Dcera Evy nezvládala situace, kdy se se sourozenci měla dělit a postrádala klid a prostor.
T: Že u spolužáků problémy nebyly. S těma sourozencema ty vztahy byly napjatý. Ty už vnímala jako konkurenty, který jí především ubírají pozornost. Ale i takový ty materiální zdroje, už nejsou ty jogurty, který měla ráda. Už jsou velká rodinná balení a dělej se. To jako nesnášela úplně nejlíp. To nesnášela úplně nejlíp. A tady bych řekla, že postrádala takovej klid a prostor, jo? Že čím byla starší, tím víc najednou začala vyhledávat určitý momenty klidu. Začala vnímat, že ten mozek je přetíženej, jo? Je přetíženej i tím učením, ale i těma neustálejma impulzama právě tím jejím rozvětveným vnímáním, tak je unavenej už jenom z toho, že jde s kamarádkama. O čem povídají, kdo co říká, kam kdo přišel. Všechno to hodně intenzivně vnímala a hodně intenzivně prožívala.
Petra hovořila o tom, že s partnerem nastavili synovi s ADHD mantinely, a díky tomu diagnóza neovlivnila jejich rodinný život.
Dle slov Kláry se s dětmi s ADHD muselo vždy dopředu plánovat a nebylo možné se impulzivně rozhodnout pro nějakou aktivitu.
Julie si uvědomovala, že její syn s ADHD vyžadoval mnoho pozornosti, a proto se to snažila dceři vynahradit.