Výchova a péče
OBSAH STRÁNKY
Péče v raném věku
V některých případech bylo už v raném věku zjevné, že s dítětem není něco v pořádku a péče o něj byla náročnější. Dítě vyžadovalo více pozornosti než jeho vrstevníci, bylo často plačtivější, neklidnější. Některé děti měly potíže se spánkem a denním režimem. Rodiče popisovali, že zažívali únavu a vyčerpání. Když se dítě naučilo chodit (v některých případech rovnou běhat) a vzdalovalo se od rodičů, mělo zvýšené nároky na pozornost a bylo často ve větším ohrožení než běžní vrstevníci (dopravní provoz, pády, úrazy). Některým rodičům se v tomto věku osvědčilo zavést pravidelný denní režim a rituály. Potíže s ADHD se obvykle vystupňovaly a staly viditelnější v předškolním věku, kdy se navíc začínali projevovat potíže s autoritami a s kolektivem. Péče o dítě byla o to komplikovanější, že rodiče obvykle dosud neznali diagnózu a nevěděli tedy, co je s jejich dítětem v nepořádku a jak k němu přistupovat (více v kapitole Diagnóza).
Výchovné přístupy
Výchova dítěte s ADHD byla pro většinu rodičů náročná. Rodiny se potýkaly s negativními symptomy ADHD spojenými s výchovnými problémy a potížemi v oblasti chování (více v kapitole Projevy ADHD). Děti ve srovnání s ostatními vrstevníky obvykle vyžadovaly intenzivnější péči, větší pozornost a byly méně samostatné. Komunikace s nimi byla často obtížná a některé rodiny zažívaly každodenně krizové situace. Eva vysvětlovala, že nutnost speciálního přístupu k jednomu dítěti navíc vytvářela v rodině nezdravé klima a způsobovala rozkoly mezi sourozenci.
Pro některé rodiče byla nejnáročnější částí dne příprava do školy (podrobnosti i v tématu Příprava do školy). Mnozí snahu o dobrý prospěch vzdali. Jiní přestali školní výsledky považovat za zásadní a zaměřili se na závažnější problémy, například na komunikaci a chování. Pro Petru S. byly naopak známky prioritou, protože představovaly startovací linii pro budoucnost.
Na většinu dětí s ADHD nezabíral křik, tresty a tlak. Lépe se osvědčila pochvala, odměna a jiné druhy pozitivní motivace. Některé děti ocenily důslednost a řád, jiné vyžadovaly častou změnu aktivit a méně rutiny. Rodiče hledali metody, které by jim ve výchově mohly pomoci. Melvys dělala se synem dohody, Diana se snažila o všem otevřeně komunikovat.
Opakovaný neúspěch
Rodiče obvykle vyzkoušeli mnoho různých způsobů výchovy a přístupů k dítěti. Inspiraci brali ve svém okolí, u odborníků, na diskuzních fórech, ale také v literatuře. Shodovali se na tom, že každé dítě je individuální a mnohé rady a doporučení se jim neosvědčily. Ačkoliv to byla někdy zdlouhavá cesta, mnoho rodičů popisovalo, že k sobě s dítětem cestu našli a naučili se společně komunikovat. Druzí přiznávali, že přestože věděli, jak se k dítěti chovat, některé situace nezvládali a nastavený přístup nedokázali dodržovat. V některých případech s věkem závažnost projevů ADHD odezněla a rodinná situace se uklidnila. Někteří rodiče byli bezradní a výchovu dítěte podle svých slov nezvládali.
