Ani s nástupem do školy nebyly na dceři Evy možné zpozorovat náznaky projevů ADHD.
P: No, tak dcera byla možná trochu specifická tím, že do nástupu do školy na ní to ADHD nikdo žádným způsobem nerozpoznal. Ona vlastně ve školce byla taková považovaná za hodně živou, hodně aktivní, hodně temperamentní, ale třeba ty předškolácký úkoly plnila bez problému, takže jí vlastně doporučili nastoupit do školy v čistejch šesti letech. To znamená, v srpnu jí bylo šest a nastoupila do školy. Ani vlastně třeba úplně ta afektivní labilita taky nebyla znát. Měla hodně sourozenců. Bylo to náročný. Potřebovala se prosazovat, ale že by něco ukazovalo na to ADHD nebo ve školce, že by to někdo zaznamenal, to se nestalo.
Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná.
Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.
Ivaně pří výchově syna s ADHD pomáhaly přesýpací hodiny, které určovaly, kdy muselo k určité dané aktivitě nejpozději dojít.
Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.