Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.
Textová verze
P: A pak jsme měli v zimě teď takovou příhodu, že prostě tady přišel pán se synem a říkal, že prostě tam došlo k něčemu na tom konci. Jeho syn se jako našemu posmíval, že to jako nebylo od něho pěkné, ale reakce našeho syna, že byla nepřiměřená, protože vzal boby toho chlapce a praštil s nima o strom. A nerozbil je nebo tak, ale ten tatínek nás přišel jakoby v klidu varovat, že prostě si s ním máme promluvit a že takhle by na ten kopec chodit neměl. A tak já že jo, že všechno (jméno syna) vlastně potvrdil více méně to samé, jo? Kvůli nějaké banalitě se tam prostě začli posmívat a todle. A já mu potom vlastně, my jsme mu říkali, že ho chválíme za to, že prostě neudeřil toho chlapce, ale prostě jsme mu říkali, tak příště vem svoje boby. Jo? Když je rozbiješ, my se s tím nějak vyrovnáme. Zvlášť, když budeme vědět za jakých se to stalo okolností, že to nebylo jenom tak. Takže bychom byli radši, kdyby prostě rozbil svou věc než nějakou cizí. A on mi na to řekl, že to ale už je hodně věcí, které on by si v té chvíli naštvanosti měl přemýšlet, aby nepraštil dítě, aby vzal ty správné boby, a to on jakoby, on to potřebuje teď. Jo? Rozumíte mi. A ne, on nepřemýšlí v tu chvíli, na kolik ublíží. Aspoň, že nebije ty děti už. A obrací tu pozornost jinam. Takže my jsme řekli, dobré. Pokud to pude, vem něco svého, pokud ne, vem radši věc než člověka, jo?
Další zkušenosti:
Ani s nástupem do školy nebyly na dceři Evy možné zpozorovat náznaky projevů ADHD.
Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná.
Hanka B. popisovala zmírnění projevů hyperaktivity jejího syna s ADHD.
Dcera Evy často nad něčím přemýšlela a měla potřebu své myšlenky sdílet.
Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.
Lenka popisovala neschopnost jejího syna s ADHD se dlouhodobě soustředit.
Syn Julie působil, že při vyučování nedával pozor, ale byl vždy v obraze.
Syn Dáši byl agresivní k Dáše i sestře.
Ivaně pří výchově syna s ADHD pomáhaly přesýpací hodiny, které určovaly, kdy muselo k určité dané aktivitě nejpozději dojít.
Důvodem k agresivnímu chování mohlo být dle Karly M. nepřijetí ostatními dětmi.
Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.
Pro Hanku B. znamenaly agresivní projevy jejího syna občas zašít tričko jeho kamarádovi ze školy.
Ivana vnímala, že pokud jejího syna něco opravdu bavilo, mohl to dělat kdykoliv – v kteroukoliv noční hodinu.
Dcera Evy se dokázala vcítit do jiných lidí a v této oblasti byla velmi vnímavá.
Syn Michaely neměl s komunikací problém a bez problému se na cokoliv zeptal.
Petra popisovala, že si její syn hrál dříve raději sám.
Pavla vnímala důležitost pravidelných rituálů.
Syn Jany špatně reagoval na změny v domácím prostředí.
