Syn Michaely neměl s komunikací problém a bez problému se na cokoliv zeptal.
Textová verze
P: Ten nejmladší, tak to je takovej ten klučík, kdy paní učitelce pochválí náušnice a ona má krásný šaty a paní družinářku chválí a jako ten dokáže zalichotit každé holce, takže ho všecky holky ze třídy v podstatě zbožňujou. Až na jednu a tu nemá rád on, to nevím proč. A jinak jako mezi klukama on nemá problém jako. On se dokáže bavit v podstatě s každým, on nemá problém. A tím, jak neumí vidět to zlo v těch dětech, tak se baví i s těma grázlíkama. Občas se nechá k něčemu strhnout i od těch starších. Ale on jako nemá problém navazovat vztahy nebo tak. To jsme byli jednou v (město). Když jsme šli (název památky), byla zavřená ta katedrála. A ta katedrála, jak byla zavřená, (jméno 3.syna) se chtěl podívat a to, tak jako nevěděl proč, ale my jsme taky nevěděli a ono to bylo asi kvůli teroristům. Tak jako jsme šli a šel tam biskup. A náš (jméno 3.syna) jak je takovej vofrk, tak se sebral a šel se toho biskupa zeptat. Dvě jeptišky se ho snažily zadržet, on se nedal a šel se ho zeptat: „Proč je to zavřený?“ Jo, dostal odpověď, pozdravil, podali si ruku. On byl spokojenej, dostal vysvětlení. A takhle on to má v podstatě se vším. On, když něco chce, on se jde zeptat do stánku, kdy mu otevřou, on už by si dal. Otevřou 10 minut před tím, jo, aby on si dal. Takže on jako nemá absolutně problém s komunikací s okolím.
Další zkušenosti:
Ani s nástupem do školy nebyly na dceři Evy možné zpozorovat náznaky projevů ADHD.
Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná.
Hanka B. popisovala zmírnění projevů hyperaktivity jejího syna s ADHD.
Dcera Evy často nad něčím přemýšlela a měla potřebu své myšlenky sdílet.
Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.
Lenka popisovala neschopnost jejího syna s ADHD se dlouhodobě soustředit.
Syn Julie působil, že při vyučování nedával pozor, ale byl vždy v obraze.
Syn Dáši byl agresivní k Dáše i sestře.
Ivaně pří výchově syna s ADHD pomáhaly přesýpací hodiny, které určovaly, kdy muselo k určité dané aktivitě nejpozději dojít.
Důvodem k agresivnímu chování mohlo být dle Karly M. nepřijetí ostatními dětmi.
Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.
Pro Hanku B. znamenaly agresivní projevy jejího syna občas zašít tričko jeho kamarádovi ze školy.
Ivana vnímala, že pokud jejího syna něco opravdu bavilo, mohl to dělat kdykoliv – v kteroukoliv noční hodinu.
Dcera Evy se dokázala vcítit do jiných lidí a v této oblasti byla velmi vnímavá.
Syn Michaely neměl s komunikací problém a bez problému se na cokoliv zeptal.
Petra popisovala, že si její syn hrál dříve raději sám.
Pavla vnímala důležitost pravidelných rituálů.
Syn Jany špatně reagoval na změny v domácím prostředí.
