Radka R. se cítila pod tlakem, když se rozhodla, že syn implantaci nepodstoupí.
Všichni nás nutili, nemůžu to říct jinak, k implantaci. Říkali nám, že nemají dostatečně prokázáno, jak a co syn vlastně slyší, takže je pro něj vhodná implantace. A já se ptala, zda to tedy s implantátem bude lepší. Ale oni odpověděli, že to není jisté. Ptala jsem se, proč implantát synovi doporučují. „Protože se to tak dělá, ve světě se implantuje od 70 decibel ztráty,“ zněla odpověď. Na to jsem oponovala, že 70 decibel je středně těžká ztráta sluchu, která se běžně dá kompenzovat sluchadly. Opět mě přesvědčovali, že ve světě se implantuje od 70 decibel a že syna musím nechat implantovat. To byla hrozná masáž, nepříjemný nátlak. V tom mi hodně pomohl manžel, protože já už byla na vážkách a psychicky jsem na tom nebyla nejlíp. Paní, která se mnou toto rozhodování řešila, mi řekla, abych se tím už dál netrápila a nechali jsme syna implantovat, pro svůj vlastní klid. A to byl pro mě další šok. Přece se nebudeme rozhodovat kvůli našemu klidu, nejdůležitější je snad syn a to, co bude mít největší přínos pro něj.
Vím, že to ta paní se mnou myslela dobře, viděla, jak jsem nešťastná. Ale manžel mě v tomto podržel, měl na věc jasný názor, rozhodl, že pokud mi v průběhu užívání sluchadel řeknou, že se to vyvíjí špatně a že bude pro syna opravdu lepší implantace, necháme ho implantovat, že tuto možnost máme v záloze, takže zatím počkáme.