Dcera Evy často nad něčím přemýšlela a měla potřebu své myšlenky sdílet.
Textová verze
P: Takže s tím spánkem vždycky byl, vždycky usínala dlouho, do poslední chvíle přemejšlela. Už jako malá ležela. Já už jsem si myslela hodinu, že spí, a pak se najednou zvedla a zeptala se, já nevím: „Je samička nějakýho toho jedovatýho pavouka.“ Teď jsem zapomněla, jak se jmenuje, nějakej chlupatej jedovatej. Prostě, jestli je samička toho pavouka jedovatá a sameček taky, jo? Takže celou hodinu tam zřejmě o něčem přemejšlela, anebo se posadila a zeptala se, čím je pro pána Boha ona jedinečná. A teď jako na mě v jedenáct takovýhle otázky od pětiletýho dítěte, když jsem obstarávala další děti. Jako někdy už jsem nebyla schopná jí odpovědět, ani s ní komunikovat, a to se jí vždycky docela dotklo, jo? Když ode mě neměla zpětnou vazbu nebo neměla možnost, jo? To s někým probrat nebo jít a zjišťovat v ten moment, jestli je ta samička teda taky jedovatá nebo ne. A jako to dítě je strašně náročný na komunikaci si myslím, s ADHD. Ona vlastně potřebuje komunikovat, potřebuje aspoň (jméno dcery) to tak má. Opravdu jako co začala mluvit, tak co měla otevřený oči, tak mluvila, ale celou dobu pořád a neustále. Já jsem si na to zvykla a jiní lidi se teda nad tím jako značně pozastavovali a říkali: „Mlčí někdy?“ Já jsem říkala: „No, když spí, že jo?“ Tak jako přišlo mi žije, tak jako, tak mluví. Pak se to samozřejmě trošku zlepšilo, protože někdy mluvila i na medvídky nebo, jo? Ne naštěstí pořád na mě. Ale opravdu jsme spolu prokomunikovaly tak osmdesát procent dne.
Další zkušenosti:
Ani s nástupem do školy nebyly na dceři Evy možné zpozorovat náznaky projevů ADHD.
Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná.
Hanka B. popisovala zmírnění projevů hyperaktivity jejího syna s ADHD.
Dcera Evy často nad něčím přemýšlela a měla potřebu své myšlenky sdílet.
Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.
Lenka popisovala neschopnost jejího syna s ADHD se dlouhodobě soustředit.
Syn Julie působil, že při vyučování nedával pozor, ale byl vždy v obraze.
Syn Dáši byl agresivní k Dáše i sestře.
Ivaně pří výchově syna s ADHD pomáhaly přesýpací hodiny, které určovaly, kdy muselo k určité dané aktivitě nejpozději dojít.
Důvodem k agresivnímu chování mohlo být dle Karly M. nepřijetí ostatními dětmi.
Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.
Pro Hanku B. znamenaly agresivní projevy jejího syna občas zašít tričko jeho kamarádovi ze školy.
Ivana vnímala, že pokud jejího syna něco opravdu bavilo, mohl to dělat kdykoliv – v kteroukoliv noční hodinu.
Dcera Evy se dokázala vcítit do jiných lidí a v této oblasti byla velmi vnímavá.
Syn Michaely neměl s komunikací problém a bez problému se na cokoliv zeptal.
Petra popisovala, že si její syn hrál dříve raději sám.
Pavla vnímala důležitost pravidelných rituálů.
Syn Jany špatně reagoval na změny v domácím prostředí.
