Michaela vzpomínala na vyčerpávající noci, když byli jejich synové s ADHD miminka.
Textová verze
T: Tak my jsme si kluky vlastně přivezli z porodnice a tehdy, kdy ostatní děti spaly těch 10 hodin denně a budily se na krmení, přebalovaní a tak, tak naši kluci, ti se v podstatě denně usnuli na 20 minut a většinou byli vzhůru. V noci jsme se s manželem střídali a potom jsme si museli dávat i špunty do uší, aby se alespoň jeden z nás vyspal, alespoň na chvíli. A pamatuju si úplně živě, když jsme tady seděli, dvě děti v takových těch dětských vajíčkách a my je celou noc kolíbali v takovým nějakým tom polospánku, ony odmítaly spát. Přes den odmítaly spát, v noci podstatě jenom křičely a my už nevěděli co.
Další zkušenosti:
Petra hovořila o tom, že s partnerem nastavili synovi s ADHD mantinely, a díky tomu diagnóza neovlivnila jejich rodinný život.
Dle slov Kláry se s dětmi s ADHD muselo vždy dopředu plánovat a nebylo možné se impulzivně rozhodnout pro nějakou aktivitu.
Ivana si do práce chodila odpočinout od plného domácího nasazení, které nazvala „bojem o přežití“.
Michaela vzpomínala na vyčerpávající noci, když byli jejich synové s ADHD miminka.
Julie si uvědomovala, že její syn s ADHD vyžadoval mnoho pozornosti, a proto se to snažila dceři vynahradit.
DleHany se kvůli neporozumění staršími sourozenci stalo pro syna s ADHD domácí prostředí jako nepřátelské území.
Ivana popisovala komplikovaný vztah mezi jejími syny.
Dcera Evy nezvládala situace, kdy se se sourozenci měla dělit a postrádala klid a prostor.
Diana asi myslela, že její tchýně přijala diagnózu ADHD jejího vnuka díky společnému soužití.
Pavla se bála účastnit společenských akcí kvůli nepředvídatelnému chování jejího syna s ADHD.
Michaela popisovala, jak projevy hyperaktivity narušovaly klidné prožití vánočních svátků.
Julie se kvůli svým dětem naučila komunikovat o pocitech.
Ivana sdílela zkušenosti s popisným typem komunikace.
