Ivana sdílela zkušenosti s popisným typem komunikace.
Textová verze
P: Třebas máme hrozný problém s mladším synem, že syn začne ječet, a tím (jméno syna) dostane do vyšších grádů. Ale v té škole to funguje tam, ta třída, tam je asi pět opravdu altruistických holčiček, který se dokážou vymezit a říct, (jméno syna), nešahej na to, nebo (jméno syna), dej tu ruku pryč, (jméno syna), slez z té skříně. A on je poslechne. A to je pro mě úplně neuvěřitelný zázrak, když vidím, že reaguje na ten popisný jazyk. To mimochodem, když jsme dělali, my jsme zkoušeli cokoliv, i video trénink interakcí v rámci rodiny, tak opravdu když se mluví tím popisným jazykem, popisem tak (jméno syna) přestane a to funguje. Takže v té třídě dokáže žít, aniž by tím lidem hrozně vadil.
T: Co je teda ten popisnej jazyk?
P: (Jméno syna) hrozně dlouho trvalo, než začal o sobě říkat já. Tak popisným jazykem, jedeme v autobuse a (jméno syna) začne, pořád se hejbe, pořád pokopkává nohou, kope ženskou před námi a já řeknu (jméno syna) kope paní, paní to bolí, (jméno syna) pořád kope paní. Tak popsat, to, co dělá a on přestane.
Další zkušenosti:
Petra hovořila o tom, že s partnerem nastavili synovi s ADHD mantinely, a díky tomu diagnóza neovlivnila jejich rodinný život.
Dle slov Kláry se s dětmi s ADHD muselo vždy dopředu plánovat a nebylo možné se impulzivně rozhodnout pro nějakou aktivitu.
Ivana si do práce chodila odpočinout od plného domácího nasazení, které nazvala „bojem o přežití“.
Michaela vzpomínala na vyčerpávající noci, když byli jejich synové s ADHD miminka.
Julie si uvědomovala, že její syn s ADHD vyžadoval mnoho pozornosti, a proto se to snažila dceři vynahradit.
DleHany se kvůli neporozumění staršími sourozenci stalo pro syna s ADHD domácí prostředí jako nepřátelské území.
Ivana popisovala komplikovaný vztah mezi jejími syny.
Dcera Evy nezvládala situace, kdy se se sourozenci měla dělit a postrádala klid a prostor.
Diana asi myslela, že její tchýně přijala diagnózu ADHD jejího vnuka díky společnému soužití.
Pavla se bála účastnit společenských akcí kvůli nepředvídatelnému chování jejího syna s ADHD.
Michaela popisovala, jak projevy hyperaktivity narušovaly klidné prožití vánočních svátků.
Julie se kvůli svým dětem naučila komunikovat o pocitech.
Ivana sdílela zkušenosti s popisným typem komunikace.
