Syn Dáši byl agresivní k Dáše i sestře.
Textová verze
P: No, (jméno syna), my jsme tady vlastně přestěhovaní půl roku, a ještě na starém bytě my jsme měli dvoupokojový byt, a on tam dokázal házet židlema, předměty po nás házel, jo, nebo spíš po mně a po (jméno dcery). On si spíš dovolí na mě, na (jméno dcery), on jako než na manžela a na syna jako, jo. Takže tam byla agresivita a tohle a jako když ho to popadne, je to vážně.
T: A kdy jste říkali teďka teda že má takové záchvaty tej zuřivosti, tak jak často mívá takové záchvaty?
P: No právě že to je nepravidelné, jo. Jednu dobu je klid nějakou, jo, ale potom prostě oni nám řekli: “Zkuste zjistit, co to vyvolává“, ale tam vyvolává i pohled, jo. Já už říkám, je to už dlouho, jo, ale tam stačí takzvaně blbej pohled, jo nebo slovíčko navíc, jo, a už to se spouští.
T: A jak často tak v průměru to bývá, za jeden den, za měsíc?
P: To vážně se nedá říct, to je prostě. Může to být za sebou, jo, několikrát. Teda, no, teď to bylo třikrát takhle, jo, takhle za tu dobu, co jsme tady, vlastně za těch půl roku. A bylo to dokonce, že jsme museli volat, tak vícekrát, čtyřikrát, dokonce jsme museli volat erzetu.
Další zkušenosti:
Ani s nástupem do školy nebyly na dceři Evy možné zpozorovat náznaky projevů ADHD.
Přestože si o sobě Hana myslela, že je zkušená matka a už ji nemohlo nic zaskočit, byla pro ni výchova třetího dítěte náročná.
Hanka B. popisovala zmírnění projevů hyperaktivity jejího syna s ADHD.
Dcera Evy často nad něčím přemýšlela a měla potřebu své myšlenky sdílet.
Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.
Lenka popisovala neschopnost jejího syna s ADHD se dlouhodobě soustředit.
Syn Julie působil, že při vyučování nedával pozor, ale byl vždy v obraze.
Syn Dáši byl agresivní k Dáše i sestře.
Ivaně pří výchově syna s ADHD pomáhaly přesýpací hodiny, které určovaly, kdy muselo k určité dané aktivitě nejpozději dojít.
Důvodem k agresivnímu chování mohlo být dle Karly M. nepřijetí ostatními dětmi.
Přestože nebyla Klára ráda za konflikt svého dítěte s jiným chlapcem, pochválila svého syna za to, že nevybil svou zlost na chlapci, ale na věci.
Pro Hanku B. znamenaly agresivní projevy jejího syna občas zašít tričko jeho kamarádovi ze školy.
Ivana vnímala, že pokud jejího syna něco opravdu bavilo, mohl to dělat kdykoliv – v kteroukoliv noční hodinu.
Dcera Evy se dokázala vcítit do jiných lidí a v této oblasti byla velmi vnímavá.
Syn Michaely neměl s komunikací problém a bez problému se na cokoliv zeptal.
Petra popisovala, že si její syn hrál dříve raději sám.
Pavla vnímala důležitost pravidelných rituálů.
Syn Jany špatně reagoval na změny v domácím prostředí.
