Michaela popisovala, jak projevy hyperaktivity narušovaly klidné prožití vánočních svátků.
Textová verze
T: No, tak začaly se plazit, začaly objevovat to kolem, přestože jsme měli po bytě asi 60 pojistek, po skříních, po šuplíkách, po všem, byly schopní o Vánocích narvat ve dvou letech vánoční stromeček zpátky do krabice včetně ozdob. Manžel si vzal děti sem do obýváku. Lehl si, že teda jako ještě dospí, protože vstávali ve čtyři hodiny. A naše děti teda akčně- von usnul- a děti si tady akčně hrály, strkaly vánoční stromeček zpátky. Kdyby to byl jenom ten stromeček, bylo to dobrý. Ony se zvládly dostat do zapojistkované skříně se třema pojistkama, vysypat na celej koberec prášek. Takže jsme měli voňavý Vánoce, protože to z toho nešlo vysát.
Další zkušenosti:
Petra hovořila o tom, že s partnerem nastavili synovi s ADHD mantinely, a díky tomu diagnóza neovlivnila jejich rodinný život.
Dle slov Kláry se s dětmi s ADHD muselo vždy dopředu plánovat a nebylo možné se impulzivně rozhodnout pro nějakou aktivitu.
Ivana si do práce chodila odpočinout od plného domácího nasazení, které nazvala „bojem o přežití“.
Michaela vzpomínala na vyčerpávající noci, když byli jejich synové s ADHD miminka.
Julie si uvědomovala, že její syn s ADHD vyžadoval mnoho pozornosti, a proto se to snažila dceři vynahradit.
DleHany se kvůli neporozumění staršími sourozenci stalo pro syna s ADHD domácí prostředí jako nepřátelské území.
Ivana popisovala komplikovaný vztah mezi jejími syny.
Dcera Evy nezvládala situace, kdy se se sourozenci měla dělit a postrádala klid a prostor.
Diana asi myslela, že její tchýně přijala diagnózu ADHD jejího vnuka díky společnému soužití.
Pavla se bála účastnit společenských akcí kvůli nepředvídatelnému chování jejího syna s ADHD.
Michaela popisovala, jak projevy hyperaktivity narušovaly klidné prožití vánočních svátků.
Julie se kvůli svým dětem naučila komunikovat o pocitech.
Ivana sdílela zkušenosti s popisným typem komunikace.
