Petra hovořila o tom, že s partnerem nastavili synovi s ADHD mantinely, a díky tomu diagnóza neovlivnila jejich rodinný život.

Dle slov Kláry se s dětmi s ADHD muselo vždy dopředu plánovat a nebylo možné se impulzivně rozhodnout pro nějakou aktivitu.

Ivana si do práce chodila odpočinout od plného domácího nasazení, které nazvala „bojem o přežití“.

Michaela vzpomínala na vyčerpávající noci, když byli jejich synové s ADHD miminka.

Julie si uvědomovala, že její syn s ADHD vyžadoval mnoho pozornosti, a proto se to snažila dceři vynahradit.

DleHany se kvůli neporozumění staršími sourozenci stalo pro syna s ADHD domácí prostředí jako nepřátelské území.

Ivana popisovala komplikovaný vztah mezi jejími syny.

Dcera Evy nezvládala situace, kdy se se sourozenci měla dělit a postrádala klid a prostor.

Diana asi myslela, že její tchýně přijala diagnózu ADHD jejího vnuka díky společnému soužití.

Pavla se bála účastnit společenských akcí kvůli nepředvídatelnému chování jejího syna s ADHD.

Michaela popisovala, jak projevy hyperaktivity narušovaly klidné prožití vánočních svátků.

Julie se kvůli svým dětem naučila komunikovat o pocitech.

Ivana sdílela zkušenosti s popisným typem komunikace.