Lymeská borrelióza se případ od případu může velmi lišit – od hladkého průběhu onemocnění vyléčeného antibiotiky během pár týdnů až po různé kombinace závažných zdravotních problémů trvající několik let (více v tématu Průběh onemocnění). S tím jdou ruku v ruce i finanční dopady nemoci. Pro některé lidi nákaza borreliózou neznamenala žádné finanční komplikace. Jiným naopak finančně a existenciálně velmi přitížila. Tato část je věnovaná zkušenostem lidí s finanční situací během nemoci a po ní -– ať už jde o výdaje na léčbu, nebo dopady na příjem a s ním související životní standard nemocných.
Náklady na samotnou léčbu borreliózy přímo souvisí s průběhem onemocnění a se zvolenou léčbou. Za standardní nekomplikovaný průběh můžeme označit včasné rozpoznání příznaků, brzkou návštěvu lékaře a podání účinných antibiotik, po kterém následuje relativně rychlá rekonvalescence a návrat k běžnému životu bez trvajících následků. V takovém případě bývá nemoc vyléčena během několika týdnů a finanční zátěž nemusí být díky hrazení zdravotním pojištěním téměř žádná. I v systému veřejného zdravotnictví je však někdy třeba počítat s doplatky na léky, sníženým příjmem v případě nemocenské a dalšími souvisejícími výdaji (např. za probiotika apod.). U komplikovaného průběhu onemocnění, a zvlášť v případě absolvování dlouhotrvající soukromé antibiotické léčby, náklady podstatně rostou a mohou dosáhnout i několika set tisíc korun.
OBSAH STRÁNKY
Kombinovaná antibiotická léčba u nás není oficiálně uznávána. Předepisují ji téměř výhradně soukromí lékaři působící u nás i v zahraniční, a proto ji většinou nehradí zdravotní pojišťovny. Pacienti, kteří dospějí k závěru, že své zdravotní potíže potřebují řešit tímto způsobem, si pak často platí jak samotné návštěvy lékaře, tak i všechny potřebné testy a léky. Vstupní prohlídka u soukromníka, zahrnující speciální (ve veřejném sektoru zdravotnictví neprováděné) testy, může přijít i na několik desítek tisíc korun a další tisíce pak stojí následné kontroly. Přes velkou finanční náročnost takové léčby je řada dlouhodobě nemocných lidí přesvědčena, že je tato investice jejich jedinou nadějí na uzdravení, a uvádějí další benefity. Mária si například pochvalovala, že jí soukromá lékařka věnuje vždy dostatek času, má individuální přístup a léčbu přizpůsobuje finančním možnostem a volbám jednotlivých pacientů. Vedle výdajů za léky a kontroly hovořili někteří klienti soukromých lékařů i o dalších nadstandardních poplatcích. Šlo například o takzvaný „komunikační poplatek“, účtovaný za nejrůznější e-mailové a telefonické konzultace s lékařem mimo osobní návštěvy. Aneta a další museli navíc lékařem předepsané léky objednávat z ciziny, protože u nás nebyly registrované, což bylo spojeno s dalšími výdaji. Někteří zmiňovali i dojíždění, které se zvlášť v případě opakovaných kontrol nebo návštěv zahraničního lékaře může také prodražit. Jana uváděla, že ji hodně financí stály návštěvy nejrůznějších lékařů specialistů z různých odvětví medicíny, než se vůbec přišlo na to, že její zdravotní problémy má na svědomí právě borrelióza.
Vedle drahých návštěv soukromníka a jím předepsaných testů a antibiotik si lidé s borreliózou podstupující soukromou léčbu často platili i probiotika, různé doplňky stravy nebo bylinky a tinktury z nich. Někteří se rozhodli dlouhodobou antibiotickou léčbu podpořit nebo naopak její zátěž na tělo částečně kompenzovat různými detoxikačními kůrami, speciálními dietami, masážemi, lázeňskými pobyty nebo přístupy spadajícími už spíše do oblasti alternativní medicíny. Tyto výdaje za doplňkovou či podpůrnou léčbu se mohou objevit i u lidí, kteří se jinak léčí standardně. Mirka si připlatila za čínskou medicínu, akupunkturu a velmi jí pomáhaly i soukromě hrazené pobyty v lázních. Marek, Jiřina, Mário, Michela a Pavel se zaměřili na výživu, což bylo někdy spojeno s hrazenými konzultacemi, vypracováním stravovacích plánů a nákupem poměrně nákladných doplňků stravy, jindy naopak to nepřineslo další výdaje nad rámec důsledného nakupování kvalitních potravin.
Jak už bylo řečeno, finanční dopady borreliózy závisí na průběhu nemoci a s tím související absolvované léčbě. Standardní léčba hrazená systémem veřejného zdravotnictví nemusí v některých případech stát lidi s borreliózou žádné peníze navíc. Pan Vojtěch, který se léčil pojišťovnou hrazenými antibiotiky předepsanými jeho ošetřujícím lékařem, nezaznamenal žádné extra výdaje. Vážnější průběh nemoci nebo její opětovné propuknutí ovšem může zvyšovat finanční zátěž i při standardní léčbě. Jiřina sice doplácela za léky a další přípravky, ale zdravotní pojišťovna jí při překročení limitu část peněz vracela. Evě borrelióza prohloubila další zdravotní problémy, takže kromě antibiotik potřebovala i další léky a výživové doplňky.
Společným tématem u lidí, kteří prošli soukromou léčbou borreliózy, byla velká finanční náročnost. Někteří hovořili o značném zásahu do života a financí. Jana dokonce v souvislosti s výdaji používala slova jako „hrozný“ nebo „masakr“. Jiní lidé mluvili o tom, že měli větší příjem nebo finanční rezervu, takže náklady léčby zvládali. Stávalo se ovšem i to, že finanční rezerva během léčby došla. Mária byla v obtížné situaci, protože nebyla schopná pracovat, musela si platit zdravotní pojištění a neměla nárok na žádné dávky.
Někteří lidé s borreliózou byli schopní mnohdy vysoké výdaje na léčbu krýt příjmy ze zaměstnání, jak o tom mluvil Tomáš N. Objevily se i případy lidí, kteří si museli najít další práci či brigádu, aby se mohli léčit, což zažila třeba Mirka. Robert při nemoci chodil do práce a navíc stavěl svépomocí dům, byl také zvyklý si vyrábět vlastní bylinné tinktury k doplňkové léčbě, čímž ušetřil značné peníze. Také další lidé, kterých jsme se ptali, hovořili o odkládání peněz na léčbu nebo nutnosti uskromnit se. Lada musela omezit své koníčky a v určité fázi léčby dokonce použít kontokorent. Jiřina, která při standardní léčbě využívala soukromého výživového poradenství a chtěla vyzkoušet čínskou medicínu, zdůrazňovala potřebu mít finanční plán. Někteří lidé využili na placení léčby peníze, které měli ušetřené nebo je dostali darem od příbuzných, což byl případ Petra E. Aničce, Jardovi, Michaele, Pavlovi a dalším pomohl přechod k jiné zdravotní pojišťovně, se kterou měl jejich soukromý lékař smlouvu, což umožnilo proplacení části výdajů za testy.
V některých případech lidem s borreliózou finančně pomáhali rodinní příslušníci nebo přátelé. Jana se docela styděla za to, že jí rodiče v důchodovém věku platili drahou léčbu. Mária byla velmi vděčná za svou rodinu a přátele, na které byla plně odkázaná. Její blízcí dokonce sháněli na léčbu sponzorské příspěvky. Zřídka se objevily i případy lidí, kteří si na léčbu museli vzít půjčku nebo úvěr. Katka byla v situaci, kdy si navzdory různým doporučením drahou soukromou léčbu prostě nemohla dovolit.
Někteří lidé brali vynaložené peníze jako investici do zdraví a do své budoucnosti. Tomášovi P. nebylo líto peněz utracených za léčbu, protože mu nemoc brzdila podnikání. Robert zmiňoval, že by mu jakékoliv uspořené peníze nebyly vůbec k ničemu, kdyby byl nemocný a v důsledku toho vyřazený z aktivního života. Tomáš M. dokonce považoval částku za drahé vyšetření za nejlépe utracené peníze. Někteří lidé s borreliózou byli ochotní si připlatit za přednostní termín u soukromého lékaře, aby jim co nejdříve pomohl. Jiní si naopak nebyli jistí, jestli jim drahá léčba pomáhá, nebo dokonce zaplacené částky považovali za vyhozené peníze. Jiřina si trochu posteskla, že peníze vynaložené na léčbu mohla využít jinak.
Kromě výdajů souvisejících přímo s léčbou borreliózy se u lidí s dlouhodobým a závažným průběhem onemocnění může na finanční situaci velmi významně podepsat i omezená pracovní schopnost. Zatímco při lehkém průběhu nemoci nemusí být nemocný často v pracovní neschopnosti vůbec, nebo v ní setrvá jen pár dní až týdnů, komplikovaný průběh si může vyžádat dlouhodobější nemocenskou nebo v nejzávažnějších případech dokonce přechod do částečné nebo plné invalidity. Tomáši M., který kvůli projevům nemoci musel změnit pracovní zařazení a snížit úvazek, byla nakonec lymeská borrelióza uznána jako nemoc z povolání.
S tím vším se pojí významně snížený příjem omezující nemocného nejen v léčebných možnostech, ale celkově ve všech sférách života vyžadujících jakékoliv investice. Mladí lidé jako Aneta, Mária, Jarda nebo Tomáš M., kteří v době nejzávažnějšího propuknutí onemocnění neměli společnou domácnost s životními partnery, situaci řešili dočasným návratem k rodičům. U některých to ale kvůli komplikovanějším rodinným vztahům nebylo možné, o čemž vyprávěla například Katka. U párů pak často musel rodinu zcela nebo z větší části finančně zabezpečit zdravý partner. Nejsložitější situaci čelí lidé v podobné situaci, v jaké byla Marcela, která se ocitla v dlouhodobé pracovní neschopnosti coby matka samoživitelka s nezletilou dcerou a občas jí vypomohou jen starší, už osamostatněné děti.
Ve výpovědích všech lidí, u nichž se borrelióza podepsala na možnosti pracovat, je pak častým tématem nutnost uskromnit se a omezit výdaje jen na to nejnutnější nebo nejpodstatnější, čímž je podle nich ale často právě léčba.