Zobrazit menu tématu

Smrt a umírání

Ve stáří je důležitým tématem smrt a konečnost života. O těchto tématech jsme s účastníky naší studie hovořili. Postoje ke smrti a umírání se mezi jednotlivými lidmi lišily, stejně tak jako názor na to, co se stane, až člověk zemře.

Vzhledem k tomu, že se participanti setkávali se smrtí velmi často ve svém okolí (viz Ztráta blízkého) a často měli různá onemocnění, většina z nich také přemýšlela o vlastní konečnosti. Smrt často brali jako součást života. Postoj ke smrti se během života měnil, mnoho seniorů říkalo, že se smrti nebojí. Několikrát zaznělo „Až to přijde, tak to přijde.“.

Pan Arnošt mluví o tom, jak se jeho postoj ke smrti během života změnil, nyní ji vnímá jako přirozenou věc.

Myslíte na smrt? Na konec života. Přemýšlíte o tom?

Já, mě překvapuje jedna věc, a to zase považuju asi za tu přírodu, že člověk, setkal jsem se ní teď bezprostředně při tom umírání té matky, já jsem opravdu byl do toho posledního momentu, jo. Celý ten velice tvrdý konec, a takže ten si člověk jaksi by nepřál, ale zajímavé, že vlastní pocit z toho, že to někdy skončí, vůbec, ta příroda to nějak vytváří, že to, co jsem kdysi považoval u děcka za hrůzu, když tady v té vedlejší místnosti mně zemřel táta na tuberu v třiatřiceti letech, a to šel jsem ze školy akorát, a akorát mu podvazovali bradu, aby tohle a to byl konec táty. O rok před tím ve vedlejší místnosti zemřela sestřička, tak já jsem měl hrůzu z toho, spát tady v té místnosti léta letoucí. Už jsem měl hodně a furt jsem měl pocit tady, že bych neměl jaksi ani tam být, jo. A to se rozplynulo, to je dneska úplně mimo, jo. A tenkrát to byly opravdu velice a myslím si, že opravdu čím člověk je starší, tak tím ta příroda ho vede k tomu, že to je přirozená věc.

Profil:

• Jméno: Pan Arnošt
• Věk v době natáčení: 81 let
Zobrazit celý profil

Někdo přirovnával strach ze smrti ke strachu z neznámého. Většina lidí již přemýšlela o tom, jak by rádi zemřeli. Nebylo překvapivé, že chtěli zemřít přirozenou smrtí ve spánku a bez předchozích bolestí. Věděli ale také, že to není vždycky možné. Participanti tak vyjadřovali spíše obavy z umírání, než ze smrti samotné.

Paní Květoslava se bojí smrti jako něčeho neznámého, více se obává bolestivého umírání.

Povězte mi, jaký máte postoj k tomu, co nás všechny jednou stejně nevyhnutelně čeká, ke smrti, k tomu, že život má svůj konec?

Takhle, bojim se jí jako každej neznámýho, až budu umírat podruhý, potřetí, tak už budu vědět do čeho jdu a už se nebudu bát třeba. Dobře tak trošku vážněji, takhle, ani  to ne jako o strach, jako o přání umřít bez bolesti a pokud možno rychle, abych se netrápila někde při vědomí strachem a bolestma, protože ty znám. Bolesti mě doprovázej celej život, jo, ale zatím nejsou tak k nevydržení, abych si řekla: „No tak teď už by to bylo vysvobození.“, zatím ne. A už párkrát jsem sklouzla hrobníkovy z lopaty, už v dětství raným i pozdějš, já se prostě o ten život rvu a každej další den je báječnej, i když vopruz. To je myslim dáno lidskýmu pokolení, že i když se cítí úplně nejlíp, že na něco musí frfňat, jo.

Profil:

• Jméno: Paní Květoslava
• Věk v době natáčení: 75 let
Zobrazit celý profil

Pan Miloš by rád zemřel ve spánku a bez bolestí, ale jako gerontolog ví, že to tak nemusí být.

Většina starejch lidí, jak sem zjistil, si přeje konec svýho života, aby to bylo ve spánku, doma, mezi svými, aby to nebolelo, čili taková eutanázie. A vim, že tuto šťastnou smrt očekává jenom tak sotva jeden z deseti, takže většina lidí umírá pomalu a s bolestma a neradostně. Takže, i když bych rád umřel ve spánku jako ty starý lidi, tak vim, že to nemusí být pravda. 

Profil:

• Jméno: Pan Miloš
• Věk v době natáčení: 90 let
Zobrazit celý profil

Někteří lidé dávali svou smrt do souvislosti se smrtí svých blízkých. Např. paní Jiřina by chtěla zemřít spíš jako její matka – rychle, a netrpět jako její otec. Osobní zkušenosti s umíráním druhých tak měly vliv na vlastní obavy participantů. Někteří lidé již na svůj odchod čekali, život byl pro ně již velmi náročný vzhledem ke zdravotním problémům a celkové životní situaci.

Panu Jánovi se hlavou honí často různé myšlenky, někdy ho napadne, že by raději už neexistoval.

A ještě, jak jste říkal o těch myšlenkách, že Vám jedou v hlavě, tak kvůli nim nemůžete spát? Nebo?

Nemožu spát, protože ty myšlenky jsou strašně takový, který, přemýšlím a víte, co přemýšlím? Aj kolikrát přemýšlím, kdybych já měl peníze, jo, kdybych vyhrál, tak to rozdám chudákom, ať se mají dobře chudáci jednou v životě na světě, aj se. Protože ty na tom světě lidi jenom mají chudáci utrpení, po popelnicách chodijou, já jsem osobně viděl, tož já nemám rád takový věci, který chodijou po popelnicách, mají děcka ještě, to ne. Opravdu bych jim pomohol a ještě bych jim poděkoval, že vzali peníze, jenomže nemám co dát, to je to, nemám nic a přemýšlím všelijaký věci, který. Já nevim, odkud to přichází to přemýšlení mý, víte, takový, že bych se sebral a šel bych pryč, opravdu, že bych tu neexistoval, protože mi je líto tých lidí a tak dál, nemožu. No, ale co mám dělat, když ještě Pán Bůh mě nechce, no a tak co mám dělat, no, tady ještě budu chvílu a možná, že v dalším životě bude lepší, co říkáte. (Smích)

Profil:

• Jméno: Pan Ján
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Některým lidem bylo diagnostikováno závažné onemocnění, jako je rakovina. Smrt nebo příprava na ni pro ně byly aktuálními tématy. Blízkost smrti byla motivací pro zařizování potřebných dokumentů a ukončování záležitostí.

Pan Michal byl již smrti blízko, i když si ji nechtěl připustit, myslí, že by ho nepřekvapila.

Mám to otázku, zda jste přemýšlel někdy o smrti?

Ne, ne. A měl jsem ji na krajíčku tu smrt a nepřemýšlel jsem. Nechtěl jsem si to připustit. Doufal jsem furt, že se vrátím, že to překonám a já jsem to překonal. Ale o smrti jsem nepřemejšlel, to si nedovede žádnej člověk představit, o smrti. Jak to přijde tak to přijde. Jak ten člověk s tím bojuje a dokáže s tím bojovat, to je právě to dobře, ale potom už nastane zkrátka konec, dokaď člověk má tu energii, tak s ňou bojuje a já jsem bojoval taky a dokázal jsem to a dokazuju to každej den a su rád, že su tady, že jsem to dokázal.

Jo a máte nějaké obavy, co se týká smrti?

Obavy nemám. Obavy nemám, protože mám, já už su na to jako skoro připravenej, já mám všecko vyřízený, všecky doklady, dokumenty, všecko mám připravený a mě to ani, já myslím, že mě ta smrt, kdyby na mě ťukala, že mě nezaskočí. Su na to připravenej, protože v dnešní době a v dnešní, a v takový situaci jak jsem, jo, ta nemoc a to – s tím se člověk na to musí připravit. Ta může přijít za rok, za čtyři, za pět nebo aji zítra, že jo. Nebo ještě dneska, jak odejdete, ale zatím si to nějak nepřipouštím, zatím ne, zatím se snažím žít naplno a porvat se s tím a to doporučuju všem.

Profil:

• Jméno: Pan Michal
• Věk v době natáčení: 62 let
Zobrazit celý profil

Někteří participanti chtěli zemřít doma, v okruhu svých blízkých. Nicméně se objevily také zmínky o smrti v nemocnici. Někteří lidé nechtěli svým špatným stavem zatěžovat příbuzné a také nechtěli, aby je našli doma mrtvé.

Pan Vranov nechce, aby byl před smrtí přítěží blízkým, sám má zkušenost, jak může být péče o druhého náročná.

Co vám dělá největší obavu, povězte. Největší.

Umírání. Abych umíral tak, aby z toho moje okolí nemělo nějaký výrazný problémy, i když vám řeknu, teď trošku odbočím. Moje maminka, jo, umřela v požehnaným věku asi osmdesát osm, osmdesát devět let. Třináct let žila u nás, když jsme měli ty tři děti, jo, umřela, je to já nevím asi deset patnáct roků, nevím přesně, to není důležitý. Strašně smutnej život, ale to není důležitý, ale podívejte se, inkontinentní, imobilní totálně, těžká stařecká demence, tys ji neznala viď, jo a tak jsme se o ni starali. A zpětně, to víte, že to přinášelo určitý problémy, ale zpětně, když to vyhodnotím, tak si uvědomuju, jak ta máma sloužila našim dětem a nám samotným, ale přesto přese všechno bych si takovou smrt nepřál nebo takový, takovou zátěž. Čili tím chci říci, i když to je tak, já bych si to sice přál, ale člověk to musí být pokorný, protože si uvědomuje, že tam prostě, jak se říká, nic se neděje bez významu. Že i to může přinýst určitou, jo.

Profil:

• Jméno: Pan Vranov
• Věk v době natáčení: 73 let
Zobrazit celý profil

Máte obavy, které by se týkaly třeba smrti nebo toho konce života?

Já ze smrti? Víte, co sem řekl, když, že nechcu umřít doma, že chcu umřít v nemocnici. Doma ne, aby se na mě dívaly děcka, ale nechcu se taky trápit, ne, protože sem nikemu nic neudělal, nikdy v životě sem neublížil nikemu, dobří kamarády sem měl, a kolikrát mi padají slzy aji, když si o tym přemýšlím. Věříte temu, že nechám děcka a syna a všecko a tak pudu, no, přemýšlím o tym tak často, nic mi jinýho nezbývá. Tak přemýšlím, že možná i ve dalším životě bude lepší nebo možná, říkají, že je tam život další, ale pochybuju, to nebude pravda.

Profil:

• Jméno: Pan Ján
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Aby své blízké nezatěžovali, přemýšleli někteří lidé o nákupu rakve nebo si spoří na pohřeb. Pan Josef chce, aby po něm něco zbylo pro jeho rodinu, opravuje tedy domek, ve kterém dříve žil, aby posloužil další generaci.

A přemýšlíte někdy o smrti teda? 

O smrti? Jo, přemýšlím, kolikrát přemýšlím, že kdybych měl peníze, tak si koupím hrobku dopředu, a děcka nadávají, že ještě je čas. Já jsem řikal, že na tym světě nic není už, to je všecko, akorát bohatý vládnou a chudáci mají utrpení, není spravedlivost na tym světě, není. To jenom mají ty, ty maj moc, kerý maj peníze, víte? A jinak nevidím, aby tady normální chudák člověk, aby měl nějak radost z tehoto života, není. 

Profil:

• Jméno: Pan Ján
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Někteří lidé o smrti neradi mluvili, nechtěli na ni myslet nebo si ji připouštět. Mluvili o tom, že mají rádi život a chtěli by tu ještě nějakou dobu zůstat – třeba proto, že ještě chtěli vidět vyrůstat svoje vnoučata, zajímalo je, koho si vezmou a jak budou v životě úspěšní.

Přemýšlel jste někdy o konci života? O smrti?

Ano, napadá mě to a nechci na to myslet.

Máte nějaké představy?

Já mám rád hrozně život, všední den, dobře, no prostě sednu na terasu, postříhám si trávník, dáme si kávičku, svítí slunko, jo, vychutnávám si život, já mám život rád, hrozně rád, proto se mi těžko takže nevěřím tomu, když se říká nebo: „Já se smrti nebojim.“, já tomu nevěřim. Nikdo nechce odcházet a  zvlášť když žil jako ne těžce, no, nebudu si stěžovat, těžce.

Profil:

• Jméno: Pan Zdeněk
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Pan Karel o smrti někdy přemýšlí, ale necítí se být na ni připravený, mrzelo by ho, kdyby už nevěděl, co je s jeho rodinou.

Už jsme hovořili o té smrti, tak, kdy byste chtěl zemřít a tak. Přemýšlíte někdy o ní?

No rozmýšlím, rozmýšlím. Tak se to honí v tý hlavě, to nevím proč, ale napadá vás to, že už vám bude 70, už to není, už tady někdy to přijde. Celá řada těch spolužáků, třeba když se scházíme. Scházíme se z gymnázia tak tam už z těch, nás tam bylo skoro 40, tak už tam je 12, kteří tady mezi náma nejsou, no tak musí to někdy přijít, ale, takže rozmýšlím, přemýšlím o tom.

A co, jaké emoce jsou s tím spojené?

No emoce, nevím, no. Jak to bude, no. Jestli člověk odejde zdravý, nemocný tak nějak, no. Jestli to přijde najednou anebo jestli budete trpět jak někteří. Tak asi v tom smyslu.

A máte nějaké obavy v tomto smysle?

No obavy z tý nemoci nějaký dlouhodobý, to člověk, když jsem to zažil, jak to bylo, tak to není příjemný, že jo. No tak.

A jste na to tak nějak připravený, co se týká rodiny a?

Nejsem, nejsem připravený, že bych najednou měl odejít. A když si člověk představí, že nebudete vědět, co ty vaše vnoučata, co ty děti. No.

Profil:

• Jméno: Pan Karel
• Věk v době natáčení: 67 let
Zobrazit celý profil

S některými lidmi jsme se také bavili o tom, co si myslí, že se stane po smrti. Zazněly názory, že se lidé po smrti setkají se svými blízkými v nebi. Někteří lidé byli spíše empiricky zaměření a na život po smrti nevěřili. Jiní tápali v názoru na to, existuje Bůh nebo nebe. Pan Ján myslí, že je to tak 50 na 50. Někteří lidé věřili, že energie nebo duše se nerozplyne, ale v nějaké formě bude existovat i po jejich smrti dál. Víra v posmrtný život lidem pomáhala snižovat obavy ze smrti.

Pan Miloš se během života umírání a smrtí věnoval i odborně, nevěří, že po smrti něco bude a zajímá se o ni spíš z biologického hlediska.

Měl sem na starosti 60 až 70 geriatrickejch pacientů, přijímal jsem ročně až 300 starejch lidí, z toho třetina umírala, takže jsem byl spíš konsternován asistováním při úmrtí a smrti, takže se jsem s tím vyrovnával tím, že jsem začal študovat teorii smrti a umírání, z hlediska osobního, sociálního i medicínskýho. Teďko čím se blíž blížim smrti, tak ta thanatologie už je v pozadí a zajímá mě spíš biologie. Je to ten fenomén podle Freuda negligace, vytěsňování a (jako) správnej starej člověk  vim, že umřu, ale nechci si to připustit a smrtelnost si spíš vytěsňuji, ale vim, že přijde. A beru to.

Přemýšlíte o tom?

Ale beru to, jako že to je normální součást života. Stáří i smrt.

A jaký máte představy, jako jestli, jestli bude třeba něco po smrti, nebo?

Ne. V tomhletom jsem biologicky zaměřenej a vim, že to možný není, páč kdyby bylo všechno po smrti někde existovalo, tak by byl vesmír zaplněnej lidskými dušemi, anebo nějakými jimými formami a to je biologicky nepřesvědčivý a nemožný.

Profil:

• Jméno: Pan Miloš
• Věk v době natáčení: 90 let
Zobrazit celý profil

Pan Ladislav A. věří v posmrtný život, jako věřící nemá ze smrti takový strach.

No, tak prostě já jsem věřící, jsem Římskokatolík a jako věřící věřím v posmrtnej život, že jo, když se to tak vezme, to je jasný. A věřim, že jako ta duše, to odejde do toho očistce, že jo, no. A že čeká potom ve skutečnosti, až tam budeme všichni, jo. Takhle. Nevěřim teda v převtělování, to je zcela jasný, v tomhle tom smyslu, to jako nevěřim. Ale modlim se, že jo, když se to tak vezme. Takže vzkříšení mrtvých, že jo, v tomhle tom, to  znamená, že jako jednou by, až pomine třeba svět, tak že by měl bejt svět těch – ten nebeskej svět, asi takhle. Myslim si, že to náboženství,  určitě, i když nějakou tu chybu mělo, tak že přece jenom ta víra toho člověka povzbuzuje k životu ještě. No, anebo na druhej straně taky nemá strach z toho, ze smrti, tak. Taky je to určitý to, protože běžnej člověk asi, já nevim, má třeba strach ze smrti, ale ten věřící by nemusel mít strach.

Profil:

• Jméno: Pan Ladislav A.
• Věk v době natáčení: 70 let
Zobrazit celý profil



Copyright © Hovory o zdraví 2014 - 2019, všechna práva vyhrazena.     |       Webdesign studiolkm.cz