Syn Martiny C. si v nemocnici našel kamarádku.
Operace proběhla úspěšně, hojilo se to pěkně a syn to zvládal docela dobře. Ve stejný den jako on byla implantována i jedna holčička. S tou se syn docela rychle skamarádil, takže potom spolu na oddělení ORL dost lumpačili a dováděli. Dost dobře nešly korigovat, a tak sestřičky občas hartusily, ať jsou děti potichu, že jsou na oddělení další operanti. Myslím, že to obě děti úplně krásně zvládly. Spíš já jsem se už těšila domů, protože mi pobyt v nemocnici připadal dlouhý.
T: A měl syn nějaké bolesti?
P: Myslím, že první 2 dny dostával automaticky léky na bolest. Po anestezii se jednou pozvracel, ale na bolesti si nestěžoval. Po půl roce znakování už jsme se byli schopní dorozumět. Spíš jsme měli problém, když syn přestal dostávat antibiotika nitrožilně, aby je dokázal polknout jako sirup. S tím jsme trochu bojovali. Ale jinak syn běhal po oddělení se svou novou kamarádkou a nebylo na něm vidět, že by ho trápila bolest. Zvládal to skvěle.