Pro Hanku B. znamenaly agresivní projevy jejího syna občas zašít tričko jeho kamarádovi ze školy.
P: Bylo zajímavé tehdy, že (jméno syna) v té škole měli ve třídě eště jednoho podobně zaměřeného, nebo postiženého chlapce a oni jako prostě jak magnet se navzájem vyhledávají, tyto děti. I třeba když jsme byli na dovolené, tak tam z celé skupinky dětí on se nejvíc kamarádil s chlapcem, který pak jsme zjistili, hovorem s rodiči, že má taky ADHD. Takže ve třídě jako takhle se kamarádili, a přestože byli kamarádi, tak často došlo na to, že prostě (jméno syna) přinesl roztržené tričko od kamaráda. A jak sem říkala, paní učitelka, ona nedělala z komára velblouda tehdy, takže mi poslala tričko. Já sem tričko zašila, připravila čokoládu a s omluvou vrátila. Né, že by jako (jméno syna) si neuvědomoval, že udělal něco špatně, ale nenafukovalo se to, aby pak z toho měl nějaké další, aby se to s ním prostě neslo dál.
Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná.
Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.
Ivaně pří výchově syna s ADHD pomáhaly přesýpací hodiny, které určovaly, kdy muselo k určité dané aktivitě nejpozději dojít.
Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.