Michaela vzpomínala na vyčerpávající noci, když byli jejich synové s ADHD miminka.
T: Tak my jsme si kluky vlastně přivezli z porodnice a tehdy, kdy ostatní děti spaly těch 10 hodin denně a budily se na krmení, přebalovaní a tak, tak naši kluci, ti se v podstatě denně usnuli na 20 minut a většinou byli vzhůru. V noci jsme se s manželem střídali a potom jsme si museli dávat i špunty do uší, aby se alespoň jeden z nás vyspal, alespoň na chvíli. A pamatuju si úplně živě, když jsme tady seděli, dvě děti v takových těch dětských vajíčkách a my je celou noc kolíbali v takovým nějakým tom polospánku, ony odmítaly spát. Přes den odmítaly spát, v noci podstatě jenom křičely a my už nevěděli co.
Petra hovořila o tom, že s partnerem nastavili synovi s ADHD mantinely, a díky tomu diagnóza neovlivnila jejich rodinný život.
Dle slov Kláry se s dětmi s ADHD muselo vždy dopředu plánovat a nebylo možné se impulzivně rozhodnout pro nějakou aktivitu.
Julie si uvědomovala, že její syn s ADHD vyžadoval mnoho pozornosti, a proto se to snažila dceři vynahradit.