Michaela varovala před planým ujišťováním.
P: Já bych řekla, že mi hodně vadilo plané ujišťování. Měli jsme asi vážně smůlu, že jsme ten jeden příklad z tisíce, kdy nevycházející emise skončí opravdu až tou hluchotou. Ale já bych ocenila víc upřímnost, myslím si, že je lepší říct „nevím“. Nikomu bych to nevyčítala, neočekávám, že doktor je Bůh, který ví všechno hned. Raději by měl říct „nevím, potřebuji další vyšetření“, říct „nevím“ a nestrašit rodiče „víte, to může být tohle, tohle, tohle“, ale říct: „víte, paní, toto vyšetření nám nevyšlo, uvidíme, co zjistíme příště“, ale současně ani neříkat „to bude dobré, to nic není“, neujišťovat naplano, ale říct „nevím a potřebuji další vyšetření“.
Lída hovořila o tom, že by některé věci potřebovala ještě více dovysvětlit, aby je dokázala lépe vstřebat.
Šárka vzkazovala lékařům, aby každého brali jako svého prvního pacienta a v případě potřeby ho poslali k jinému odborníkovi.
Podle Ondřeje by se lékaři měli orientovat i v oblasti pedagogiky a techniky, aby byli schopni pojmout a vysvětlit celou problematiku sluchové vady.
Jindřišce chyběly informace, na jaká vyšetření ještě zajít, aby se dozvěděla o sluchové vadě svého dítěte více informací.