Anička se od třinácti let potýkala s řadou zdravotních problémů, které jí velmi komplikovaly život. Souběh všech těchto potíží se přes nejrůznější pokusy dlouho nedařilo účinně řešit lékařům ani jí samotné.

---

Anička

• Věk v době rozhovoru: 27 let
• Věk v době diagnostikování: 25 let
• Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, alternativní, pychiatrická, doplňková

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Potom se mi na to začaly navalovat angíny. To jsem měla třeba osmkrát, devětkrát do roka angínu. Potom už to bylo skoro každý měsíc, s tím, že mi zjistili, že mám ložiska toho zlatého stafylokoka na mandlích. Takže  stafylokok teda nechtěl pryč. Museli mandle vyndat. S tím, že ale to trvalo až do 18, než jsem se něčeho dovolala. Potom jsem si to domluvila sama, protože už jsem byla dospělá, takže potom u praktika, už to nešlo přes tu dětskou doktorku. To říkám proto, že zpětně si myslím, že to očkování odstartovalo nějaký rozklad mojí imunity, kdy do té doby jsem byla zdravá, a od té doby už se to začalo nabalovat – jak ta střeva, tak ten krk, stafylokok, všechno dohromady. A hlavně myslím si, že základem imunity je správné střevní prostředí, kde ta imunita veškerá se buduje. Takže i to vnímám jako velký důvod toho, proč jsem teď, o 15 let později… V 18 nebo 19 už moje stavy byly tak jako neúnosné, že jsem nemohla fungovat bez toho, aniž bych nebyla 10 metrů od záchoda někde. Už se hodně to podepsalo i na mém sociálním životě, protože jsem byla mladá, chtěla jsem chodit ven, a nemohla sem, protože mi pořád bylo špatně. Takže asi třetí lékař – tenkrát vlastně pan doktor tady v krajském městě –, jsem ho uprosila, aby mi udělal gastroskopii. To se všechno provedlo, přišel na celiakii. Což je vlastně autoimunitní onemocnění střev. Teď jsem se zasekla…

T: To nevadí vůbec.

P: … autoimunitní onemocnění střev. Nasadila jsem tenkrát bezlepkovou dietu. S tím, že se mi k tomu přidružil reflux jícnu – takže překyselený žaludek. Což taky není úplně super, protože to může být jak z důvodu toho, že je té kyseliny moc, tak ale i málo třeba. V případě, že je té kyseliny málo, tak potom tím žaludkem projde leccos do těla – nezlikviduje to. Taky to vlastně může oslabovat i imunitu, ať už je to málo, nebo moc. Prostě není to prostředí takové, jaké by mělo být. To jsem byla někde ve třeťáku, nebo čtvrťáku na střední. S tím, že po střední škole jsem odjela do zahraničí, kde jsem byla asi dva, nebo tři roky. Dva a půl roku. Tam nějak jsem to držela, ten zdravotní stav. Možná mi prospěla i ta psychika, že to bylo nové prostředí, noví lidi, byla sem tam šťastná. Byla jsem vlastně na Západě, takže jsem měla hodně peněz, mohla jsem cestovat, mohla jsem si dělat, co jsem chtěla, a tak nějak jsem držela to zdraví po kupě. Když to řeknu, brala jsem teda hrozně léků na pálení žáhy, brala jsem tenkrát Pantoprazol a dostala jsem se na nějakých 120 mg denně, přičemž běžně se bere tak 20, maximálně 40. Když jsem se vrátila, to bylo v roce 2016, tak se moje zdraví zase začalo zhoršovat. Možná už to bylo i takové to, že jsem věděla, že tady můžu jít pořádně k tomu doktoru a můžu něco řešit. Protože tam je všechno strašně drahé, tam si to člověk nemůže dovolit. S tím, že teda mi byla doporučena operace, fundoplikace jícnu, aby mě přestala pálit ta žáha a aby ta záklopka mezi žaludkem a jícnem fungovala. Takže mi to provedli, tu operaci, stáhli mi tam ten žaludek k tomu jícnu, že to už nemělo unikat. Jenže to byl začátek dalšího konce. Protože po té operaci jsem právě byla úplně rozhozená, myslím si, že to byl další důvod, proč se mi imunita ještě srazila dolů. Protože jsem tenkrát v té nemocnici chytla nějakou infekci právě. Teď zpětně si myslím, že to byly yersinie, které vlastně mám doteď. Mám je v sobě masivně a nemůžu se toho zbavit. To je důvod, proč to říkám, protože to souvisí úzce.

A to je vlastně taky bakterie, která napadá klouby, může i mozek napadnout, neurologický systém, může to vyvolat autoimunitní artritidu, revmatoidní artritidu. A od té doby, co jsem odešla z té nemocnice v roce 2016, tak jsem měla strašné problémy. Ale zase to bylo zpátky o 10 let, kdy jsem chodila na záchod 10krát denně, měla jsem strašné průjmy, bylo mi na zvracení, nemohla jsem jíst, po jídle jsem omdlívala, měla jsem tachykardii, strašně vysoký tep – po jídle i 200 třeba v klidu, kdy jsem seděla –, chodila jsem po doktorech tak nějak pořád, oni pořád mi říkali, že mi nic není. Pak jsem byla poslaná několikrát na psychiatrii – to asi všichni známe, co se léčíme. Testy pořádné mi nikdy nikdo na nic neudělal. A teď už se dostávám k době, to bylo v roce 2018, kdy jsem nastoupila jako koordinátorka lékařské péče. To byla vlastně VIP soukromá klinika – a tam jsem tenkrát právě šla za panem doktorem s tím, že v tu chvíli už jsem měla přidružený strašný kašel, který trval asi šest týdnů. A můj praktik mi tenkrát říkal, že mi nic není – ani žádný testy, ani žádnou krev mi neodebral. A tam mi teda díky bohu udělali testy a vlastně se našel… Našlo, že mám černý kašel. Měla jsem pozitivní všechny ty toxiny, všechny ty různý antigeny. Takže otázkou je, jestli já jsem to chytla až na té klinice, nebo jestli jsem to chytla někde jinde. Ale to je asi vesměs jedno, protože to už se prostě nedozvím. Každopádně k tomu další přidružená infekce byla Mycoplasma pneumoniae, která způsobuje těžké zápaly plic. Může to dělat léze v plicích, může se to dostat ale i do mozku, kde to způsobuje neurologické problémy. A měla jsem tam hraniční borreliózu poprvé právě.