Zobrazit menu tématu

Partnerské vztahy a sexualita

Nebylo překvapením, že většina našich participantů uváděla své partnery mezi nejdůležitější osoby ve svém životě. Zhruba polovina z nich žila v dlouhotrvajícím manželském svazku. Vstup do manželství nebo volbu partnera uváděli naši participanti mezi nejpodstatnější události, které se v jejich životě odehrály. Lidé nám vyprávěli o tom, zda jsou v manželství spokojení a jakými změnami jejich vztah za dlouhá léta prošel. Dalším tématem byly změny v oblasti sexuality, případně navazování nových partnerských vztahů.

Někteří lidé měli na partnera nebo partnerku více času, než když chodili do práce, a mohli se tak společně více sžít. Pro paní Marii C. bylo důležitější trávit se svým manželem čas také proto, že jejich děti již měly vlastní rodiny, a tak se s nimi nemohli tolik stýkat. Paní Alena se svým manželem zatím moc času netrávila, věnovala se komunální politice a byla velmi zaměstnaná. Těšila se, až s ním bude častěji.

Jak prožíváte etapu svého života? Tohoto.

Tuto? Já si myslím, že ani jsem si nemyslela, že to tak celkem v pohodě bude probíhat, protože s taťkem jsme si teďka, bych řekla, tak víc sžili, protože pokud jsme byli mladí, tak jsme na to neměli moc času. Taťka byl pořád kdesi pryč, že. Buďto byl na stavbách anebo potom byl tady vlastně na obci, a to byl vlastně pořád pryč, že. Takže já jsem byla víceméně s děckama a s babičkou a s babičkama. Takže my jsme na sebe neměli moc času. Takže teďka je to v pohodě. A tím, že taťka dělá vlastně tu, chodíme do lesa, že, je nimrod, tak to je úplně v pohodě.

Profil:

• Jméno: Paní Eva
• Věk v době natáčení: 76 let
Zobrazit celý profil

Partneři se společně věnovali různým aktivitám. Společně se snažili nadále stýkat se svými vrstevníky nebo jinými manželskými páry. Často udržovali společné koníčky, věnovali se spolu různým činnostem nebo navštěvovali, případně pořádali kulturní události. Vzájemně se motivovali k pohybu nebo zdravějšímu způsobu života. Pan Zbyněk měl naopak pocit, že se svou partnerkou nenašli mnoho společných témat kromě vlastních malých dětí a péče o ně. Ve vztahu tedy není tolik spokojený. Pan Arnošt měl zase někdy pocit, že mu manželka aktivity příliš plánuje.

Paní Eva a její manžel chodí na společné procházky, když se jednomu nechce, druhý ho přesvědčí.

Co děláte pro svoje zdraví?

Co dělám? No, dělám to, abych doma nehnila, no. Zahrádka to je prostě velkej motor, to mě strašně baví. Chodím do toho cvičení, s taťkem chodíme, že do toho do lesa, protože to je, to se musí hodně jako chodit. To se chodí v létě, zimě, a když se nechce mně, tak se chce mu a tak dycky někdo někoho přemluví, takže se jde. Teďka máme toho psa Aishu, takže taky ji musíme vždycky vyvenčit a teď taťka jak měl ten, loni měl ten infarkt, tak on musí vlastně chodit, takže ani to nedá moc přemlouvání, abysme šli, jo. Takže si myslím, že víc už se toho nedá v těchle letech.

Profil:

• Jméno: Paní Eva
• Věk v době natáčení: 76 let
Zobrazit celý profil

Právě prostřednictvím udržování vlastních aktivit a styku s jiným lidmi je možné dle participantů předcházet ponorkové nemoci. Jde o stav, kdy jsou partneři dlouhou dobu pouze spolu a začnou si lézt na nervy, což jejich vzájemnému vztahu neprospívá.

Paní Milena a její manžel se stýkají s rodinou a věnují se společným aktivitám jako za mlada, předcházejí tím ponorkové nemoci.

No tak s rodinou máme úžasný vztahy, často se stýkáme. Sedmadvacetiletá vnučka každý týden telefonuje: „Jak se máte, babi? Co děláte?“ Navštěvujeme se, takže tohleto je, myslím, to nejdůležitější úplně. No ale potom jsou to přátelé a známí, kteří taky neustrnuli. No, nejhorší je, že si často řekneme: „Musíme si uvědomit, kolik je nám let.“. Protože my máme pořád, my se cítíme na těch dvacet. A pokud nám to myslí a chodí, tak je to úžasný. A podobnými typy jsme obklopeni oba, manžel i já.

Vypadá, že jste jako fakt dobrý tandem s manželom.

Jsme. Spolu čtyřiapadesát let. Tak taky byly kritický období, že jo. Hlavně, když děti dospívají, tak to je nejhorší bych řekla. No ale, abychom se rozvedli, to nás nikdy nenapadlo. To se všechno uhladí, vytříbí. No ale v tom důchodu, to si myslím, že ty aktivity, aby měl každý své, je nesmírně důležité. Protože my jsme nezažili ponorkovou nemoc, ale vím, že to se hodně vyskytuje.

Jo.

U manželů, kteří odejdou do důchodu, a teď najednou nevědí, co mají dělat. Takže tam je to asi špatný. No ale my máme každý svý aktivity. Takže to je fajn.

Profil:

• Jméno: Paní Milena
• Věk v době natáčení: 78 let
Zobrazit celý profil

Pan Radek hovoří o tom, že ponorková nemoc se může objevit i tam, kde byl vztah dříve v pořádku.

Mít prostě jednak to rodinný zázemí určitý a prostě ještě i kolem, protože to samotný nestačí a většinou jako, když potom, 2 lidi si potom už lezou na nervy, i když to bylo předtím takřka ideální, jo? To jako jednoznačný, jako. Být prostě neustále, ponorková nemoc tam v tomhle taky je, no. Takže asi todleto.

Když teď mluvíte o té ponorkové nemoci, tak vztahujete to právě k tomu, jak jste na tom s tou manželkou svojí?

No taky, taky, samozřejmě. Samozřejmě. Ale né jenom to. Jako to sem viděl prostě u zlatejch lidí, jako byli moji babička, děda, no ale to když potom zůstali spolu sami, tak to už, jo? A to ještě bylo i horší v tom, že my prakticky máme svý zájmy a já si mám svůj okruh a manželka má svůj okruh zájmů. Prostě se třeba potkáme ve dveřích, říká: „Mám pozvánku, na nějakou prostě tady premiéru.“, nebo něco prostě, filmu, vona je přes tu kulturu trošku. „Utíkám.“, jako, jo? Ale to ještě moje babička a děda, tak to tam eště nebylo myslitelný, aby šla vona někam sama, večer, jo? To byla daleko větší ponorková nemoc, jo? Tak to bylo něco jinýho, no.

Profil:

• Jméno: Pan Radek
• Věk v době natáčení: 67 let
Zobrazit celý profil

Participanti uváděli, že jsou jim jejich životní partneři oporou a v těžkých chvílích stáli vždy při nich. Někteří lidé sdíleli své starosti pouze s nimi.

Pan Vranov býval vždy spíše uzavřený, svěřuje se pouze svojí ženě.

Víte, já jsem od samýho začátku svýho života nikdy neměl kamarády, což je asi chyba, jo? Já jsem nikdy ani neměl potřebu se svěřovat, takhle probírat jako, já vám řeknu upřímně, mým kamarádem se stala až moje žena, fakt. Kde jsem měl rozkoš z toho sdělovat si myšlenky, přijímat její myšlenky, diskutovat o problému, jo? Já jsem byl spíš, teda, já jsem byl uzavřenej.  já jsem byl, to souviselo i s tím neduhem, o kterým jsem říkal před tím, jo, jo, já jsem byl takovej, no nic no. je to pryč. A víte a jsem tomu velmi rád, mě u toho ještě padla těžká koktavost z dětství, těžká, velmi těžká, jo, v pubertě to byl průser, to bylo příšerný a já dneska si myslím, že to byl velkej boží dar, budete se divit. Zpětně, když se na to dívám, protože já si pamatuji totiž na to, já jsem měl strašný trauma z toho, příšerný, já jsem šel do krámu koupit mlíko, já jsem se nemohl vyjádřit, že chci půl litru mlíka, jo. To bylo hrozný. Na střední škole a tak dále, no nic no, ale jako já si myslím, že mě to ochránilo, ochránilo od velkých jako od velkých lákadel, který prostě bych měl strach, že bych podlehl. Já nevím, jestli mě rozumíte, asi těžko, ale.

Profil:

• Jméno: Pan Vranov
• Věk v době natáčení: 73 let
Zobrazit celý profil

Někteří lidé hovořili o tom, že mají s partnerem velmi blízký vztah a nedokázali si bez sebe představit život. Čtyři participantky mluvily o tom, že by si přály zemřít dříve, než jejich manželé. Paní Marie C. říkala, že by bylo ještě lepší, kdyby mohli zemřít společně, aby nemusel trpět ani jeden z nich.

Paní Marta má strach, jak by to zvládla, kdyby jako první zemřel její manžel, který se o ni stará.

No, já k optimismu nevidím nějakej důvod, aniž bych šílela, protože, co můžu si myslet. Můžu se modlit jedině, aby manžel dlouho vydržel aspoň tak teď zdravej, jak je, aby mně pomoh, protože, kdybych se měla pověsit na krk ještě dceři, tak. Třebaže mi to nabízí, že můžu u ní bydlet, místo bych tam měla. Na todle se těžko vodpovídá. Protože v momentě, kdy neumřu dřív já, tak to bude špatný, to bude špatný. Já si to vůbec neumím představit, že bych tady byla sama. A vono by to ani nešlo. Čím máte větší prostor k bydlení jako my, tím je to horší. Když máte jeden pokojíček, tak je to ji- úplně něco jinýho. Je to váš svět. No. A tady je to moc všechno veliký a než já to vobejdu všechno. Už to na mě není.

Profil:

• Jméno: Paní Marta
• Věk v době natáčení: 80 let
Zobrazit celý profil

Téměř polovina participantů svého manžela či manželku již ztratila (více o ztrátě blízkého najdete zde). Dva participanti byli rozvedení a jedna žena se nikdy nevdala. Někteří z nich mluvili o tom, jak je náročné ve stáří najít nového partnera. Pan Josef má strach hledat si novou partnerku, po smrti jeho ženy zemřela i jeho nová přítelkyně, nechtěl by něco podobného prožít znovu. Paní Rita zmiňovala, že má vliv také to, že se již necítí být tolik atraktivní.

Paní Denny si ve svém věku partnera již nehledá, možná si ale najde on ji.

Je ještě něco, co byste teď potřebovala?

Tak. Když to řeknu jako, tak aby se manžel vrátil, což se nestane. Jako. A v mým věku, hledat si nějakýho jinýho mužskýho. Jako já abych někoho hledala, to by si musel najít on mě. Ale když já vidím některý ty, jak bych to řekla, starší pány, tak radši budu sama. Jako tak bych to řekla. Ale člověk nikdy neví, no. Tak třeba se zamiluju ještě v osmdesáti, no. (Smích) To je blbá řeč, že? Ale může to být.

Profil:

• Jméno: Paní Denny
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Lidé také hovořili o proměnách ve svém intimním životě. Někteří z nich byli stále sexuálně aktivní, u jiných již tato aktivita postupně ustala. Jedním z důvodů byly zdravotní problémy, ale také přirozené snížení sexuálních potřeb – lidé popisovali, že to samo postupně odchází. Pan Ján říkal, že to přenechá mladším, on už se na to kvůli svým zdravotním problémům necítil. Participanti uváděli, že je důležité zachovat si projevy něžnosti (držet se za ruku, spát nadále ve stejné posteli), někteří si také dávali najevo svou náklonnost odlehčeně, s humorem.

Paní Marie C.  a její muž jsou stále sexuálně aktivní, baví je to a navíc to prospívá manželovu zdraví. 

Jak je to s vaším intimním životem?

No. Můžu říct, že dobrý. Já to mám v rukách, takže říkám, já, mě de o (manželovo) zdraví a vím, že pro něho pohlavní styk je jeden z věcí, která mu tu prostatu dělá zdravou, takže já, dá se říct, že u nás je to pravidelný, jako jak bych to řekla, že mě to baví hodně a on se musí přizpůsobit mně, takže já sem ta vůdčí osobnost, víte která si vo to řekne a já říkám, navzájem si pomáhat, no. Já nevím, pane docente, jestli mně rozumíte, je to, je to v naprostém pořádku.

Jo, a jak často?

Jak často?

Zhruba je to.

No, tak v průměru já si totiž vedu evidenci (smích), takže tak dvakrát do týdne určitě. Myslím si, že by někteří by mohli i závidět.

Já myslím, že hej.

Si myslím, že se máme rádi ještě pořád.

Profil:

• Jméno: Paní Marie C.
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Pan Arnošt říká, že v současnosti projevuje náklonnost ke své ženě spíš šprýmem a občasným poplácnutím po zadečku.

Jak je to s vaším intimním životem?

No, tak jak, to je sranda, protože člověk už je, jak se říká pohodlnější, většinu věcí má za sebou, takže spíš je to v takovém šprýmu. Nechcu to do detailů jaksi vyvádět, ale sem tam si, jak se říká, plácnu ženu po zadečku anebo ju podpíchnu anebo přijde tahle, tak to jsou takový věci jako i z takovýho. To říkám je to spíš takový humor, že. Pusa na dobrou noc a s tím udělám srandu nějakou, že a tak dále. No, tak to jsou říkám, to je aby to bylo v takovém humoru a už je to taková víceméně vzpomínka na minulost.

Jo a jak dlouho je to už v takovém režimu?

No, tak možná že to je, možná tady si člověk říká, si to vydržíme takovů tu aktivitu, já nevím, do bůhví kolika roků, ale myslím si, že to v těch sedmdesáti už tak trochu odeznívalo a takže to je. Nebylo oboustranně to nějak vyžadované, že, a člověk měl jiný jaksi takové. Říkám spíš mě zajímá detektivka, jak nějaký ten třeba i ty červené knihovny, a to, to už mě taky neláká.

Profil:

• Jméno: Pan Arnošt
• Věk v době natáčení: 81 let
Zobrazit celý profil

Lidé byli s útlumem sexuální aktivity většinou smířeni. Pro některé z nich byly ve stáří důležité jiné hodnoty jako je kultura, estetika nebo přátelství. Sexualita tak ustoupila do pozadí. Pan Vranov vnímal, že sexuální energii transformoval v lásku k druhým lidem.

Pan Vranov říká, že v jeho věku se sexualita transformuje do jiné podoby, dotyk ale podle něj zůstává stejně důležitý.

Jak je to s Vaším intimním životem?

No tak, to vám můžu říci. My jsme se před časem dohodli, že prostě skončil, ano. V tom smyslu. A teď jsme vo tom hovořili nedávno. Teď jsme o tom hovořili a já jsem se manželky ptal: „Poslyš, nechybí ti to?“. A víte, co ona mi řekla? „Máme se rádi.“. To je pěkná odpověď. Ale tak jako samozřejmostí, rozumíte. To je těžký, to bychom jako, to je přirozená lidská, nechci říct, je to přirozený lidský projev, tak, jo. A když má nějakou smysluplnou náplň, tak může být velmi krásný a tak dále, jo? No  ale může se to taky přetransformovat do podoby, která, ovšem to už, ne v našem věku, teď třeba mám na mysli vás, jestli můžu o tom se zmínit, že člověk tu energii a tu sílu, která je v něm může skutečně převést v lásku k lidem. Já nevím jestli, jestli to říkám dobře nebo jestli mi rozumíte, rozumíte mi?

Trans.

Chybí to.

Transformovat.

Ale přesně tak, ano, transformovat, jo. A může to být takový motor, který ho víc posiluje, jo. I ta nouze, která přichází, no. I když říkám, v našem věku už to taková nouze není, jo, ale řekl bych, že nám to v jistým slova smyslu nechybí. Nechybí. I když jak jsem říkal ten eros je ve vás až do smrti, jo, v takovým obecným slova smyslu, no.

Ale tak, tak určitě si aspoň nějaké projevy něžnosti.

No ale to je něco jiného. Jo vy jste myslel takhle? Vidíte. Vy jste to řekl, aha já jsem to špatně pochopil. No samozřejmě, no to je neustále, to je neustále. My třeba, my si žádnej z nás nedovede představit, že bychom spali odděleně, my musíme mít trvale postele u sebe, taky jsme si plánovali do toho našeho domku, no, jiná cesta není, to je ale něco, jo. Samozřejmě ano, to je úplně samozřejmé. Dotyk je hrozně důležitý. Nesmírně důležitý, musí se furt dotýkat. Teď myslím v obecným smyslu, myslím jako, no.

Profil:

• Jméno: Pan Vranov
• Věk v době natáčení: 73 let
Zobrazit celý profil

My se máme rádi. Taťka přijde večer, já vám to řeknu, vydělá zuby a řekne „Babi pušu.“. Ne, máme se rádi, ale prostě intimní život už ne, to už nejde. A to nevadí, to přijde. Já jsem říkala ten, ta příroda je tak dobře zařízená, jo, že ti mladí prostě si myslí, že jo, s tím, já nevím co. Ono to tak pomaličku odchází, samo, jo? Že najednou zase zjistíte, že už to nepotřebujete. Že k tomu, abyste byl spokojenej, že jsou jiný věci, aby byl člověk spokojenej, jo. Jako je to tak.

A jak dlouho už tak jako, už je to také?

No, tak takovejch deset roků asi.

A skor z jeho nebo z vaší strany?

To bylo tak asi bych řekla tak vlej vilej, jo.

Profil:

• Jméno: Paní Eva
• Věk v době natáčení: 76 let
Zobrazit celý profil

I když ve většině případů bylo snížení sexuální aktivity oboustranné, paní Marta zmiňovala, že jí manžel párkrát vytkl, že už spolu neudržují pohlavní styk. Pan Josef a paní Rita, kteří partnera v době rozhovoru neměli, mluvili o tom, že jistou roli v navazování nových partnerských nebo sexuálních vztahů hraje také ostych. Ten souvisel s tím, že si uvědomovali, že jejich tělo stárne a proto si nepřipadali tak atraktivní.



Copyright © Hovory o zdraví 2014 - 2019, všechna práva vyhrazena.     |       Webdesign studiolkm.cz