Katka sdílela zkušenost, že by rodičům měli lékaři více naslouchat.
T: Co byste vzkázala lékařům, sestrám a dalším odborníkům, kteří se věnují péči o děti s vadou sluchu?
P: Aby možná víc dali na rodiče, protože rodič, když přijde na pohotovost nebo k lékaři, vidí své dítě mnohonásobně větší časové období než lékař a ví, jak jeho dítě reaguje, když mu nic není, anebo když je nějaká změna. Myslím, že poslední dobou mladší lékaři už s rodiči víc komunikují, že na rodiče dají, vyslechnou je i jejich obavy, i když je to určitě těžké, protože dnes internet skýtá dobré i špatné rady a někteří rodiče, věřím tomu, že můžou být přecitlivělí a můžou mít utkvělou představu, že znají správnou diagnózu. Na druhou stranu si myslím, že když jsem já měla tenkrát obavu z meningitidy a bohužel jsem měla pravdu, že kdyby mě lékaři lépe poslouchali a nemysleli si „to je zase nějaká mamina, která si něco přečetla na internetu”, že možná synovo postižení nebylo tak těžké a první pomoc by přišla rychleji, jelikož my jsme na všechna vyšetření čekali strašně dlouho.
Lída hovořila o tom, že by některé věci potřebovala ještě více dovysvětlit, aby je dokázala lépe vstřebat.
Šárka vzkazovala lékařům, aby každého brali jako svého prvního pacienta a v případě potřeby ho poslali k jinému odborníkovi.
Podle Ondřeje by se lékaři měli orientovat i v oblasti pedagogiky a techniky, aby byli schopni pojmout a vysvětlit celou problematiku sluchové vady.
Jindřišce chyběly informace, na jaká vyšetření ještě zajít, aby se dozvěděla o sluchové vadě svého dítěte více informací.