Katka sdílela zkušenost, že by rodičům měli lékaři více naslouchat.
Katka
- Věk v době rozhovoru: 45 let (Katka), 14 let (syn)
- Věk dítěte v době diagnostikování: ve 20 měsících
- Sluchová ztráta dítěte: úplná
- Kompenzační pomůcka: kochleární implantát
Textová verze
T: Co byste vzkázala lékařům, sestrám a dalším odborníkům, kteří se věnují péči o děti s vadou sluchu?
P: Aby možná víc dali na rodiče, protože rodič, když přijde na pohotovost nebo k lékaři, vidí své dítě mnohonásobně větší časové období než lékař a ví, jak jeho dítě reaguje, když mu nic není, anebo když je nějaká změna. Myslím, že poslední dobou mladší lékaři už s rodiči víc komunikují, že na rodiče dají, vyslechnou je i jejich obavy, i když je to určitě těžké, protože dnes internet skýtá dobré i špatné rady a někteří rodiče, věřím tomu, že můžou být přecitlivělí a můžou mít utkvělou představu, že znají správnou diagnózu. Na druhou stranu si myslím, že když jsem já měla tenkrát obavu z meningitidy a bohužel jsem měla pravdu, že kdyby mě lékaři lépe poslouchali a nemysleli si „to je zase nějaká mamina, která si něco přečetla na internetu”, že možná synovo postižení nebylo tak těžké a první pomoc by přišla rychleji, jelikož my jsme na všechna vyšetření čekali strašně dlouho.
Další zkušenosti:
Aleš ocenil práci profesionálů a doporučil spolupráci, respekt a empatii.
Ondřej vzkazoval odborníkům, aby navzájem spolupracovali a využívali mezi sebou zpětné vazby.
Katka sdílela zkušenost, že by rodičům měli lékaři více naslouchat.
Lída hovořila o tom, že by některé věci potřebovala ještě více dovysvětlit, aby je dokázala lépe vstřebat.
Šárka vzkazovala lékařům, aby každého brali jako svého prvního pacienta a v případě potřeby ho poslali k jinému odborníkovi.
Lenka by byla ráda, kdyby se zdravotníci snažili ke každému pacientovi přistupovat jedinečně.
Podle Ondřeje by se lékaři měli orientovat i v oblasti pedagogiky a techniky, aby byli schopni pojmout a vysvětlit celou problematiku sluchové vady.
Martina C. doporučovala lékařům, aby diagnózu sdělovali klidně a empaticky.
Michaela varovala před planým ujišťováním.
Jindřišce chyběly informace, na jaká vyšetření ještě zajít, aby se dozvěděla o sluchové vadě svého dítěte více informací.
Jan by byl rád, kdyby nemusel v čekárnách s malým dítětem čekat na kontrolu tak dlouhou dobu.
Gábina vzkazovala pedagogům, že některé věci se musí dětem se sluchovou vadou říkat vícekrát a jiným způsobem.
Bára pedagogům doporučovala navázat spolupráci s rodinou dítěte se sluchovou vadou a ujasnit si kompetence obou stran.
