Zobrazit menu tématu

Sociální izolace

Když jsme se se seniory bavili o tom, jak prožívají stáří, napadla některé z nich jako první osamělost. V této životní etapě se nezřídka stává, že člověk snižuje frekvenci společenských kontaktů. V některých případech chce člověk být sám z vlastní vůle, hovoříme tedy o samotě. Jindy by však člověk o kontakt s druhými stál a není mu příjemné, že nemá s kým trávit svůj čas, tehdy mluvíme o osamělosti. Sociální izolace také není nevratná. Lidé, kteří se cítili osamělí, nám vyprávěli o tom, co jim pomohlo se s touto situací vyrovnat. Zároveň byla izolace u některých lidí dočasná, většinou následovala po ztrátě blízkého (více o tématu v sekci  Ztráta blízkého)

Několik lidí vyjadřovalo obavy z možné osamělosti v budoucnosti. I když byli v době rozhovoru zapojení do společenského života a měli okolo sebe rodinu nebo přátele, sociální izolace byla něčím, o čem přemýšleli, a vadilo by jim, kdyby se jich osobně dotýkala.

Pan Zbyněk by se osamění rád vyhnul, říká, že člověk se nesmí před okolím uzavírat.

A když se podíváte optimisticky tak, co tam by se ještě naplnilo, když ji vidíte optimisticky, tu budoucnost?

No, když ji vidím optimisticky, tak to bude přiměřený zdraví, který mě bude dopřáno a přiměřený odpočinek a důležitej, moment je tam ještě pocit osamění. To si teďka nějak jako uvědomuju, tak abych v tom životě nemusel prožívat tady ty pocity osamění, aby tam vždycky byl ten kolektiv sdílejících bytostí, se kterými si budu rozumět, a se kterými budu, půjdu životem ještě pořád. To hodně těžký jako. Osamělý člověk to má hodně těžký, ale, a tam je hodně důležitý neuzavírání, protože hodně těch lidí, jakmile prochází tím bych řekl, že nás procházejících tím pocitem osamění, tak jednak je tam to. Jednak je tam nebezpečí tý přílišný kritičnosti, nebezpečí prosazování svýho já a při nesplnění tady těch očekávání uzavření se do sebe. To je velký nebezpečí tady toho věku, to se, to bychom, na to bychom si měli dávat pozor, no, aby tam vždycky byla ta, aby se ty dveře nikdy nepřivřely a vždycky včas dokázali jsme nějak tyhlety věci vyhodnotit a zatahovat za záchrannou brzdu.

Profil:

• Jméno: Pan Zbyněk
• Věk v době natáčení: 67 let
Zobrazit celý profil

Pro lidi, se kterými jsme mluvili, bylo důležité mít někoho, s kým by se mohli stýkat.  Mnoho z nich však vnímalo, že se okruh jejich blízkých zmenšuje, přišli o své partnery nebo kamarády. Po smrti blízkého se někteří lidé dočasně uzavřeli. Pan Vašek se po smrti své ženy stáhl do sebe a s lidmi moc nekomunikoval asi 8 let. Paní Ludmila okolo sebe neměla nikoho, s kým by se stýkala, protože nikdo z jejích přátel již nežil. Tématu ztráty blízkého člověka je věnován také samostatný oddíl (více zde).

Panu Ladislavovi A. zemřela žena i družka, prožívá velké osamění. 

Jaké to je být v této etapě, být starý?

Takže záleží především na tom, aby člověk nezůstal sám. Jak zůstane sám, tak se vrací do vzpomínek a myslím si, že jako pro život je nejlepší žít konkrétní život a brát ho prostě se všim, dobrym i zlym. Takže samota je zlá a teď právě tu samotu já mám. Jako, si myslím, že prostě, není dobře být sám. Je potřeba, takhle, neznamená to, že člověk je úplně sám, já třeba nejsem sám, protože samo sebou žiju i s rodinou, ale na druhej straně jsem ztratil, už před tím jsem ztratil manželku, no a teď jsem ztratil družku. A myslim si prostě, že ten poměr mezi mužem a ženou je velice důležitej a no vůbec, dělá to. Je to jednak duševně, protože člověk taky duševně žije, jo a na druhej straně i fyzicky, poměrně se dělí o tu práci, prostě tvrdim, že základ pro život, kterej přináší radost, je doopravdy být ve dvouch, aspoň být ve dvou anebo vůbec. Být ve dvouch neznamená to, že teda musí bejt víc, ale ve dvouch a pochopitelně to znamená, aby si ty dva rozuměli a šli si navzájem vstříc. Toť asi všechno k tomu, co by bylo pro stáří velice důležitý.

Profil:

• Jméno: Pan Ladislav A.
• Věk v době natáčení: 80 let
Zobrazit celý profil

Mezi dalšími důvody sociální izolace bylo to, že je jejich děti a vnoučata už nepotřebovaly tolik jako dříve a byli s nimi tedy méně v kontaktu. Několika lidem ve stýkání s druhými bránily zdravotní potíže. Paní Marta měla mnoho zdravotních problémů a bolesti pohybového aparátu, s nikým se tedy nenavštěvovala a byla v kontaktu pouze s manželem a dcerou.  Dalším uváděným důvodem, který může být překážkou v udržování sociálních kontaktů, byl stud. Osamělejší se cítili také lidé v domově důchodců. Chyběli jim zde přátelé i sousedské vztahy.

Pan Ján se vyhýbá kontaktům s lidmi kvůli tomu, že se stydí za svůj vzhled, ve stáří mu vypadaly vlasy.

Víte, abych vám řek pravdu. Jak vidíte na mně, vypadly mi aji vlasy, všecko. Tam jsem měl vlasy, kolikrát se stydím aji jít mezi lidma, tak nosím aji čepku. Člověk, aby nebyl na ostudě, tak to je ta pravda. Nemožu si jaksi dovolovat a dát si vlasy, nebo něco, nejsou, tak nikdo nic vám zadarmo nedá. Tak se stydí člověk, opravdu. Stydím se jít do společnosti, každý se na mě dívá jak nějaký blbec. Já vypadám jak blbec ještě na starý kolena, nemám to za potřeba, proto sedím doma furt. Když jsem byl mladej, tak to jsem byl někdo, opravdu. Když jsem byl mladej, tak jsem chodil všude, moja chtěla se se mnou rozejít aji, protože většinou jsem chodil s kamarádama, že. Tak vybral jsem si moju a děcka, a tak jsem zůstal, (smích) opravdu jsem byl mladý, měl jsem kamarády, všecko jsem měl, co jsem chtěl, to jsem měl, ale teď už jen starý člověk přemýšlí a vzpomíná.

Profil:

• Jméno: Pan Ján
• Věk v době natáčení: 66 let
Zobrazit celý profil

Pan Jan se v domově pro seniory se svými spolubydlícími moc nebaví, vzhledem k atmosféře v domově už vůbec ne se ženami.

Jak prožíváte tudle etapu svého života?

Upřímně řečeno dost nudně. Protože jak jsem vám řekl, tady se to, do oběda nic, kolem oběda se sejdou trochu lidi, protože chodíme do jiný budovy, tak po cestě se tak pár slov, tam se chvilku čeká, než to připraví, no. A po vobědě se to zase nahrne zpátky a je konec. Nic. Čili taková prostě, kdysi jak se říkalo, byli sousedské vztahy, že. A dneska ty sousedské vztahy jaksi jakoby tady aspoň a nepomlouvám. To tady jsou dveře zavřený jak v kasárnách, když vojáci vodejdou na cvičení, no.

Takže jsou pro vás.

Mluvím za muže teda upřímně řečeno. Nemluvím za ženy, protože ty se neznám je, jak to u nich funguje, protože tady, když by chlap přišel k nějaké paní, tak jsou už z toho hrozné řeči, že. Jsem říkal kdybysme byli vo 30 roků mladší tak ano, ale  takle je to k smíchu, že.

Profil:

• Jméno: Pan Jan
• Věk v době natáčení: 88 let
Zobrazit celý profil

I když by snížení pocitu osamění mohlo pomoci navazovat nová přátelství, ve skutečnosti to nemusí být pro seniory tak jednoduché. Mluvili o tom, že je již málo vrstevníků, se kterými by si rozuměli a mladí lidé řeší jiné problémy. Pan Josef nechtěl navazovat ke konci života nové vztahy, aby nepůsobil starosti jiným lidem.

Pan Karel A. říká, že nemá žádné blízké kamarády mezi vrstevníky, nemůže s nimi najít společnou řeč.

Tady jako, moc toho nemám, jo. Protože tak jedu za rodinou. Nebo jedu za dcerou takhle. A tady jako nic. Více méně už to tady je barák důchodců, tak to já. Když nic jinýho nemám, tak jsem doma, no. Ale jako na chatě, tam je zase parta vopravdu mladejch lidí, no, takže se furt něco děje. Což je aspoň taky k tomu, je dobrý, že jo, že furt. To se sesbírá a koupí se soudek, že jo. Griluje se, prostě hraje se na kytaru. Prostě takový úžasný to tam máme, takže tam jako víkendy jsou úžasný.

A dobře jsem pochopila, že máte rád společnost mladších lidí?

No, tak ze starejma si nemám co povídat pomalu. Já nehledě na to, že ani se nepohybuju v takový společnosti. Jo, tam jsou, dá se říct starší z těch chatařů. A potom v práci sem zase mezi mladejma. Co chodim do toho, zase mezi mladejma. Takže, ani nemám žádný kamarádi, nebo když byli nějaký, tak to už, ty už zase, ty radši prostě, já nevím, pomalu fajfku, bačkory, takže s těma sem jako ztratil kontakt. Takže ani nemám s kym, jako tady.

Profil:

• Jméno: Pan Karel A.
• Věk v době natáčení: 68 let
Zobrazit celý profil

Paní Ivoně v životě ubývá přátel a nové ve svém věku těžko najde

Ještě něco je pro vás důležité?

No, abychom se naučili být k sobě vzájemně jako ohleduplní a důležité je taky mít přátele, to je důležité a není to snadné, protože lidi kolem mě, například já jsem chodila do gymnázia, to bylo tehdy v mé době prestižní gymnázium, tak z něho jsme byli ještě před pěti lety tři, z té naší třídy jsme zbyli. A teď už jsme jen dvě, takže ztrácíte přátele. Ztrácíte přátele a noví se těžko hledají, protože těch současníku je málo nebo vůbec nejsou, tak toto. Tohle, to je taková věc, kterou si ten starý člověk musí uvědomit a nějak se s tím vyrovnat.

Profil:

• Jméno: Paní Ivona
• Věk v době natáčení: 89 let
Zobrazit celý profil

V souvislosti s osaměním někteří lidé prožívali smutek nebo lítost. Paní Denny se dařilo dobře, až na to, že se cítila sama, přála by si, aby mohla být opět se svým manželem, i když věděla, že to nejde. Panu Vaškovi chyběl lidský kontakt, a tak byl ochoten povídat si s každým, kdo měl zájem. Několik lidí však říkalo, že si na izolaci zvykli.

Co vás napadne, když se řekne stáří?

Co mě napadá. Nic mě nenapadá. Já si to vůbec neuvědomuju. Takhle vidim lidi, že jsou nemocný nebo jako mají trable, no, ale mě nenapadá celkem. Že je člověk víc sám, no. To je myslím takový to. Ale už sem si zvykla, už mně to ani nepříjde, no.

Takže ta samota, myslíte, vás napadne. Že někteří lidi.

Nó, spíš, že je člověk víc sám, no. Protože ty děti, tak má každý svý povinnosti, že jo. Ty vnoučata taky už, no, ty už odrostly. Dokuď byly malý tak to ještě přijdou za babičkou, ale pak už. Je to jenom tak občas, no. No, a jinak zatim, musim zaklepat teda, to zdraví zatím jde, no. Zatím si stačim, se všim. Jak to bude dál. 

Profil:

• Jméno: Paní Marta A.
• Věk v době natáčení: 78 let
Zobrazit celý profil

Bránit se pocitu osamění může člověk různými způsoby. Někteří lidé nám říkali, že díky tomu, že se jim věnuje jejich rodina, necítí se být odstrčení. Dále seniorům pomáhalo zapojovat se do různých aktivit, věnovat se svým koníčkům společně s dalšími lidmi apod. Paní Ludmila kvůli svým problémům se zrakem nechodí moc mezi lidi. I tak si našla způsob, jak svou sociální izolaci snížit – začala chodit do skupiny pro lidi se zrakovým postižením. Pan Jan mluvil o tom, že osamělí lidé jsou zranitelnější a mohou vyhledávat různé prodejní akce pořádané tzv. šmejdy, aby svůj čas zaplnili. Sám se snaží komunikovat s mladými lidmi, aby podobným důsledkům sociální izolace předešel.

Paní Vlasta nemá moc zájmů ani blízkých přátel, přesto zůstává aktivní a chodí do divadla nebo na koncerty.

Dalo by se říct, že mě nebaví vůbec nic. Jako že nemám nějaký zájmy, že bych jako, dá se říct, třeba, já nevím, jako vyšívání, že. Už na to nevidím, nemám cit v rukách. Cvičení jako, jo, už nemám kam, nemám motivaci, nestačím. Známý, s kterýma bych se chtěla stýkat nebo jít s něma, tak to jsou ti pětapadesátníci maximálně do šedesáti. Mý ročníky jsou pro mě jako už starý, jo, už mě nebaví, už mě celkem nějak nezajímají, už jsou moc takový, tak jak já teďka začínám být, takový ustěžovaný, ubrečený, takový jako, takový, jo. Zkrátka vidím se v nich. Já, jak teďka za tento rok jsem zešla, tak to se mi nelíbí, takže vlastně jako nějakou motivaci nemám, ale žiju dycky pro ten den.

Jak, s kým trávíte volný čas?

Můj čas jako, takhle. Jako svůj čas nebo můj čas jako vlastně su pořád jenom sama se sebou. Když už jako nechci být doma, tak si něco vymyslím. Buď teda jdu do divadla, ale sama, buď jdu na koncert, ale sama. Nebo jdu na ten hřbitov, zase sama, nebo jdu do parku jako tak, škoda, že tady jako nevím, musím se podívat, jak je to s plaveckým, protože bych měla chodit plavat, ale zatím jako chodila jsem každou středu do té do tého zařízení tam.

Profil:

• Jméno: Paní Vlasta
• Věk v době natáčení: 78 let
Zobrazit celý profil

Někteří lidé trávili svůj čas o samotě dobrovolně. Nové vztahy nevyhledávali. Pan Josef měl sice rád společnost, ale někdy mu dělalo dobře, když mohl být chvíli o samotě a nikdo ho nerušil.

Rita a Marie I. neměly jako dvojčata nikdy velkou potřebu hledat jiné kamarádky.

A máte pocit, že se zapojujete do společenského života?

Marie: To moc ne.

Rita: To ne, to ne. My jsme dost jako.

Vystačíte si.

Marie: To moc ne.

Rita: To ne právě moc. Právě to, my jsme dost jako uzavřený, asi a priori už z tohohle toho důvodu. Za prvé tím, že jsme se narodili jako dvojčata, takže jsme i jako v dětství neměli zas až takovou potřebu jinejch kamarádek. Z toho vyplývá i to, že vlastně si člověk to svoje soukromí začíná chránit, proto jsme měli to dilema vlastně i s vámi.

Profil:

• Jméno: Paní Rita a paní Marie
• Věk v době natáčení: 73 let
Zobrazit celý profil

Jelikož jsem byl vázanej a závislej na pomoci svejch synů, tak jsem si řek: „Nemusí, nemůžu je votravovat, tolik, musím se z toho vzpamatovat sám.“. A jakž takž sem se vzpamatoval, že jsem relativně soběstačnej, relativně. Potřebujou pomoc, jednou týdně mám pečovatelku a synové chodí tak dvakrát tejdně a zásobujou mě večer jídlem na večeře a dodávková vobědová služba, meals on wheels, jak se říká anglicky, tu mám zajištěnou 6 dní v tejdnu. Takže jsem si zvyk na život osamělého starce, a kupodivu mně to nijak nevadí, a dokonce mám raději samotu než společnost, nechodim ven, jedině na procházky se synama, když přijdou, a jinak sem tady ve svym bytě s počítačem, s rádiem, s televizí a s knihama.

Profil:

• Jméno: Pan Miloš
• Věk v době natáčení: 90 let
Zobrazit celý profil



Copyright © Hovory o zdraví 2014 - 2019, všechna práva vyhrazena.     |       Webdesign studiolkm.cz