byli z toho opravdu hodně špatní. Moc. Možná fakt víc než ta blízká rodina, protože, jak říkám, prostě mají takový lehčí život. Všechno jim vychází a toto byl pro ně obrovský šok, protože já jsem byla vždycky ten, kdo jim radil, jak žít zdravě. Když měli nějaký problém, byla jsem to já, kdo jim radil bylinky. Nikdo nepředpokládal, že bych i já mohla onemocnět, když jsem do té doby žila relativně zdravě.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/09_01_11prokolegyivanypbylo.mp4

Pokračovat ve čtení

Míša nejdříve informovala vedoucí a jednu kolegyni. .
A jak jste to třeba řekla kolegům v práci? Já jsem pořád musela jezdit do města na kontroly, tak té své vedoucí, té jsem to říct musela. Řekla jsem to jenom té své vedoucí a jedné kolegyni, se kterou jsme si tak blíž, a ostatní to nevěděli. Těm se to řeklo těsně předtím, než jsem šla do nemocnice, tak oni jim to potom řekli.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/09_01_10misanejdriveinformovala.mp4

Pokračovat ve čtení

09_01_07navratdopracebylpro

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/09_01_07navratdopracebylpro.mp4

Pokračovat ve čtení

Janča dělá to, co může a na co jí síly stačí.
Jak se změnil ten pracovní život následkem onemocnění? Pracovní život jsem musela přehodnotit, protože už nemůžu udělat všechno to, co jsem mohla. Prostě já jsem dřív byla takový člověk, že jsem si udělala úplně všechno komplet, až po sekání zahrady a já nevím, co všechno. Prostě holt teď už nemůžu. Teď už musím přebírat jenom to, co můžu. To, co mi dovolí.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/09_01_09jancadelatocomuze.mp4

Pokračovat ve čtení

Marie B. by nevydržela celý pracovní proces, začala pracovat na částečný úvazek v pacientské organizaci.
Jak se změnil váš pracovní život následkem onemocnění? Pracovní život se změnil úplně hrozně. Nevydržela bych ani celý ten pracovní proces. Já bych nemohla. Takhle, já nevím, jak to teda teď je, jestli je už lepší způsob léčby. Nevím, určitě je šetrnější třeba, ale já po té drastické chemoterapii bych určitě nemohla do pracovního procesu. Cítila jsem se opravdu hrozně. A teprve když mi sebrali celý invalidní důchod, tak jsem začínala na ten částečný úvazek nebo částečně vlastně pomáhat i těm lidem. Ale pokud vám nějaký sociální pracovník nebo pracovník nějakého ministerstva řekne, že lidi po léčbě rakoviny, kteří měli chemoterapii, se můžou zapojit do pracovního procesu, tak podle mě nemůžou. Záleží na tom, jak se kdo cítí, ale myslím si, že nemůžou. Že ti lidi určitě potřebují aspoň minimálně ten rok, aby v tom důchodu byli.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/09_01_06mariebnevydrzela.mp4

Pokračovat ve čtení

Evík potřebovala práci na zkrácený úvazek, kterou jí zaměstnavatel neumožnil.
Pracovní život se změnil, protože jsem nemohla být v plném nasazení, aspoň ne v nějakém tom prvním období, potřebovala jsem práci na kratší úvazek. V průběhu onemocnění jsem nepracovala, ale když mně skončila, dá se říct, ta doba té nemoci, tak jsem se nemohla vrátit zpátky do zaměstnání, protože mě zaměstnavatel nechtěl přijmout na půl úvazku. A na plný úvazek jsem se necítila. Asi tam byla nějaká ta únava, člověk vždycky se dokáže jakoby zhodnotit. Ještě tam nějaké období prostě potřebovalo být, že se člověk musel trochu šetřit. Takže určitě to ještě nějaký čas chtělo, i když ta operace nebyla náročná a léčba byla v pohodě. Ale zřejmě ten organismus se s tím vším musí nějak i sžít, i když jsem neprošla chemoterapií, jenom tou radioterapií. Ale jednak ta operace je zásah do organismu, ta léčba, i ta radiologická, je náročná pro organismus. Zřejmě ten organismus, než se trošku zregeneruje, tak potřebuje víc jak třeba 1 rok. Ale je to zase individuální. Každý jsme originál a každý to potřebuje nějak jinak. Takže jste byla na nemocenské? Celou dobu? Ano. Invalidní důchod? Ne. Ne. A jak to pak bylo teda s prací? Já jsem pak nastoupila asi na 2 měsíce do práce, a v té době už mi vzniknul nárok na starobní důchod.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/09_01_05evikpotrebovalpraci.mp4

Pokračovat ve čtení

Eva začala v průběhu léčby chodit do práce.
Po čtvrté chemoterapii jsem nastoupila na ozařování. Prodělala jsem šestitýdenní ozařování, v průběhu ozařování byla pátá chemoterapie a šestou chemoterapii už jsem vlastně prodělávala a chodila jsem při tom do zaměstnání. To mě uklidňovalo. Takže jsem chodila do práce, po roce jsem nastoupila do našeho spolku, onkologického, a jsem tam vlastně dodnes, což je 15 let. A to mě přimělo k tomu – a potom následně práce, protože já jsem nemohla být doma –, že jsem prostě potřebovala jít mezi lidi, do práce. Proto jsem třeba tu poslední chemoterapii prodělávala už při zaměstnání, protože mě to vlastně uzdravovalo. A věděli to v práci? Věděli. Že jste nemocná. Kde jste to říkala v práci? V práci to vědět museli, i když jsem řekla vedoucímu, že bych nerada, aby se to zatím šířilo, ale stejně, taková věc se prostě rozšíří. Jemu jsem to říct musela, protože jsem byla na marodním, takže jsem musela, tam si někteří přečtou třeba tu diagnózu, tak ví. Takže za chvíli to stejně věděli všichni, ale mně spíš šlo o to, aby se mě nikdo neptal, aby mě nechali všichni v klidu.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/09_01_04evazacalabehem.mp4

Pokračovat ve čtení

Marii A. vznikl nárok na starobní důchod, do kterého přešla z invalidního důchodu.
Šla jsem na nemocenskou, ale 13. srpna jsem dostala invalidní důchod. A 22. září už jsem měla jít do starobního. Takže já jsem si to skoro všecko odpracovala. Ale dostala jsem invalidní. A důchod v 60, měl jsem ho teda mít až v 65. Automaticky přešel na starobní. Takže teď už mám napsaný starobní důchod, ne invalidní.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/09_01_03mariiavzniklnarok.mp4

Pokračovat ve čtení

Íja nastoupila do pracovní neschopnosti po ukončení mateřské, kvůli dalším zdravotním potížím se do práce už nevrátila a je v invalidním důchodu.
Byla jsem doma a starala se o kluka. Čerstvě jsem ukončila mateřskou. A víceméně i kvůli tomu, že jsem byla tolik nemocná, tak už mě zpátky do práce ani nechtěli, takže jsem byla na nemocenské. Rok na nemocenské a potom mi dali invalidní důchod. Člověk se z té nemoci nejdřív snažil dostat, jenomže ony se v podstatě na to nabalovaly další a další zdravotní problémy. Takže jsem si víceméně uvědomila, že fyzicky nějakou práci nedám. A že můžu být ráda za to, že jsem se mohla věnovat synovi, snažit se mu dát to, co šlo.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/09_01_02ijanastoupiladoprac.mp4

Pokračovat ve čtení

Julie D. svou práci milovala a bylo pro ni těžké odejít..
Pracovala jste v té době? Pracovala jsem, ano. A ze začátku jsem si říkala: „Tak když mně vezmou prso, o to to bude všechno jednodušší.“ A říkala jsem si: „Tak to bych mohla už na Vánoce být zpátky v práci.“ To nevyšlo. Ale teď jsem úplně ztratila niť. Bavili jsme se o práci, můžete mi říci, jakou práci jste dělala? V obchodě, byla jsem vedoucí. Ale u mě vedoucí neznamená, že jenom velím, tu práci jsem velice milovala, takže udělám všechno proto, aby ten obchod byl krásný, aby působil plně. A krásně a čistě. Prostě jsem to milovala a dělala jsem pro to všechno možné. A potom, jak to chemo probíhalo, to všechno, a ta léčba byla na rok – s chemem na rok a půl –, tak už jsem viděla, že to nebude asi na práci, navíc už jsem měla i tak blízko do důchodu. Práce mně ze začátku chyběla moc, ale tak nějak jsem si to nahradila koníčky, aby mě to tak nebolelo. Život se vám změní, úplně hrozně.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/09_01_01juliedsvoupraci.mp4

Pokračovat ve čtení

08_05_11najedneexpedicibyl

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/08_05_11najedneexpedicibyl.mp4

Pokračovat ve čtení

Jana H. v okolí organizaci nenašla, ale zapojila se do skupiny na sociální síti.
Přímo tady v okolí, kde bych se třeba osobně mohla angažovat, nic není, což mě celkem překvapilo. Je to tady přitom celkem centrum, onkologie je tady na vysoké úrovni, ale žádná pomocná skupina tu není. Nebo o ní nevím, nikdo mi nenabídl, abych se zapojila. Mně pomáhají ty sociální sítě. Jmenuje se to Malá nebo velká, hlavně ať jsou zdravá – jsou tam informace jakoby ze života. Tím, že to všichni prožili a pracují s tím.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/08_05_10janahvokoli.mp4

Pokračovat ve čtení

Lenka A. nebyla připravená na tak radikální změnu vzhledu.
První řeknu asi tu povrchní část. Protože vzhled. Každé ženě není jedno, jak vypadá. Tak samozřejmě, vypadají vlasy, vypadají řasy, vypadá i obočí, na to jsem třeba nebyla připravená. Jsem si říkala: „Vypadají vlasy, to je v pohodě.“ Nějak jsem to neřešila v té době, pro mě bylo primární vyřešit léčbu toho onemocnění, nastudovat si všechny informace a nějak se v tom prostředí začít pohybovat. Takže vlasy, to jsem si říkala, že to patří k tomu. Ale ty řasy a obočí… Když jsem potom stála před zrcadlem, když už jsem je neměla, nepoznávala jsem se. Změní to úplně obličej, vůbec celé to onemocnění vás změní, protože berete kortikoidy, takže já jsem měla takový oteklý obličej. A pak samozřejmě ta operace prsu. Přišla jsem o prso, ale čekala jsem, že budu mít horší emoční projevy potom. Nebo že budu na to víc citlivější. Ale není to tak. Zase si myslím, že hodně k tomu dopomohl manžel, když řekl, že to pro něho není důležitá věc – nějaká prsa. Že už jsem odkojila, že už vlastně ty prsa nepotřebuju. Samozřejmě, vadí mně ta nesouměrnost, vadí mi podívat se na sebe do zrcadla. Ale nepřipadám si nějak zohyzděná, nebo prostě to beru tak, jak to je, že to má nějaký důvod. Někdo si nechá tetování přes celé tělo, má to pro něho důvod. Tak já prostě jsem jiná a přispěla jsem ke svému zdraví, takže tak to beru.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/08_05_09lenkyasedotkla.mp4

Pokračovat ve čtení

Maria jezdí na různé akce, kde učí ženy samovyšetření.
Hodně žen se bojí sáhnout na svoje tělo. Něco o tom už vím, když teď jezdíme dělat přednášky a besedy, třeba na Den zdraví, když nás tam pozvou jako organizaci. A některé ženy se, bych až řekla, skoro štítí na ten prs sáhnout. Říkám jim: „Prohmátněte si to, abyste věděly, kde ten nádorek je.“ Ony se některé bojí na sebe sáhnout. A bože ještě aby zjišťovaly, že jim něco je. Některé se nedovedou smířit s tím, že by mohly být nemocné.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/08_05_08mariajezdiucit.mp4

Pokračovat ve čtení

Edita začala s ostatními pacientkami běhat.
Začala jsem běhat, s Belliskami v jednom programu, který se jmenuje Zpátky do kondice, máme tam trenéra. Teď jsme běžely night run a bylo to super. V sobotu to bylo, můj první závod, skončila jsem sedmá z ani nevím kolika lidí. Mám fakt radost. Takže to je asi tak nějak stručně ten můj rok.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/08_05_06editazacalasostat.mp4

Pokračovat ve čtení

Zlatuše se účastní přednášek, kde přednáší lékaři. Oceňuje možnost se jich dotazovat.
Víte, jak to chodí. Každá přednáška obsahuje tak z půlky něco, co už třeba znáte, ale vždycky se dozvím i něco nového, co můžu použít. A spíš upřednostňuju tuhle cestu, protože tam s vámi mluví člověk napřímo, většinou jsou to lékaři, a já si hrozně na tom cením, že se můžu zeptat přímo takto u zdroje.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/08_05_07zlatusevyužívámo.mp4

Pokračovat ve čtení

Evík vidí možnost ostatním ženám ukázat, že i po onkologické nemoci jde žít plnohodnotný život.
Řekla bych, že je to docela podpora i psychická, to je to, co dělá dneska ten náš spolek. Musíte tam toho člověka odhadnut, co potřebuje, jak se asi momentálně cítí, a podle toho ho nasměrovat k pomoci. Ale vždycky jde hlavně o tu psychickou pomoc. Aby ten člověk se s tím dokázal srovnat a vyrovnat. Zvednout mu nějak sebevědomí a ukázat mu, co v té spolkové činnosti jde dokázat, že onkologický pacient opravdu žije plnohodnotným životem. A že je to vlastně i život krásný, bez nějakých dalších překážek.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/08_05_05evikvidimoznost.mp4

Pokračovat ve čtení

Vendy pomáhá vzájemné sdílení a zkušenosti ostatních pacientek. .
Bylo to určitě hodně přínosné v tom, že se tam skutečně dá otevřeně mluvit o všech takovýchto věcech, kterými jsme si musely projít. A že tam vidím, že ta léčba funguje. Že nějaká budoucnost je. Že si to takto člověk může ověřit. Že je skutečně spousta žen, které jsou po léčbě v pohodě. A celé to sdílení vůbec. Když člověk něco řeší s lékařem, tak ten na to nemá moc času. Ale tady se můžu zeptat konkrétních lidí, který si tím prošli: jak to na ně působilo, jak to zvládali. A stejně to dělám i teď já, protože mně to hodně pomohlo. Takže holky s novou diagnostikou, které potkám, tak je hned tam přivedu, přesně z tohohle důvodu. Protože ta zkušenost je skutečně nesdělitelná, nepřenosná. Jinému člověku to nic nedá, a naopak těm, kteří onemocní a jsou ve stejném šoku, jako jsem byla já, tak jim to hrozně pomůže. Mně to pomohlo.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/08_05_04vendypomahasdileni.mp4

Pokračovat ve čtení

Pro Ingrid je důležité setkání s ostatním členkami.
Hrozně důležité je to setkávání žen, které si povykládají, co která dělá, jak dělá a co se ji podařilo. Najednou vidíte, že ty ženy jsou aktivní, že dělají to, co je baví, musí dělat to, co je baví, a pak člověk může v tom být taky aktivní, ono ho to nějak nezatěžuje. Prostě ona ví, že si musí třeba odpoledne jít lehnout, ale i tak dělá to, co ji baví, je to úžasné, dokonce některé i podnikají, některé dělají pro ty ženy různé přednášky, zjišťují, co je kde nového.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/08_05_03ingriddelasetka.mp4

Pokračovat ve čtení